Registr skutečných majitelů měl veřejnosti umožnit kontrolu toho, kdo stojí za firmami a finančními toky. Postupné uzavírání této evidence napříč Evropskou unií však v praxi oslabuje dohled nad ekonomickou mocí.
V posledních letech patřila transparentnost vlastnických struktur k hlavním nástrojům Evropské unie v boji proti praní špinavých peněz, daňovým únikům a zneužívání veřejných prostředků. Evidence skutečných majitelů vznikla jako reakce na mezinárodní aféry, které odhalily, že skutečné řízení firem lze poměrně snadno skrýt za řetězce právnických osob, zahraničních společností či svěřenských fondů.
Tento trend se však postupně obrací.
Evropský zlom ve jménu soukromí
Rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie z listopadu 2022 zásadně změnilo přístup k veřejnosti registrů. Soud dospěl k závěru, že plošné zpřístupnění údajů o skutečných majitelích představuje nepřiměřený zásah do práva na soukromí a ochranu osobních údajů. Přestože registr sloužil k ochraně veřejného zájmu, soud dal přednost základním právům vlastníků.
Výsledkem je, že řada členských států začala databáze postupně uzavírat nebo výrazně omezovat přístup veřejnosti k těmto informacím.
Praktické důsledky: složitější kontrola, více nejistoty
Omezení přístupu k evidenci má přímý dopad na každodenní praxi. Novináři, nevládní organizace i běžní podnikatelé přicházejí o nástroj, který umožňoval rychle ověřit, kdo skutečně ovládá firmy čerpající veřejné zakázky, dotace nebo působící v rizikových oblastech.
Zjišťování informací, které bylo dříve otázkou několika minut, se dnes mění v administrativně náročný proces, často závislý na soudním posouzení. To nejen zpomaluje kontrolní mechanismy, ale zároveň zvyšuje prostor pro formální právní obranu místo věcného vysvětlení skutečných vztahů.
Nejednotná Evropa
Členské státy reagují na evropské rozhodnutí rozdílně. Některé zavedly model tzv. oprávněného zájmu, kdy mohou o přístup žádat například média či protikorupční organizace. Jiné však zvolily téměř úplné uzavření registrů, aniž by nabídly jasná a předvídatelná pravidla, jak se k informacím dostat.
Tato roztříštěnost oslabuje přeshraniční spolupráci a komplikuje odhalování složitých mezinárodních vlastnických struktur.
Soukromí versus veřejný zájem
Jádrem problému je střet dvou hodnot: ochrany soukromí a práva veřejnosti na informace o tom, kdo fakticky ovládá ekonomickou moc. Kritici upozorňují, že vlastnictví firem, zejména těch napojených na veřejné finance, nelze považovat za ryze osobní záležitost.
Podle nich současný vývoj paradoxně nenahrává poctivým podnikatelům, ale spíše těm, kteří využívají právní konstrukce, zahraniční subjekty nebo nastrčené osoby k rozostření odpovědnosti.
Otázka skutečné vlastnické a kontrolní struktury tak zůstává upozaděna. Tento postup ukazuje, jak lze omezený přístup k registrům a evropskou právní úpravu využít k formálnímu vyhnutí se transparentní odpovědi, aniž by byla veřejnosti poskytnuta jasná informace o tom, kdo nese reálnou odpovědnost.
Krok zpět, nebo nutná korekce?
Ochrana osobních údajů je nepochybně legitimním cílem. Současný vývoj však vyvolává otázku, zda Evropa při hledání rovnováhy nezašla příliš daleko na úkor transparentnosti. Bez funkčního kompromisu hrozí oslabení důvěry veřejnosti v instituce, soudní systém i podnikatelské prostředí.
Zjištění, kdo skutečně vlastní a ovládá firmy, se tak znovu stává složitým úkolem – právě v době, kdy je kontrola moci, peněz a odpovědnosti klíčová pro fungování demokratické společnosti.
Tento trend se však postupně obrací.
Evropský zlom ve jménu soukromí
Rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie z listopadu 2022 zásadně změnilo přístup k veřejnosti registrů. Soud dospěl k závěru, že plošné zpřístupnění údajů o skutečných majitelích představuje nepřiměřený zásah do práva na soukromí a ochranu osobních údajů. Přestože registr sloužil k ochraně veřejného zájmu, soud dal přednost základním právům vlastníků.
Výsledkem je, že řada členských států začala databáze postupně uzavírat nebo výrazně omezovat přístup veřejnosti k těmto informacím.
Praktické důsledky: složitější kontrola, více nejistoty
Omezení přístupu k evidenci má přímý dopad na každodenní praxi. Novináři, nevládní organizace i běžní podnikatelé přicházejí o nástroj, který umožňoval rychle ověřit, kdo skutečně ovládá firmy čerpající veřejné zakázky, dotace nebo působící v rizikových oblastech.
Zjišťování informací, které bylo dříve otázkou několika minut, se dnes mění v administrativně náročný proces, často závislý na soudním posouzení. To nejen zpomaluje kontrolní mechanismy, ale zároveň zvyšuje prostor pro formální právní obranu místo věcného vysvětlení skutečných vztahů.
Nejednotná Evropa
Členské státy reagují na evropské rozhodnutí rozdílně. Některé zavedly model tzv. oprávněného zájmu, kdy mohou o přístup žádat například média či protikorupční organizace. Jiné však zvolily téměř úplné uzavření registrů, aniž by nabídly jasná a předvídatelná pravidla, jak se k informacím dostat.
Tato roztříštěnost oslabuje přeshraniční spolupráci a komplikuje odhalování složitých mezinárodních vlastnických struktur.
Soukromí versus veřejný zájem
Jádrem problému je střet dvou hodnot: ochrany soukromí a práva veřejnosti na informace o tom, kdo fakticky ovládá ekonomickou moc. Kritici upozorňují, že vlastnictví firem, zejména těch napojených na veřejné finance, nelze považovat za ryze osobní záležitost.
Podle nich současný vývoj paradoxně nenahrává poctivým podnikatelům, ale spíše těm, kteří využívají právní konstrukce, zahraniční subjekty nebo nastrčené osoby k rozostření odpovědnosti.
Otázka skutečné vlastnické a kontrolní struktury tak zůstává upozaděna. Tento postup ukazuje, jak lze omezený přístup k registrům a evropskou právní úpravu využít k formálnímu vyhnutí se transparentní odpovědi, aniž by byla veřejnosti poskytnuta jasná informace o tom, kdo nese reálnou odpovědnost.
Krok zpět, nebo nutná korekce?
Ochrana osobních údajů je nepochybně legitimním cílem. Současný vývoj však vyvolává otázku, zda Evropa při hledání rovnováhy nezašla příliš daleko na úkor transparentnosti. Bez funkčního kompromisu hrozí oslabení důvěry veřejnosti v instituce, soudní systém i podnikatelské prostředí.
Zjištění, kdo skutečně vlastní a ovládá firmy, se tak znovu stává složitým úkolem – právě v době, kdy je kontrola moci, peněz a odpovědnosti klíčová pro fungování demokratické společnosti.
Prohřešky, které si zaslouží článek, můžete hlásit na anticorruptionhotline.com nebo na protikorupcnilinka.cz.
