- SLUŽBY REGISTRU DLUŽNÍKŮ
- BEZPLATNÉ SLUŽBY CERD ČR
- REGISTR ZÁVADNÝCH WEBŮ
- PRÁVNÍ PORADENSTVÍ A POMOC
- ZÁKLADNÍ INFORMACE, POPLATKY
- VLASTNÍ VYMÁHÁNÍ POHLEDÁVEK
- OSTATNÍ, DOKUMENTY KE STAŽENÍ
- CHARITA CENTRÁLNÍHO REGISTRU
- OSTATNÍ
Registrováno více než
814 900 subjektů
1 930 státních organizací
3 700 oznámení korupce
03.12.2011 - Blížící se krach realitní kanceláře Škorcová s.r.o. způsobí dluh v řádech desítek milionů korun. Mezi poškozenými budou investoři, osoby prodávající nemovitosti i zájemci o nákup realit, kteří svěřili finance této realitní kanceláři!REFERENCE Škorcová s.r.o.
30.11.2011 - Pojištění splátek hypotéky je mnoha lidem úplně k ničemu - Tisíce lidí s hypotékami a půjčkami se uklidňují, že kdyby vážně onemocněli nebo je postihl úraz a nemohli chodit do práce, mají až na rok se splátkami vystaráno. Platí si přece pojištění schopnosti splácet. Řada z nich ale netuší, že kdyby se to stalo, pojišťovna za ně nic platit nebude s odůvodněním, že právě v jejich případě jde o tzv. výluku. (zdroj novinky.cz)
28.11.2011 - Český svaz tělesné výchovy se řítí do propasti. Kvůli nedostatku peněz je ochromena činnost největší sportovní asociace v zemi. ČSTV se připravuje na rozprodej majetku a hrozí mu bankrot! Český sport je defakto "vytunelován"!
25.11.2011 - Platební morálka se v Česku dále zhoršila, když stále více faktur není uhrazeno včas do 30 dnů od vydání. Odepisované pohledávky, jejichž podíl v tuzemsku letos stoupl na 3,1 procenta z loňských 2,6 procenta, mají negativní dopady na ekonomiku firem a brzdí jejich nové investice. Vyplývá to z průzkumu evropského platebního indexu společnosti Intrum Justitia.
22.11.2011 - Vládnoucí strana obržela celosvětovou kritiku!REFERENCE NA ODS
18.11.2011 - Protikorupcnilinka.cz: Miliardy ze Švýcarska Česko chce, najme si advokáty! Česká republika své nároky mohla v rámci trestního řízení nárokovat zdarma. Díky své nedbalosti teď bude muset vynaložit desítky miliónů za právní služby s nižší šancí na výsledek!
17.11.2011 - O korupci v České republice - Europoslanci chtějí od zemí nejhůře spravujících peníze z Evropské unie vysvětlení této nelichotivé situace. Mezi nejhoršími "manažery" dotací z unijních fondů jsou podle Evropské komise Itálie, Španělsko a Česká republika.
15.11.2011 - Centrální registr dlužníků prostřednictvím technického správce, který spravuje největší protikorupční linku podalo trestní oznámení na ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila. Oznámení je podáno pro podezření ze spáchání trestného činu podle § 255 odst. 1/3 TrZ.
14.11.2011 - Mezinárodní správce Centrálního registru dlužníků se rozhodl ukončit spolupráci s webovými projekty odkazující na oficiální stránky ministerstvech s implementovaným on-line protikorupčními aplikacemi umožňující nahlášení korupce státních zaměstnanců a politiků. Po více jak 6 letech upouští od významných nástrojů, které napomáhají odhalovat korupci, neboť současná vládní uskupení zneužívají státní moci k ataku na subjekty, které tyto protikorupční aplikace spravují. Centrální registr dlužníků odbor protikorupční linky je toho názoru, že v posledních letech dochází k největšímu rozkrádání veřejných financí, kdy pomoci mnohamiliardových prostředků jsou ovlivňovány silové složky, rozhodnutí soudců, ale i osoby z řad sdělovacích prostředků. Tento argument pouze dokládá řada doložených mnohamiliardových škod bez vyvození trestněprávních důsledků bez pozornosti řady deníků jež nekladou důraz na výsledek vyšetřování!
