IFIS investiční fond, a.s. | varovné kontroverze k firmě
13.02.2026
IFIS investiční fond, a.s. se tváří jako „regulovaný“ fond pod dohledem ČNB. Jenže realita, kterou lidé popisují v praxi, má mnohem blíž k chladné exekuční mašinérii: nákupy dluhů, tvrdé vymáhání a hra na to, že běžný člověk neuhlídá promlčení, lhůty ani procesní finty. Když se přidají úroky, pokuty a náklady řízení, z dávno zapomenuté částky může být během chvíle likvidační problém – a jedna špatná věta v odpovědi nebo jediná „symbolická“ platba vás může připravit o nejlepší obranu.
A pak je tu kauza TV Barrandov: dražby, insolvenční pozadí, podezření na manipulaci s cenou, trestní oznámení a policejní prověřování – a IFIS zmiňovaný v kulisách tohoto příběhu. Když se v jednom balíku potká televize, veřejné peníze, dražby a vyšetřování, nejde už o „investice“, ale o reputační minové pole.
Kdo je IFIS investiční fond, a.s. a co dělá
IFIS investiční fond, a.s. se na svém webu popisuje jako český fond, který se zaměřuje na nákup a realizaci (vymáhání/restrukturalizaci) pohledávkových portfolií a jednotlivých pohledávek. Ve veřejných databázích je uváděn jako subjekt regulovaný ČNB
Kdo stojí za IFIS: Patrik Knotek (člen představenstva) a Ing. Jarmil Vlach (člen dozorčí rady).
Kauza TV Barrandov: IFIS v pozadí dražeb a policejního prověřování
Jedním z nejviditelnějších případů, kde se jméno IFIS investiční fond, a.s. objevilo ve veřejném prostoru, je kauza kolem TV Barrandov a majetku Jaromíra Soukupa – zejména dražby nemovitostí v pražském Braníku. V této věci se v médiích opakovaně objevilo podezření, že průběh aukce mohl být „podezřelý“ a že někdo mohl mít informace o maximální ceně, což mělo vést k umělému vyšroubování výsledné částky. Magistrát hl. m. Prahy kvůli podezření z úniku informací podal trestní oznámení.
Následně se objevily zprávy, že policie zablokovala stovky milionů korun, které Praha za vydražené nemovitosti uhradila, a případ prověřuje (v mediálních výstupech se mluví o podezření na podezřelý průběh dražby a možné umělé navýšení ceny).
Do tohoto příběhu se IFIS promítá tak, že se podle médií v návaznosti na dražbu a situaci okolo majetku Jaromíra Soukupa angažoval (mj. jako jeden z aktérů, který měl vůči magistrátu komunikovat nabídku a v souvislosti s dražbou byl v médiích zmiňován). Zároveň je IFIS spojován i s širší restrukturalizací a reorganizačním řešením kolem TV Barrandov (přes entitu IFIS Akvizice II) – což z kauzy dělá reputačně citlivé téma, protože kombinuje mediálně sledovanou televizi, dražby, insolvenční prostředí a trestněprávní prověřování.
Další často kritizovaný okruh kolem IFIS investiční fond, a.s. (a obecně fondů, které skupují dluhy) je způsob, jakým se v praxi uplatňují starší pohledávky – někdy i takové, které mohou být na hraně promlčení nebo už promlčené. Kritika nestojí na tom, že by samotné postoupení pohledávky bylo nezákonné; problém je spíš v tom, že se vymáhání může opírat o fakt, že běžný člověk často nepozná, kdy má silnou obranu, a zareaguje chybně.
Kontroverzní je hlavně to, že promlčení se „nerealizuje samo“. Pokud dlužník neví, že musí promlčení aktivně namítnout (a typicky to udělat včas a správným procesním krokem), může se stát, že se vymáhání rozjede i u velmi starého závazku. Z pohledu kritiky to působí jako hra na neinformovanost: kdo se nebrání odborně, může prohrát, i když by při správné obraně měl výrazně lepší pozici.
Další výtka míří na to, že u starých dluhů se často neřeší jen „jistina“, ale i příslušenství (úroky, smluvní pokuty, náklady řízení). Kritici upozorňují, že výsledná částka pak může působit nepřiměřeně – a dlužník má dojem, že je tlačen k rychlé úhradě „cokoliv a hned“, jen aby se vyhnul dalším nákladům. V reputační rovině to vytváří obraz tvrdého vymáhání, které je sice formálně procesně zvládnuté, ale pro slabší stranu působí bezohledně.
Specificky problematické je také to, že komunikace směrem k dlužníkovi může být nastavená tak, aby ho přiměla k neuváženému kroku – třeba k podpisu uznání dluhu, k částečné úhradě nebo k „dohodě“, která ve výsledku zlepší pozici věřitele a oslabí dlužníkovi možnost bránit se promlčením nebo sporností nároku. Kritika tady míří na asymetrii informací: profesionální věřitel ví, jaké kroky dlužníka „zamknou“, zatímco dlužník často netuší, že jednou větou nebo jednou platbou může zásadně změnit situaci.
A právě proto se v souvislosti s podobnými subjekty objevuje varování: u staré pohledávky není největší riziko samotná existence dluhu, ale to, že člověk zareaguje špatně nebo pozdě. V praxi pak nejde o spravedlnost nároku v abstraktu, ale o procesní realitu – kdo se nebrání včas a kvalifikovaně, toho může semlít mašinérie, i když by při správném postupu měl silné argumenty.
Děsivé recenze IFIS: „Regulovaný subjekt ČNB“… ale na Googlu bída a strach lidí
Na papíře „investiční fond“ a regulovaný subjekt pod dohledem ČNB – v praxi ale na Google profilu IFIS vychází velmi nízké hodnocení (cca 1,6/5 při ~14 recenzích) a opakují se výpovědi lidí, které zní spíš jako varování než zkušenost se standardní finanční službou: náhlé dopisy a soudy „z ničeho nic“, výtky k přístupu, tvrzení o nátlaku či „lichvářství“ a výzvy, aby se lidé nebáli bránit u soudu. Jinými slovy: regulace na vizitce – a veřejně dohledatelná kritika všude kolem.
