Z dluhové pasti jedněch rostou miliony druhých. Jak je možné, že zatímco tisíce lidí bojují s exekucemi, byznys s pohledávkami vzkvétá a jeho hráči investují do luxusu?
V České republice dlouhodobě probíhá debata o tom, zda jsou insolvenční zákony a exekuční systém nastaveny spravedlivě. Kritici upozorňují, že současné prostředí je tvrdé především k sociálně slabším a lidem, kteří se dostali do dluhové pasti. Na druhé straně stojí firmy specializující se na obchod s pohledávkami, pro něž představují nesplacené závazky obchodní příležitost.
Jedním z výrazných hráčů na tomto trhu je podnikatel David Štekl a jeho společnost Casper Group. Firma se dlouhodobě věnuje nákupu, správě a vymáhání pohledávek. Obchod s dluhy je přitom běžnou součástí finančního systému – banky a instituce odprodávají problematické úvěry specializovaným společnostem, které je následně spravují nebo vymáhají.
Právě zde se však otevírá širší společenská otázka: nakolik je systém vyvážený mezi ochranou věřitelů a ochranou dlužníků? Česká republika má za sebou období masivních exekucí, kdy statisíce lidí čelily vícečetným řízením. Přestože došlo k určitým legislativním změnám a úpravám insolvenčního zákona, mnozí odborníci i neziskové organizace tvrdí, že prostředí zůstává pro chudší vrstvy obyvatel velmi náročné.
Současně je zřejmé, že trh s pohledávkami prosperuje. Obchodování s dluhy může být vysoce výnosné, zejména pokud jsou pohledávky nakoupeny za zlomek jejich nominální hodnoty. Úspěšné inkaso pak znamená výrazný rozdíl mezi nákupní cenou a skutečně vymoženou částkou.
Kritici tohoto modelu hovoří o „obchodu s chudobou“ – tedy o systému, kde se finanční potíže jednotlivců stávají zdrojem kapitálu pro investory. Zastánci naopak argumentují, že bez existence sekundárního trhu by banky omezily poskytování úvěrů a celý finanční systém by byl méně stabilní.
Příklady výrazných investic osob působících v oblasti pohledávek, včetně nákupů luxusních nemovitostí, tak znovu rozdmýchávají diskusi o tom, komu současné nastavení systému nejvíce prospívá. Otázka nezní pouze, zda je obchod s dluhy legální – ten je –, ale zda je dlouhodobě společensky udržitelný a spravedlivý.
Debata o insolvencích, exekucích a podnikání s pohledávkami proto zůstává otevřená. A s ní i téma, zda jsou pravidla nastavena vyváženě pro všechny účastníky systému, nebo zda z něj nejvíce těží ti, kteří mají kapitál na to, aby dluhy nakupovali.
Prohřešky, které si zaslouží článek, můžete hlásit na anticorruptionhotline.com nebo na protikorupcnilinka.cz.