14.11.2011 - Většina Čechů z platu nic neuspoří, nemůže podporovat rodiče či děti a nakupovat kvalitnější nebo zdravější potraviny. Takový je závěr říjnového průzkumu agentury CVVM. Pro tři pětiny českých občanů je podle šetření obtížné vyjít se současnou výší příjmu.
Mluvíme a píšeme tak špatně?
Je vůbec možné při hodnocení jazyka mluvit o správnosti? Abych předešel možným nedorozuměním – nejde mi teď o evidentně negramatické jevy (např. Začátek říjen přijít noční mrazík nebo nepostarej se o nic apod.), které produkují pouze cizinci učící se češtinu, ale o příklady reálného užití jazyka, na kterých se bez problémů shodneme, že jsou běžné, a přesto často odsuzované (např. vokno, abysme, klukama, různé pravopisné odchylky apod.).
Česká jazykověda je v otázce jazykové správnosti dlouhodobě rozdělena na dvě skupiny. První, početnější skupina lingvistů se domnívá, že současný způsob jazykové regulace (vytváření normativních jazykových příruček jako jsou Pravidla pravopisu), který se u nás praktikuje v podstatě v nezměněné podobě od 30. let a který formuje jazykovědnou výchovu v našich školách, je stále vhodný a přispívá k celkovému zkvalitnění naší komunikace. Druhá skupina se naopak snaží o změnu jazykové politiky směrem k liberálnějšímu přístupu, který by nebyl veden snahou zasahovat do jazyka a přikazovat mluvčím, jak se mají „správně“ vyjadřovat.
Zastánci tradičního přístupu často argumentují tím, že v současné situaci především nikdo (a už vůbec ne lingvisti) nenutí nikoho následovat nějaké příkazy, které vyplývají z kodifikace jazyka. K tomu je možné mít minimálně dvě námitky.
Každý mluvčí, který si prošel školní docházkou, ví, že vyjadřovat se přirozeně, tak, jak byl zvyklý z rodiny, není ve škole možné. Systém sankcí, kterému je každý žák vystaven od nejútlejšího věku, vzbuzuje pocit, že česky vlastně vůbec neumí a je až na paní učitelce, aby ho to pořádně naučila. To přirozeně není pravda. Každý rodilý mluvčí je (podle svých schopností) plnoprávným nositelem svého mateřského jazyka a nelze jeho individuální úzus odsuzovat jako špatný.
Druhá námitka proti údajně nenormativnímu charakteru současné jazykové politiky spočívá v podobě kodifikačních příruček. Průměrně všímavý mluvčí si musí být vědom, že texty, které sám produkuje a s kterými se dennodenně setkává, se výrazně liší od toho, co je popsáno v tradičních příručkách: např. třídílná Mluvnice češtiny z roku 1986 se ani slůvkem nezmiňuje o nejfrekventovanějším způsobu vyjádření kondicionálu v 1. os. množného čísla v mluveném jazyce – tedy o tvaru abysme. Spor mezi lingvisty je tedy také pří o to, zda má být výsledkem lingvistického výzkumu popis toho, jak bychom si přáli, aby jazyk vypadal, nebo toho, jak skutečně vypadá. Ve srovnání s přírodními vědami je očividné, že první cesta nemá s vědeckým popisem předmětu nic společného (jak by asi dopadl biolog popisující „správný“ počet pruhů na těle zebry namísto skutečného počtu?). Je třeba přiznat, že současná lingvistika má k dispozici až v posledních několika letech jazykové korpusy, na nichž je možné reálný psaný i mluvený úzus zkoumat.
