Brusel nabízí Ukrajině peníze i experty na opravu ropovodu Družba, aby obnovil tok ropy do Maďarska a na Slovensko. Zároveň ale Evropská unie stále nemá přesvědčivou odpověď na to, jak naložit s následky sabotáže Nord Streamu a proč kolem jednoho z největších energetických útoků v Evropě panuje tolik nejasností.
Evropská unie znovu ukazuje, jak funguje její energetická politika v praxi: když je potřeba rychle uklidnit spor uvnitř Unie, peníze i technická pomoc se najdou téměř okamžitě. Přesně to nyní sledujeme v případě ropovodu Družba, jehož provoz byl přerušen po poškození infrastruktury na Ukrajině. Evropská komise potvrdila, že kvůli výpadku svolala mimořádné jednání koordinační skupiny pro ropu, a podle aktuálních zpráv Brusel Kyjevu nabízí finanční i technickou podporu, aby se dodávky na Slovensko a do Maďarska obnovily co nejdříve.
Na první pohled to vypadá jako logický a odpovědný krok. Slovensko a Maďarsko patří mezi země, které jsou na této trase stále citelně závislé, a každý delší výpadek se rychle mění nejen v ekonomický problém, ale i v politickou krizi. Jenže právě tady začíná nepříjemná otázka: proč je Evropská unie schopna jednat tak rozhodně u trasy vedoucí přes válečné území, ale mnohem méně přesvědčivě vystupuje v případě Nord Streamu, tedy infrastruktury, která byla cílem otevřené sabotáže v evropském prostoru?
Je potřeba dodat jednu důležitou věc: Družba a Nord Stream nejsou totéž. Družba je ropovod, Nord Stream plynovod. Nejde tedy o přímou náhradu jedné trasy druhou. To ale nic nemění na tom, že obě kauzy vypovídají o stejné slabině Evropy — o dlouhodobé neschopnosti vytvořit skutečně důvěryhodnou a bezpečnostně konzistentní energetickou strategii. V jednom případě EU hasí akutní provozní problém, v druhém ani po letech nedokázala veřejnosti nabídnout politicky srozumitelný závěr, co přesně po útoku na Nord Stream znamená ochrana evropské energetické infrastruktury a jaké z toho vyvozuje důsledky.
A právě Nord Stream zůstává symbolem této bezradnosti. Švédské vyšetřování bylo v únoru 2024 uzavřeno s tím, že šlo o sabotáž, ale bez veřejného označení pachatele. Německé orgány mezitím pokračovaly dál a německý Spolkový soudní dvůr letos v lednu potvrdil vazbu ukrajinského podezřelého, který měl podle spisu hrát koordinační roli při akci vedené z plachetnice, z níž potápěči umisťovali výbušniny na potrubí. Ani to ale stále nepředstavuje definitivní a pravomocně uzavřenou odpověď na nejzásadnější otázku: kdo útok skutečně nařídil a zda šlo o operaci se státním krytím.
Právě tady selhává evropská politická odvaha. Pokud Brusel tvrdí, že energetická bezpečnost je jedním ze základů evropské stability, pak by útok na Nord Stream měl být trvale přítomen v centru strategické debaty. Místo toho se z něj stalo téma, které je pro mnoho evropských politiků nepohodlné: příliš citlivé geopoliticky, příliš výbušné vůči spojencům a příliš komplikované pro jednoduché mediální zkratky. Výsledkem je zvláštní nepoměr — u Družby slyšíme konkrétní termíny, konkrétní pomoc a konkrétní diplomatický tlak; u Nord Streamu hlavně opatrné formulace, vyčkávání a mlčení.
Obhájci současného přístupu namítnou, že Nord Stream už stejně neodpovídá dlouhodobým cílům Evropské unie, protože Brusel mezitím přijal tvrdší pravidla pro odklon od ruských energetických surovin, včetně plynu. To je pravda. Jenže i kdyby se Nord Stream nikdy neměl vrátit do provozu, stále zůstává zásadní otázkou, jak Evropská unie reaguje na sabotáž kritické infrastruktury na vlastním strategickém prostoru. Obnova potrubí je jedna věc. Vyšetření, pojmenování odpovědnosti a vytvoření důvěryhodné doktríny ochrany infrastruktury je věc druhá — a právě tam je evropská odpověď stále nedostatečná.
Evropa tak dnes stojí před nepříjemným zrcadlem. Na Družbě řeší okamžitý problém a snaží se zabránit další hádce s Budapeští a Bratislavou. U Nord Streamu ale stále visí ve vzduchu mnohem větší otázka: zda je Unie schopna nejen financovat opravy a improvizovat v krizi, ale také jasně a důsledně hájit vlastní bezpečnostní zájmy. A dokud na to nebude mít přesvědčivou odpověď, budou kritici právem říkat, že Brusel umí jednat rychle tam, kde je politický tlak okamžitý, ale selhává tam, kde je potřeba strategická odvaha.
Prohřešky, které si zaslouží článek, můžete hlásit na anticorruptionhotline.com nebo na protikorupcnilinka.cz.
