Generálporučík Miroslav Hlaváč má převzít nejvyšší vojenskou funkci v zemi. Veřejně dostupné zdroje u něj neukazují na osobní skandál, kontroverze však vyvolává způsob jeho nominace, politické pozadí výměny Karla Řehky i citlivá témata modernizace armády.
Hlaváč má nahradit Řehku v čele armády
Vláda chce do funkce náčelníka generálního štábu navrhnout generálporučíka Miroslava Hlaváče. Podle premiéra Andreje Babiše jde o „přirozeného zástupce“ a kandidáta s rozsáhlými zkušenostmi. Prezident Petr Pavel dal podle předložených informací najevo, že je připraven Hlaváče jmenovat.
Hlaváč by měl vystřídat armádního generála Karla Řehku, který má post opustit v létě. Funkce náčelníka generálního štábu je nejvyšší vojenskou funkcí v České republice a její obsazení má zásadní význam pro řízení armády, její připravenost, modernizaci i vztah mezi armádou, vládou a prezidentem.
Zkušený voják z nejvyššího velení
Miroslav Hlaváč není v armádě novou tváří. Od 1. srpna 2023 působí jako první zástupce náčelníka Generálního štábu, tedy jako jeden z nejbližších lidí dosavadního náčelníka Karla Řehky. Tuto personální změnu tehdy oznámila Armáda České republiky.
Oficiální profil Ministerstva obrany uvádí, že Hlaváč má za sebou dlouhou kariéru od dělostřeleckých funkcí přes velení 4. brigádě rychlého nasazení až po vysoké plánovací a rozvojové funkce na ministerstvu obrany a Generálním štábu. V roce 2018 byl jmenován brigádním generálem, v roce 2019 generálmajorem a v roce 2020 generálporučíkem.
Má také zahraniční zkušenosti. Podle Ministerstva obrany působil v misích IFOR, SFOR, KFOR a ISAF v Afghánistánu. Studoval mimo jiné na Command and General Staff College ve Fort Leavenworth v USA a na Royal College of Defence Studies ve Velké Británii.
Kde vzniká kontroverze
U Hlaváče jsem ve veřejně dostupných zdrojích nenašel jasně doložený osobní skandál, trestní kauzu nebo korupční aféru. Kontroverze se proto netýká primárně jeho osoby, ale hlavně okolností nominace.
Podle informací uvedených v předloženém textu nebyl Hlaváč na původním seznamu kandidátů, o kterých měl ministr obrany Jaromír Zůna jednat s prezidentem Petrem Pavlem. Pokud platí, že jej prosadil přímo premiér a ministr obrany pro návrh nehlasoval, nejde o běžnou personální změnu, ale o politicky citlivý krok. U takové funkce je důležité, aby výběr působil odborně, transparentně a nebyl vnímán jako mocenské rozhodnutí jednoho politického centra.
Kontinuita, nebo politický zásah?
Příznivci Hlaváčovy nominace mohou argumentovat kontinuitou. Hlaváč byl Řehkovým prvním zástupcem, armádu zná zevnitř a byl u modernizačních projektů posledních let. To oceňuje i bývalá ministryně obrany Jana Černochová, která jej podle předloženého textu popisuje jako pracovitého profesionála a člověka schopného převzít odpovědnost.
Kritická otázka ale zní jinak: proč právě teď a proč právě tímto způsobem? Pokud se výměna odehrává v době napjaté bezpečnostní situace, vysokých obranných výdajů a velkých zakázek, veřejnost má právo vědět, zda jde o přirozené předání velení, nebo o politicky motivovanou změnu kurzu.
Citlivé téma: umělá inteligence a zbraně
Další možná kontroverze se týká témat, která Hlaváč veřejně reprezentuje. V rozhovoru pro CZ DEFENCE mluvil o využití umělé inteligence v armádě, zpracování dat, moderních zbraňových systémech a spolupráci s ČVUT. Současně zdůraznil, že při použití zbraní proti člověku musí mít rozhodující roli voják, nikoli automatizovaný systém.
Právě tato oblast může být do budoucna politicky i eticky výbušná. Armáda bude zavádět stále sofistikovanější technologie, ale veřejnost bude chtít jasné záruky, kdo nese odpovědnost za použití síly. Hlaváč v tomto směru zatím vystupuje spíše opatrně a zdůrazňuje lidskou kontrolu, přesto jde o téma, které může vyvolávat silné debaty.
Generál bez viditelné aféry, ale pod politickým tlakem
Miroslav Hlaváč nevstupuje do debaty jako kontroverzní postava s veřejně známým skandálem. Naopak jeho životopis ukazuje dlouhou vojenskou kariéru, zahraniční mise, velitelskou praxi a zkušenost z nejvyšších struktur armády.
To ale neznamená, že jeho nástup bude bez otázek. Největší riziko pro jeho autoritu není v minulosti, ale ve způsobu, jakým je do funkce vybírán. Pokud má být náčelník generálního štábu respektovanou autoritou, musí jeho jmenování působit jako odborná volba, ne jako výsledek politického zákulisí.
Hlaváč je pro armádu logickým kandidátem z hlediska hierarchie a zkušeností. Zároveň však přichází v okamžiku, kdy každá změna ve vedení armády nese politický význam. Jeho největší zkouškou proto nebude jen velení vojákům, ale schopnost přesvědčit veřejnost, že armáda zůstává profesionální, stabilní a nezávislá na momentálních politických hrách.
Prohřešky, které si zaslouží článek, můžete hlásit na anticorruptionhotline.com nebo na protikorupcnilinka.cz.
