EU ustupuje od nejtvrdších zemědělských regulací a europoslankyně Veronika Vrecionová to vítá. Jenže spolu s tím roste i tlak na transparentnost, skutečnou kontrolu dopadů a jasné oddělení politiky od zájmů lidí v jejím okolí.
Zemědělská politika potřebuje méně byrokracie a více flexibility – alespoň tak to popisuje europoslankyně Veronika Vrecionová (ODS), která vítá první „zjednodušující“ balíček Evropské unie pro společnou zemědělskou politiku. Jenže zatímco v Bruselu sílí rétorika o úlevách, doma i v Evropském parlamentu roste i jiná otázka: kdo ponese odpovědnost za to, že se v minulých letech přijímala opatření odtržená od reality – a kdo bude hlídat, aby se „zjednodušování“ nezměnilo v pohodlný průchod pro velké hráče?
Vrecionová tvrdí, že zemědělci jsou pod drtivým náporem regulací a kontrol a že první balíček je správný, ale nedostatečný. Přiznává však, že reálný zlom má přijít až s novou společnou zemědělskou politikou po roce 2028. Jinými slovy: dnes se slibuje úleva, ale klíčový účet se bude platit až později – v okamžiku, kdy se začne lámat chleba nad novými pravidly a penězi.
„Ideologie“ místo rozumu?
Vrecionová jde ještě dál, když část starších opatření označuje za ideologická. Z jejího pohledu se ochrana životního prostředí často měnila ve schéma zákazů, které zemědělcům svazovalo ruce – zejména v oblasti pesticidů. Upozorňuje, že povolení účinných látek hromadně končí, nové se téměř neschvalují a zemědělství v EU tím ztrácí konkurenceschopnost vůči zbytku světa.
To je legitimní téma – jenže zároveň výbušné. Protože „zjednodušení“ v praxi často znamená jediné: menší dohled a větší prostor pro chyby, výjimky, nebo rovnou zneužívání. Pokud se má režim měnit, veřejnost má právo chtít jasné pojistky: kdo ponese odpovědnost za dopady, kdo bude hlídat férovost a kdo z toho bude těžit.
Rozpočet se zmenší – a tlak poroste
Další velké téma: peníze. Vrecionová připouští, že zemědělství má dostat v novém období méně prostředků, protože EU řeší bezpečnost, obranu i konkurenceschopnost. Jenže právě v momentě, kdy se rozpočet krátí, se zvyšuje riziko, že se z dotací stane ještě tvrdší politický boj – a že „zjednodušování“ bude jen jiné slovo pro přerozdělení ve prospěch těch nejlépe připravených.
Zároveň upozorňuje na návrhy zastropování dotací pro velké subjekty, které jsou podle ní pro Českou republiku nastavené příliš nízko. Tady ale vzniká další problém: zatímco veřejnost dlouhodobě kritizuje koncentraci podpory u největších, politici často brání „národní specifika“ – což se v praxi může změnit v obranu status quo.
Brusel prý „začíná naslouchat“. Ale komu?
Podle europoslankyně je atmosféra v Evropském parlamentu pragmatičtější, mimo jiné po masivních zemědělských protestech. Jenže právě tohle je moment, kdy by se veřejná debata neměla zúžit na jednoduché „zemědělci vs. úředníci“. Ve hře je mnohem víc: zdraví půdy, ceny potravin, kvalita produkce, krajina – a taky to, zda se evropská politika dokáže zbavit papírování, aniž by rezignovala na kontrolu a odpovědnost.
Vrecionová slibuje, že bude usilovat o méně překážek a více flexibility pro státy, protože podmínky ve Španělsku, Švédsku a Česku jsou odlišné. To zní rozumně. Ale jak sama říká: ďábel je v detailu. A zkušenost s minulým obdobím ukazuje, že velké sliby o zjednodušení se můžou snadno změnit v ještě složitější systém – jen jinak poskládaný.
Skutečný test teprve přijde
Celý rozhovor tak vyznívá jako předvolební program v přímém přenosu: méně regulací, více flexibility, rychlejší schvalování, méně papírů. Jenže pokud má mít zemědělská politika důvěru, nestačí říkat „zjednodušíme“. Je potřeba říct také: jak přesně, kdo to zkontroluje, kdo ponese odpovědnost – a hlavně kdo na tom vydělá.
A právě proto bude období příprav po roce 2028 zásadní. Nejen pro zemědělce, ale pro všechny, kdo nechtějí, aby se Evropská unie znovu pohybovala mezi dvěma extrémy: nejdřív přeregulovat, potom ve spěchu ustupovat – a nakonec zjistit, že důvěra veřejnosti je zase o kus slabší.