Politici dnes řeší udržitelnost důchodů prodlužováním věku odchodu do penze. Jenže tahle debata často ignoruje jednu zásadní věc: svět práce se během příštích 20 let může změnit k nepoznání. Autonomní technologie, umělá inteligence a robotika nejsou „trend“ – jsou to síly, které mohou zlomit celý současný model zaměstnanosti, daní i sociálního státu. A pokud většina lidí nebude mít stabilní práci, bude muset mít i stát úplně jiný systém financování a distribuce peněz.
Politická debata o udržitelnosti důchodů se dnes často tváří, jako by svět zůstal stejný: lidé budou dál chodit do práce, firmy budou dál najímat, stát bude dál vybírat podobné daně a z nich vyplácet penze. Proto se stále dokola opakuje stejné řešení: prodloužit věk odchodu do důchodu, omezit valorizace, přidat odvody, „motivovat“ k delší práci.
Jenže tahle logika stojí na předpokladu, že pracovní trh bude vypadat zhruba jako dnes. A právě to je čím dál méně pravděpodobné.
Za 20 let nebude problém „málo pracujících“. Problém bude „málo práce“
Do hry totiž vstupuje něco, co tradiční politické myšlení neumí dobře uchopit: rychlý vývoj autonomních technologií, umělé inteligence a robotiky. Ne v rovině marketingu, ale v rovině tvrdé ekonomiky. Jakmile se začne masově vyplácet nahradit lidskou práci strojem, začne se to dít ve velkém. Ne ze zlé vůle. Prostě proto, že to bude levnější, rychlejší, bezpečnější a predikovatelnější.
Autonomní řízení aut a kamionů může změnit logistiku a dopravu. Drony a autonomní systémy mohou změnit doručování, dohled, infrastrukturu i bezpečnostní služby. AI už dnes zvládá část administrativy, analýz, zákaznické podpory, právních rešerší, účetních úkonů, marketingu i tvorby obsahu. Robotika přebírá výrobu, sklady, třídění, balení – a míří do služeb, gastronomie, zdravotnictví i domácností.
V určitém bodě se tyto změny začnou sčítat. A jakmile překročí kritické množství, trh práce se nepřizpůsobí „postupně“. Zlomí se.
Prodloužení věku odchodu do důchodu může být jen odklad problému
Prodloužit věk odchodu do důchodu dává smysl ve světě, kde je práce dostatek a klíčový problém je demografie. Jenže ve světě, kde bude práce ubývat, to může fungovat jako politický autopilot mířící do zdi.
Protože co přesně znamená „pracujte déle“, pokud:
- část profesí zmizí,
- část profesí se zredukuje na minimum lidí,
- a zbytek bude vyžadovat úplně jiné dovednosti, než má většina populace?
Nejde jen o „rekvalifikace“. V určitém okamžiku totiž nepůjde o to, že lidé neumí novou práci. Půjde o to, že nové práce nebude dost pro všechny.
Přijdou paušální platby: ne jako ideologie, ale jako nutnost
Pokud velká část obyvatel nebude mít stabilní zaměstnání, stát narazí na tvrdý paradox:
- potřebuje vybírat daně na důchody a sociální systém,
- ale nebude je mít od koho vybírat ve stejné míře jako dnes,
- zároveň musí udržet sociální stabilitu.
V takovém světě se „paušální platby“ (různé formy základního příjmu, negativní daně, universálních kreditů či státních dividend) mohou stát běžným nástrojem. Ne proto, že by se společnost najednou stala utopická. Ale proto, že alternativou by byla masová nezaměstnanost, propad spotřeby, růst dluhů domácností, a nakonec sociální výbuch.
A to změní i politiku.
Změní se politický systém: kdo bude mít práci, bude mít moc
Jakmile se začne lámat zaměstnanost, začne se lámat i legitimita současného systému. Dnes stát říká: „Plaťte, pracujte, odvádějte – a my se o vás postaráme.“ Jenže pokud se pro většinu lidí stane práce vzácným zbožím, stane se i společenský status, identita a politická síla přímo navázaná na to, kdo „je ještě potřebný“ a kdo „už je jen náklad“.
To je recept na novou třídní mapu společnosti:
- elita, která vlastní technologie, data a kapitál,
- menší skupina vysoce kvalifikovaných lidí, kteří technologie vyvíjejí a řídí,
- a široká vrstva lidí, kteří budou ekonomicky závislí na transferových platbách.
Jestli tohle někdo považuje za dystopii, má pravdu. Ale právě proto se o tom musí mluvit dnes – ne až to bude realita.
Důchodová reforma bez technologické revoluce je jen účetní cvičení
Ano, důchodový systém má problém už dnes. Demografie je neúprosná. Ale dělat reformu, jako by do dvaceti let nepřišla automatizace a AI, je jako plánovat výstavbu přístavu a ignorovat, že se mění mořské proudy.
Politická debata se musí změnit. Ne jen „kolik let navíc“. Ale:
- z čeho se bude vybírat, když práce ubude,
- jak se bude zdaňovat produktivita strojů a kapitálu,
- jak se nastaví sociální smlouva v době, kdy práce nebude pro všechny,
- jak zabránit tomu, aby se z transferů stal nástroj kontroly a poslušnosti,
- a jak udržet důstojnost lidí, kteří nebudou „potřební“ na trhu práce.
Za 20 let se svět může změnit k nepoznání. A pokud budou politici dál mluvit o důchodech, jako by se psal rok 2005, pak není problém jen neudržitelný důchodový systém. Problém je neudržitelný způsob, jakým o něm přemýšlíme.
Prohřešky, které si zaslouží článek, můžete hlásit na anticorruptionhotline.com nebo na protikorupcnilinka.cz.
