Bývalý ředitel FN Motol Miloslav Ludvík je po měsících ve vazbě na svobodě. Soud mu sice uložil přísná omezení, samotná kauza ale dál odhaluje selhání kontroly, prověrek i dohledu nad jednou z největších nemocnic v zemi.
Propuštění Miloslava Ludvíka z vazby neznamená konec jedné z nejzávažnějších korupčních kauz ve zdravotnictví posledních let. Znamená pouze to, že soud dospěl k závěru, že vazbu lze nahradit dohledem, zákazy a omezeními. Podezření, kvůli nimž byl bývalý ředitel Fakultní nemocnice Motol od loňského února držen za mřížemi, tím nezmizela.
Podle Úřadu evropského veřejného žalobce, který na případ dohlíží, přetrvávají obavy z možného útěku i pokračování v trestné činnosti. Právě proto soud Ludvíkovi nařídil dohled probačního úředníka, zákaz vycestování do zahraničí a povinnost zdržovat se v určených časech v místě bydliště. Tyto podmínky mají platit několik let – výrazně déle, než by v tuto chvíli trvala samotná vazba.
Obrana: popření všeho, odpovědnost žádná
Ludvík po propuštění zopakoval, že obvinění považuje za nepravdivá. Tvrdí, že nikdy nežádal o úplatek, že odmítl podepsat sporný dodatek ke smlouvě a že žádné peníze nebyly převedeny do zahraničí. Zároveň kritizoval, že byl podle něj držen ve vazbě i kvůli tomu, že odmítl vypovídat.
Taková obhajoba je právem každého obviněného. Problém ale spočívá jinde: ani po měsících vyšetřování Ludvík nepřipouští žádnou manažerskou nebo systémovou odpovědnost za to, že se právě pod jeho vedením měla podle vyšetřovatelů rozvinout rozsáhlá síť podezřelých vztahů mezi nemocnicí a dodavateli.
Motol jako černá skříňka
Fakultní nemocnice Motol hospodaří s rozpočtem přesahujícím 10 miliard korun ročně. Je to instituce strategického významu, která má být řízena s maximální mírou transparentnosti. Přesto právě zde policie a evropský žalobce prověřují podezření na systematické úplatkářství. V kauze je aktuálně stíháno 19 lidí a tři firmy.
Otázka proto nezní jen „je Ludvík vinen?“, ale také: jak je možné, že takto rozsáhlé podezření vzniklo bez povšimnutí kontrolních mechanismů státu?
Prověrky NBÚ: selhání, nebo formalita?
Zvlášť znepokojivou kapitolu představují bezpečnostní prověrky. Ludvík totiž v minulosti opakovaně získal osvědčení od Národního bezpečnostního úřadu. Přestože nešlo o nejvyšší stupeň prověrky, stát jím dává najevo, že dotyčný je způsobilý zastávat citlivou funkci.
Bývalý ministr zdravotnictví Adam Vojtěch už dříve otevřeně řekl, že právě Ludvíkův případ byl jedním z důvodů, proč požadoval prověřování ředitelů fakultních nemocnic. Dodnes podle něj není jasné, jak mohl Ludvík osvědčení získat – a to i v době, kdy měl být spoluvlastníkem firmy v africkém Beninu, kterou policie spojuje s podezřením na praní peněz.
Skutečnost, že v NBÚ krátce po vypuknutí kauzy skončil vysoce postavený úředník odpovědný za personální bezpečnost, pochybnosti spíše prohloubila než rozptýlila.
Jeden propuštěn, druhý zůstává
Zatímco Ludvík je nyní na svobodě, jeho bývalý náměstek Pavel Budinský ve vazbě zůstává. Soud jeho žádost o propuštění zamítl. Pokud by státní zástupce do uplynutí zákonné lhůty nepodal obžalobu, musel by být propuštěn automaticky.
I to ukazuje, že případ zdaleka není uzavřený a že vyšetřování se stále pohybuje v citlivé fázi.
Problém není jen Ludvík
Ať už soudy v budoucnu rozhodnou jakkoli, kauza Motol odhaluje hlubší problém českého zdravotnictví a státní správy: slabý dohled, formální prověrky, dlouhodobou koncentraci moci v rukou jednotlivců a minimální osobní odpovědnost.
Miloslav Ludvík může tvrdit, že je nevinný. Ale politická a manažerská odpovědnost za stav instituce, kterou roky řídil, tím nezmizí. A právě to je otázka, na kterou dosud nikdo nedal přesvědčivou odpověď.
Prohřešky, které si zaslouží článek, můžete hlásit na anticorruptionhotline.com nebo na protikorupcnilinka.cz.
