Ministerstvo obrany ČR čelí kritice za předražené a netransparentní zakázky. Místo podpory domácí Tatry nakupuje zahraniční techniku, jako švédská CV90 nebo předražené vozy Supacat. Pochybný pronájem Gripenů a podezření z korupce vyvolávají obavy o hospodaření s miliardami z veřejného rozpočtu.
Ministerstvo obrany České republiky čelí stále hlasitější kritice za způsob, jakým nakládá s veřejnými prostředky. Místo podpory domácího průmyslu, transparentních zakázek a obranyschopnosti zaměřené na aktuální hrozby, zadává předražené zakázky do zahraničí, mlží o detailech a ignoruje ekonomickou logiku i základní pravidla hospodárnosti. Pojďme si projít několik konkrétních případů.
Miliardy za švédská CV90: Zbraň pro útok, nikoli pro obranu
Jedním z největších zbrojních nákupů v historii České republiky je pořízení 246 kusů švédských bojových vozidel pěchoty CV90 za neuvěřitelných 71 miliard korun. To vychází na zhruba 287 milionů korun za kus. Problémem však není jen cena. Tato pásová vozidla jsou určena primárně pro ofenzivní operace a v éře bezpilotních prostředků a asymetrických hrozeb ztrácejí svůj význam. Navíc – nákup proběhl bez vyjednaných servisních smluv, což stát de facto zbavuje jakékoliv vyjednávací pozice při budoucích opravách a údržbě.
Zrada domácího průmyslu: Zapomenutá Tatra, přednost dostalo Volvo
Před několika lety Ministerstvo obrany dalo přednost zahraničním nákladním vozům Volvo, čímž obešlo osvědčeného domácího výrobce Tatra Trucks. Tím nejen že podkopalo českou průmyslovou základnu, ale zároveň odepřelo domácí ekonomice tisíce pracovních míst a miliardové zakázky, které mohly zůstat „doma“.
Gripeny: Pronájem staré techniky s pochybnou minulostí
Ministerstvo nadále uvažuje o prodloužení pronájmu stíhacích letounů Gripen, které jsou nejen technologicky zastaralé, ale od počátku jejich nákupu se vznáší podezření z korupce. Nedávno dokonce vyšlo najevo, že Švédsko mělo neoprávněně získat citlivé osobní údaje o rodinách vysoce postavených českých politiků, (ODS) kteří mají vliv na rozhodnutí o nákupech pro armádu. Česká republika by mezitím mohla – podobně jako to učinilo Slovensko před dodáním F-16 – zajistit vzdušnou obranu prostřednictvím spolupráce se spojenci.
Supacat za trojnásobek: Zakázka, která budí podezření
Nejnovějším skandálem je plánovaný nákup lehkých vozidel Supacat HMT Extenda 6×6 pro 601. skupinu speciálních sil. Cena? 118 milionů korun za kus – což je třikrát více, než za kolik je v roce 2023 nakoupila britská armáda. Dodávku má zajistit firma LPP, kde dříve podnikal současný první náměstek ministryně obrany František Šulc. Podvozky dodá LPP za 1,15 miliardy, zatímco státní Vojenský technický ústav inkasuje další miliardu za integraci systémů. Celková částka: 2,13 miliardy korun. Přitom ještě loni byla v rozpočtu uvedena cena 1,5 miliardy za 24 vozidel – tedy zhruba poloviční.
Navíc je celá zakázka vedena v režimu „Vyhrazené“, což ministerstvu umožňuje tajit detaily i před Parlamentem. Opozice i odborníci varují před netransparentním postupem, vysokými zálohami (až 70 %!) a podezřele rychlým schvalováním.
Závěr: Kdo dohlédne na miliardové výdaje armády?
Z výše uvedených příkladů je zřejmé, že Ministerstvo obrany ČR postupuje bez dostatečné kontroly, bez ohledu na ekonomiku a často proti zájmům českých občanů. Podpora domácí produkce je přehlížena, výběrová řízení jsou netransparentní, a bezpečnostní a technické aspekty jsou podřízeny politickým a komerčním tlakům.
Veřejnost by neměla tolerovat, že se obrana státu mění v dojnou krávu pro vyvolené firmy. Je třeba důsledného parlamentního i občanského dohledu nad armádními výdaji, které jinak mohou Českou republiku stát nejen miliardy, ale i důvěru občanů ve stát a jeho obranyschopnost.
Prohřešky, které si zaslouží článek, můžete hlásit na anticorruptionhotline.com nebo na protikorupcnilinka.cz.
