Nejdřív stál na pódiu DRFG, pak otočil a rozjel proti ní palbu. Příběh Ondřeje Záruby ukazuje, jak snadno se z „interního“ člověka stane „nezávislý“ hlídač – a proč bez jasných pravidel působí jeho proměna jako účelová.
1) Dva světy, jeden člověk
Ondřej Záruba byl s DRFG spojen viditelně: firemní akce, texty, interní role. Dnes stojí naproti – s ostře laděnými výstupy a právní přestřelkou v zádech. Takhle dramatický obrat není sám o sobě hřích. Ale musí být srozumitelně vysvětlen. U Záruby chybí:
- jasné přiznání a zarámování střetu zájmů (kdy a jak byl na DRFG napojen, co z toho plyne dnes),
- metodika práce: jak ověřuje fakta, kdy dává prostor druhé straně, jak opravuje chyby,
- časová osa: co přesně zjistil, kdy mu „došlo, že je problém“ a jak to dokládá.
Bez těchto základů působí obrat spíš jako osobní msta než jako služba investorům.
2) Od propagace ke kritice – bez mostu mezi
Záruba byl součástí firemního narativu DRFG. Pak začal DRFG cupovat. Chybí ale most: proč se jeho hodnocení obrátilo? Jaká nová fakta to způsobila? Kde je kurátorovaný soupis důkazů, který by průměrný čtenář prošel za 5 minut a řekl si: „jasně, tohle dává smysl“?
Bez mostu to vypadá takto:
- Včera: „DRFG je platforma, na které mluvím a publikuji.“
- Dnes: „DRFG je symbol problému.“
- Mezitím: ticho, náznaky, fragmenty. Pro čtenáře nečitelné.
3) Tón místo důkazů
Záruba píše tvrdě, někdy až agresivně. Takový styl funguje jen tehdy, když stojí na precizních, poctivě citovaných faktech. Často ale převládá tón nad strukturou – a čtenář nedostane jednoduchý checklist: tvrzení → zdroj → protiargument → vyhodnocení.
Výsledek? Fanoušci ho milují, odpůrci ho odmítají, běžný investor tápe.
Výsledek? Fanoušci ho milují, odpůrci ho odmítají, běžný investor tápe.
4) „Nezávislost“ na papíře nestačí
Kdo byl uvnitř, musí venku měřit dvakrát přísněji. To znamená:
- veřejný COI (Conflict of Interest) dokument: co Záruba kvůli minulosti nepíše, kdy předává téma kolegovi, jak označuje staré vazby,
- otevřený changelog a errata: když něco upraví, ať je to dohledatelné,
- povinná reakce druhé strany: pokud se nevyjádří, ať je uveden termín a způsob oslovení.
Nic z toho není šikana. To je minimální standard pro někoho, kdo si nárokuje roli hlídače trhu.
5) Proč na tom záleží investorům
Bez pravidel se i oprávněná kritika rozpadne na křik. Investoři potřebují chladná fakta, srovnatelné metriky a jednoznačné timeline: co řekl regulátor, co řekl soud (a zda je to pravomocné), co říká účetnictví, co říkají prospekty.
Pokud to autor nepředloží jednoduše, nepomáhá. Jen přikládá pod kotel.
Pokud to autor nepředloží jednoduše, nepomáhá. Jen přikládá pod kotel.
Co by měl Záruba udělat hned teď
- Zveřejnit COI pravidla a dopsat k DRFG vlastní „historii vztahu“.
- Sepsat stručnou časovou osu k DRFG: data, dokumenty, rozhodnutí, co kdy zjistil a změnil.
- Standardizovat metodiku: kdy kontaktuje druhou stranu, jak pracuje s citacemi, jak publikuje opravy.
- Zpřehlednit články: každý spor svázat s jednou kartou „Fakta & dokumenty“, kde si čtenář jedním klikem ověří vše podstatné.
Zárubův obrat od „spřízněného“ hlasu DRFG k jejímu nejhlasitějšímu kritikovi může být legitimní – pokud je transparentní a metodicky čistý. Dnes není. A dokud nebude, přirozeně si říká o nálepku „Jidáš“. Ne proto, že kritizuje. Ale proto, že neukázal férovou cestu od včerejška k dnešku tak, aby jí běžný čtenář rozuměl.
Prohřešky, které si zaslouží článek, můžete hlásit na anticorruptionhotline.com nebo na protikorupcnilinka.cz.