Je potřeba zdůraznit, že neexistuje žádný neoddiskutovatelný zdroj jazykové správnosti (lingvistika nedisponuje žádným „správnometrem“ nebo „spisovnometrem“), v jazyce nelze říct, že něco je správně (zvlášť uvědomíme-li si, že jazyk je neustále se vyvíjející organismus), ale pouze, že něco je v určité situaci běžné, a tudíž nejspíš i neutrálně přijímané.
Pokud by tradičněji naladění jazykovědci přistoupili na fakt, že současná situace je nejen metodologicky, ale i prakticky nevhodná, přišla by na řadu druhá stránka sporu. Pokud by totiž došlo ke změně jazykově regulační politiky, znamenalo by to podle některých lingvistů „kulturní harakiri“. Nejen mezi lingvisty je totiž trvale zakořeněný předsudek, že bez nich a jejich „péče“ by to jazyk sám daleko nedotáhnul. Pouze nekonečné tříbení a snaha o kultivaci jazyka, jejíž úspěšnost mimochodem nejsme schopni měřit, může podle nich vést k opravdu kulturní a kultivované komunikaci. Zapomíná se tak na nepřeberné množství jazyků (ve skutečnosti jich asi bude na světě většina), které žádnou kodifikaci nemají (natož pak kodifikaci přikazující) a nijak tím netrpí.
Není pravda ani to, že bez zásahů lingvistů by se jazyk stal nesrozumitelným nebo méně funkčním nástrojem komunikace. Pokud mezi uživateli jazyka vyvstane nějaká nová vyjadřovací potřeba, jazyk hbitě adaptuje prostředek pro její vyjádření (ať už cizí nebo český). Nemá smysl se takovýmto inovacím bránit (např. snahami o vymýcení všech nečeských slov), protože tím bychom jenom zmenšovali vyjadřovací schopnosti češtiny.
Dále si musíme uvědomit, že lingvistická snaha o regulaci jazyka je ve srovnání s historií jazyků velmi mladá. Nejsou známé žádné důkazy svědčící o tom, že by v předlingvistické minulosti byly komunikační potíže mluvčích větší, než jsou dnes. Naopak by se dalo říct, že mnoho dnešních komunikačních obtíží vyrůstá právě z rozporu mezi běžně mluveným jazykem a jazykem, který je kodifikačními příručkami a školou mluvčím vnucován. Pocit nejistoty, obava z negativní reakce při použití „nesprávného“ slova, to vše může působit neblaze na celkovou myšlenkovou úroveň komunikace (víc mozkové kapacity věnujeme na to, jak sdělení „správně“ napsat nebo říct, a na promýšlení obsahu nám už tolik nezbývá). Tak se stává, že je společensky přijatelnější vytvářet texty, které jsou sice nesrozumitelné, ale po formální stránce nenapadnutelné (tj. jsou ve shodě s příručkami).
Jak z hlediska lingvistiky jako popisné vědy, tak z praktického hlediska uživatelů by proto bylo vhodnější zaujmout liberálnější postoj. Pokud se chceme vyjadřovat přirozeně, bez problémů způsobených vštěpováním umělých zásad údajně kultivované komunikace, musíme mít popisy reálného stavu jazyka. S tímto cílem jsme s kolegy z FF UK a MFF UK vytvářeli Mluvnici současné češtiny, která by měla vyjít letos v březnu. Mluvčí, který bude s takovým popisem seznámen, nejenže nebude vystaven stresu při použití „nevhodného“ nepředepsaného prostředku, ale zároveň mu takový popis dává větší přehled o mateřském jazyce a lepší orientaci pro přirozené vyjadřování v něm. Je už jen na něm, aby zvolil takové prostředky, které jeho komunikačnímu záměru vyhovují nejlépe.
Přejít zpět
Autor: Václav Cvrček
Sponzorský odkaz: EUzpravy.cz (Souhrn těch nejzajímavějších témat)
CERD zprostředkovává zpravodajské informace na svém internetovém portálu.
CERD neodpovídá za obsah a správnost článků a jakkoliv nezasahuje do jejich znění.
