Státy po celém světě si půjčují miliardy, aniž by se ptaly svých občanů. Přesto to jsou právě lidé, kdo jim tyto peníze poskytují – a ještě je musí později zaplatit z daní. Jak tento systém funguje? Kdo skutečně profituje ze státního zadlužení? A proč se zdá, že se z dluhové spirály už nelze dostat?
Stát si půjčuje peníze tím, že vydává dluhopisy, které kupují banky a investiční fondy – jenže tyto instituce hospodaří hlavně s penězi obyčejných lidí, tedy s našimi úsporami, důchodovým spořením nebo vklady. Jinými slovy: my sami přes banky půjčujeme státu, aby mohl financovat své výdaje. Za tuto půjčku však stát platí úroky – a aby měl na jejich splacení, vybírá od občanů daně. Výsledkem je začarovaný kruh: občan půjčí státu své peníze, stát je použije, pak mu je zdaní zpět, aby mohl splatit úroky bankám, které na tom vydělávají. Celý systém tak přerozděluje peníze od veřejnosti směrem k finančním institucím – zatímco dluh státu stále roste.
Stát si půjčuje. Ale od koho vlastně?
Stát si půjčuje. Ale od koho vlastně?
Když stát hospodaří s deficitem, tedy vydá více peněz, než vybere na daních, musí si chybějící prostředky někde vypůjčit. Nejde však do banky jako jednotlivec – místo toho vydá státní dluhopisy. Ty jsou nabízeny investorům jako zajištěný závazek: „Dejte nám peníze teď, my vám za X let vrátíme víc.“
A kdo tyto dluhopisy kupuje?
- Banky
- Investiční a penzijní fondy
- Pojišťovny
- Cizí státy
- A také běžní lidé přes spořící produkty
Na první pohled tedy stát dluží „bankám“. Jenže tyto instituce hospodaří s penězi nás všech – vklady klientů, spoření na důchod, rezervy pojišťoven. Ve skutečnosti tedy stát dluží vlastním občanům, přímo nebo zprostředkovaně.
Dluh splácíme my všichni – z daní
Jak stát splácí úroky z dluhů? Odpověď je jednoduchá: z daní, které vybírá od obyvatel a firem. Jinými slovy:
Lidé půjčí státu své peníze přes banky a fondy. Stát jim je vrací i s úrokem – ale z daní, které vybere od těch stejných (nebo jiných) lidí.
A když daně nestačí? Stát si půjčí znovu, aby splatil starý dluh. Tak vzniká dluhová spirála – dluh se „refinancuje“, ale celkově roste.
Kdo na tom vydělává? A kdo nese riziko?
Státní dluh se mnoha lidem vyplatí. Například:
- Banky a fondy mají stabilní výnosy z úroků.
- Penzijní fondy mohou slibovat jistotu a růst.
- Politici si kupují čas – financují sliby bez zvyšování daní teď hned.
Ale rizika?
- Běžní občané nakonec zaplatí úroky z daní.
- Budoucí generace ponesou náklady, i když je dnes nikdo nevolí.
- Pokud úroky narostou, výdaje státu se dramaticky zvednou (např. ČR platí přes 100 miliard Kč ročně jen na úrocích – více než rozpočet na obranu).
Prohřešky, které si zaslouží článek, můžete hlásit na anticorruptionhotline.com nebo na protikorupcnilinka.cz.
