Michal Strnad a Czechoslovak Group (CSG): příběh, který začal na šrotišti a dnes míří ke hranici 800 miliard. Jak se z malé Excalibur Army stal globální zbrojní hráč, koho skupina cestou pohltila, co její růst vystřelilo po roce 2022 – a proč za úspěchem zůstávají i stíny v podobě sporů, podezření a kontroverzí? Přečtěte si, jak se zrodilo Strnadovo impérium.
Ještě před pár desítkami let šlo o byznys postavený na kovovém odpadu a vyřazené vojenské technice. Dnes je z něj zbrojařský holding, který po úspěšném vstupu na burzu patří k nejhodnotnějším firmám v Česku. Tržní ocenění Czechoslovak Group (CSG) se po prvním dni obchodování přiblížilo hranici 800 miliard korun a s ním vyletěla i hodnota podílu majitele skupiny, třiatřicetiletého Michala Strnada.
Za zájmem investorů nestojí jen napjatá geopolitická situace, válka na Ukrajině a rostoucí výdaje evropských států na obranu. Velkou roli hraje také příběh rychlé expanze – a schopnost CSG proměnit původní obchodní model ve široký průmyslový ekosystém od munice přes pozemní techniku až po vybrané civilní segmenty. Současně ale platí, že cesta vzhůru nebyla bez stínů: skupinu provázely tvrdé obchodní střety a opakovaně se objevovala i podezření z kroků, které vyvolávaly právní či etické otázky.
Začátek se „stovkou“ a obchod s armádní technikou
Kořeny impéria sahají do poloviny 90. let. Jaroslav Strnad tehdy po zkušenosti z prostředí obchodování se šrotem vsadil na úzký, ale perspektivní segment: výkup a další prodej nepotřebné vojenské techniky a materiálu. V prosinci 1995 vznikla společnost Excalibur Army – zpočátku malý hráč, který skupoval vyřazené vybavení (od náhradních dílů a výstroje až po těžší techniku), část opravoval a prodával dál.
Model byl jednoduchý: co by pro armádu znamenalo nákladné skladování nebo nevýhodný odvoz do šrotu, mohlo mít na trhu druhý život a vyšší hodnotu. Právě schopnost „vytáhnout“ z vyřazené techniky víc než jen cenu kovu se stala jedním z motorů raného růstu.
Od první továrny k miliardovým obratům
Postupem času se Excalibur Army přestala opírat pouze o obchodní marži. Skupina začala přecházet k výrobě a opravárenství: zlom přišel zhruba deset let po založení, kdy získala první výrobní areál (po akvizici zkrachovalého opravárenského podniku v Přelouči). Následovalo rozšiřování do zahraničí – například na Slovensko přes nákup výrobce munice MSM Martin a spolupráci se státním sektorem.
CSG zároveň rozkročila aktivity i mimo čistě zbrojní oblast: do portfolia se dostaly podniky z kolejového průmyslu (například Dako-CZ). V roce 2012 se obrat poprvé přehoupl přes miliardu korun – a to už byl bod, kdy se z firmy stal expanzní projekt s ambicí skládat do jednoho holdingu více průmyslových pilířů.
Velké nákupy a zrod „seriózní“ značky CSG
Další etapa přišla v první polovině 10. let: Excalibur Army posilovala výrobní základnu (například ve Šternberku, kde se soustředila produkce pozemní vojenské techniky) a zároveň vstoupila do známých jmen českého průmyslu. Klíčovým krokem byl podíl na převzetí automobilky Tatra, na který navázalo budování obranných kapacit kolem ní.
V roce 2016 došlo i k symbolické změně: holding začal používat název Czechoslovak Group – značku, která měla působit mezinárodněji a odpovídat velikosti ambicí. Ve stejné době přibyly další důležité části: vznik Tatra Defence Vehicles (obrněná vozidla), akvizice výrobce radarů Retia, leteckých opraven i dalších firem.
Stíny expanze: podezření, kontakty a sporné obchody
S růstem se opakovaně objevovaly kontroverze. V minulosti se řešilo podezření, že některé nákupy vyřazené techniky z české armády mohly probíhat za příliš výhodných podmínek; kauza se táhla řadu let a část obviněných byla nakonec po dlouhém řízení zproštěna.
Otazníky vyvolávaly i některé obchodní vazby a reputační rizika v zahraničí. Kritika se objevila například v souvislosti s dřívějšími kontakty přes partnery a spoluvlastnické struktury, stejně jako u podezření z exportů do citlivých destinací. Skupina tak vedle příběhu „self-made“ růstu nese i reputační zátěž, se kterou musí pracovat zejména při expanzi na americký trh.
Předání z otce na syna a nový styl řízení
Za zásadní milník se považuje začátek roku 2018, kdy Jaroslav Strnad převedl vlastnictví holdingu na syna Michala Strnada. Michal už tehdy ve skupině několik let působil a zastával nejvyšší manažerské role.
Předání přišlo v době, kdy se řešily i regulační požadavky spojené s armádními zakázkami (včetně bezpečnostních prověrek). Načasování proto vyvolalo spekulace, zda nejde zároveň o krok, který má snížit určitá reputační a administrativní rizika. Strnad starší nicméně z byznysu nezmizel – jen přesunul těžiště aktivit do jiných struktur.
Munice, Ukrajina a zrychlení růstu
Skutečný „turbo“ růst se naplno projevil po roce 2022. Válka na Ukrajině dramaticky zvýšila poptávku po munici a pozemní technice, což pro CSG znamenalo příležitost rychle navyšovat výrobu i kontrakty. Zatímco v roce 2018 byly tržby z obranného segmentu řádově v desítkách miliard, v dalších letech se skupina posunula k úrovni kolem stovky miliard korun ročně.
Vedle organického růstu pokračovaly i nákupy: CSG rozšiřovala munici v Evropě, posilovala dodavatelské řetězce (včetně klíčových surovin pro prach) a doplňovala portfolio o nové technologie. Zároveň se ukázalo, že Michal Strnad je oproti otci otevřenější i prodejům vybraných aktiv – holding tak aktivněji „přerovnává“ své části podle toho, kde vidí největší potenciál.
Tvrdé lokty v byznysu a spory s partnery
Rychlá expanze přinesla i konflikty. CSG se dostala do dlouhodobých sporů například kolem Tatry – s menšinovými akcionáři a partnery o financování, řízení i rozdělení ekonomických benefitů. Kritici holdingu mluví o agresivním přístupu při vyjednávání i při plánovaných akvizicích; v některých případech se objevila i obvinění týkající se know-how a mediálního tlaku.
Burza, miliardy a další ambice
Úspěšný úpis akcií přinesl skupině čerstvý kapitál v řádu stovek milionů eur, který chce využít pro další rozvoj. Přirozeným směrem je další posilování výroby munice a rozšiřování kapacit v Evropě i v USA – zejména pokud bude pokračovat trend dlouhodobého zvyšování obranných rozpočtů.
Příběh CSG tak dnes stojí na dvou pilířích: na mimořádném růstu a schopnosti expandovat v klíčovém odvětví – a zároveň na potřebě ustát reputační a regulatorní rizika, která jsou u zbrojního průmyslu i velkých mezinárodních akvizic nevyhnutelná. Pokud se to Michalu Strnadovi podaří, může se z původně „šrotového“ nápadu definitivně stát jeden z nejvlivnějších průmyslových holdingů regionu.
Prohřešky, které si zaslouží článek, můžete hlásit na anticorruptionhotline.com nebo na protikorupcnilinka.cz.
