Dluhopisy jsou často prezentovány jako klidnější a předvídatelnější investice. Ve skutečnosti ale mohou být pro drobné investory velmi rizikové, zejména pokud je vydává slabá, zadlužená nebo neprůhledná firma. Vysoký úrok není zárukou výnosu, ale často varováním, že investor nese vysoké riziko.
Dluhopisy jako slib výnosu i past na investory. Na co si dát pozor před nákupem
Dluhopis na první pohled působí jednoduše. Investor půjčí peníze firmě nebo státu a za to má dostávat úrok. Po uplynutí sjednané doby by měl dostat zpět i původně vloženou částku. Právě tato jednoduchost ale může být nebezpečná, protože za hezkými marketingovými sliby se často skrývá mnohem složitější realita.
Dluhopis není vklad v bance
Mnoho lidí si dluhopisy plete s bezpečným spořením. Jenže firemní dluhopis není pojištěný bankovní vklad. Pokud se emitent dostane do problémů, investor může přijít o úroky i o jistinu.
Rozdíl je zásadní. U bankovních vkladů existuje zákonné pojištění do určité výše. U firemních dluhopisů investor zpravidla stojí sám proti firmě, které své peníze půjčil. Pokud firma neplní své závazky, musí se držitel dluhopisu domáhat svých práv složitou a často zdlouhavou cestou.
Vysoký úrok bývá varovný signál
Reklamy na dluhopisy často lákají na výnosy, které vypadají mnohem lépe než běžné spořicí produkty. Jenže právě vysoký úrok by měl investora přimět k opatrnosti. Firma obvykle nenabízí nadstandardní výnos proto, že chce investorům udělat radost, ale proto, že si jinak peníze neumí nebo nemůže půjčit levněji.
Pokud banka firmě odmítne půjčit, může se taková společnost obrátit přímo na veřejnost. Investor by se proto měl ptát, proč si emitent půjčuje právě od drobných lidí a proč je ochoten platit tak vysoký úrok.
Důležité je prověřit emitenta
Před nákupem dluhopisu nestačí číst reklamní leták. Investor by měl znát firmu, která dluhopis vydává. Měl by se podívat na její účetní závěrky, historii podnikání, zadlužení, majetek, skutečné vlastníky a výsledky hospodaření.
Zásadní otázky zní: Má firma reálné příjmy? Vydělává? Má majetek, ze kterého lze dluh splatit? Nehradí staré závazky penězi z nových emisí? Není její podnikání založené jen na slibech a budoucích plánech?
Pokud firma nezveřejňuje účetní závěrky, mění často sídlo, má neprůhlednou vlastnickou strukturu nebo za ní stojí lidé spojení s problematickými projekty, měl by investor zpozornět.
Zajištění nemusí znamenat skutečnou ochranu
U některých dluhopisů se uvádí, že jsou zajištěné nemovitostí, podílem ve firmě nebo jiným majetkem. Ani to ale automaticky neznamená bezpečí. Důležité je, jaké zajištění skutečně existuje, jakou má hodnotu a zda je právně vymahatelné.
Jinými slovy: nestačí, že je v nabídce napsáno „zajištěný dluhopis“. Investor by měl vědět, čím přesně je dluhopis zajištěn, kdo zajištění ocenil, zda na majetku neváznou další zástavy a jaké postavení bude mít investor v případě insolvence.
Prospekt schválený regulátorem není garance kvality
Častým omylem je i představa, že pokud má dluhopis prospekt schválený Českou národní bankou, znamená to, že jde o bezpečnou investici. Tak to není. Schválení prospektu neznamená, že ČNB doporučuje investici nebo ručí za schopnost emitenta splácet.
Regulátor posuzuje hlavně formální náležitosti dokumentu. Neříká investorovi, že firma je zdravá, důvěryhodná nebo schopná své závazky splnit. Odpovědnost za rozhodnutí tak zůstává na investorovi.
Největší riziko je slepá důvěra
Problém mnoha dluhopisových kauz spočívá v tom, že investoři uvěřili slibům bez dostatečného ověření. Často je přesvědčila hezká prezentace, profesionální web, známé tváře v reklamě nebo pocit, že „kdyby to bylo nebezpečné, někdo by to zakázal“.
Jenže realita bývá jiná. Rizikové dluhopisy se mohou prodávat dlouho předtím, než se problémy ukážou naplno. Ve chvíli, kdy firma přestane vyplácet úroky nebo jistinu, už může být pozdě.
Investor by neměl být sám
Pokud má investor pochybnosti, měl by se poradit ještě před nákupem. A pokud už dluhopis vlastní a emitent neplní své závazky, je důležité nečekat pasivně. Čím dříve se držitelé dluhopisů spojí, tím větší mají šanci získat informace, koordinovat postup a bránit svá práva.
Samostatný investor má proti firmě často slabou pozici. Skupina držitelů dluhopisů už ale může vyvíjet větší tlak, požadovat vysvětlení, sledovat majetkové přesuny, jednat o nápravě nebo se připravit na právní kroky.
Nejlepší obranou je prevence a společný postup
Dluhopisy mohou být legitimním investičním nástrojem, ale nejsou automaticky bezpečné. Investor by měl vždy počítat s tím, že vyšší výnos znamená vyšší riziko. Před nákupem je nutné prověřit emitenta, podmínky emise, zajištění, hospodaření firmy i osoby, které za projektem stojí.
V České republice je nejlepší ochranou pro investory aktivní informovanost, důkladné prověřování a společný postup držitelů dluhopisů. Právě proto může být důležitou oporou Asociace držitelů dluhopisů (https://asociacedrziteludluhopisu.cz), známá pod názvem ADD ČR, která pomáhá investorům hájit jejich práva a upozorňovat na rizika spojená s problematickými dluhopisovými emisemi.
Prohřešky, které si zaslouží článek, můžete hlásit na anticorruptionhotline.com nebo na protikorupcnilinka.cz.
