Záměna dvou čísel při přepočtu peněžitého trestu vedla k tomu, že odsouzený strávil ve vězení o 29 dní déle, než měl. Přestože soudy chybu později odhalily, napravit ji už nedokázaly. Ústavní soud rozhodl, že omyl musí jít k tíži státu.
Odsouzený muž strávil ve vězení o 29 dní déle kvůli administrativní chybě soudů. Ty se při přepočtu neuhrazené části peněžitého trestu dopustily omylu, když zaměnily již zaplacenou částku za dlužnou. Přestože se na chybu přišlo, nebylo už možné ji procesně napravit. Ústavní soud proto rozhodl, že takový omyl musí být vykládán ve prospěch odsouzeného a otevřel mu cestu k finančnímu odškodnění.
Krajský soud v Hradci Králové v roce 2017 uložil muži za padělání platebního prostředku peněžitý trest ve výši jednoho milionu korun. Pro případ jeho nezaplacení stanovil také náhradní trest odnětí svobody v délce dvou let.
Zaplatil část, zbytek „odseděl“
Odsouzený v zákonné lhůtě uhradil 300 tisíc korun. Zbývajících 700 tisíc proto soudy přepočítaly na náhradní trest v délce 511 dnů vězení. Muž následně peněžitý trest splácel po částech a soudy mu postupně náhradní trest snižovaly.
Zlom nastal v jednom z rozhodnutí Vrchního soudu v Praze. Ten při výpočtu chybně vycházel z částky 470 tisíc korun místo skutečně dlužných 530 tisíc. Náhradní trest tak stanovil na 343 dnů. Toto rozhodnutí nabylo právní moci.
Když odsouzený později doplatil dalších 20 tisíc korun, krajský soud už provedl přepočet správně – výsledkem ale paradoxně bylo, že mu stanovil trest v délce 372 dnů. Jinými slovy: zaplacením další části peněžité sankce se mu pobyt ve vězení prodloužil.
Ústavní soud: chyba musí jít k tíži státu
Muž se obrátil na Ústavní soud s argumentem, že takový postup odporuje samotnému smyslu náhradního trestu. Ten má být zkracován úhradou peněz, nikoli prodlužován.
Ústavní soud mu dal za pravdu. Třetí senát v čele s předsedkyní Danielou Zemanovou konstatoval, že ačkoliv současné právo nenabízí účinný procesní nástroj k nápravě pravomocného, ale chybnému rozhodnutí, nelze tento omyl přehlížet v neprospěch odsouzeného.
„V krajním případě je nutné připustit, že vada svědčící odsouzenému zůstane bez přímé nápravy,“ uvedl soud v nálezu (sp. zn. III. ÚS 2526/24). Odpovědnost za nastavení takového systému, který by podobným situacím zabránil, podle něj nese zákonodárce.
Odsouzený si nakonec trest skutečně celý odpykal – avšak v chybně stanovené, delší délce 372 dnů.
Odlišný názor soudce
S rozhodnutím většiny nesouhlasil soudce Jiří Přibáň. V odlišném stanovisku upozornil, že nešlo o systémovou chybu ani špatný právní výklad, ale o prostý matematický omyl, který soudy následně opravily.
Podle něj odsouzený navíc nepostupoval konzistentně při splácení trestu a peníze doplácel chaoticky až ve chvíli, kdy mu reálně hrozil nástup do vězení. Přibáň také upozornil na problematický precedent: pokud by se původní chyba stala v neprospěch odsouzeného, těžko by bylo možné trvat na její „závaznosti“.
Podle něj tak nález dostatečně neprověřuje své závěry i z opačné perspektivy – tedy z hlediska rovnosti a obecné spravedlnosti rozhodování.
Prohřešky, které si zaslouží článek, můžete hlásit na anticorruptionhotline.com nebo na protikorupcnilinka.cz.
