Ukrajinská tajná služba SBU začala útočit na tankery ruské „stínové flotily“, které obcházejí západní sankce. Vojensky účinná taktika však může mít extrémně nebezpečné ekologické následky. Zničené nebo poškozené tankery představují časovanou bombu: jediná prasklina či exploze může způsobit masivní únik ropných produktů do moře, kontaminaci pobřeží a nenávratné poškození mořského života. Vzniká nová fronta války – fronta, jejímž vedlejším efektem může být ekologická tragédie světového rozsahu.

Místo sankcí torpédo: Útoky Ukrajiny na tankery mohou vyvolat ekologickou katastrofu

Místo sankcí torpédo. Ukrajina začala potápět tankery: hrozí ekologická katastrofa

Úvod: válka se přesouvá na moře

Zatímco evropská námořnictva jen bezmocně sledují, jak tankery s ruskou ropou proplouvají Baltem či kolem Afriky, Ukrajina se rozhodla jednat sama. Její tajná služba SBU během posledních týdnů provedla několik útoků na lodě, které patří do tzv. ruské stínové flotily – neoficiální sítě tankerů určených k obcházení sankcí.
Útoky mají zabránit financování ruské války. Jenže cena může být vysoká.

Ruská „stínová flotila“: lodě bez pojištění a bez pravidel

Flotilu tvoří desítky starých a často technicky nevyhovujících tankerů. Mnohé z nich plují pod falešnými či exotickými vlajkami, mění názvy i vlastníky a často nesplňují základní bezpečnostní standardy.
 Právě tyto lodě převážejí miliony barelů ruské ropy – a tím obcházejí evropská embarga.

Problém je zřejmý:
 Tyto tankery jsou časovanou ekologickou bombou i bez válečných útoků. Stačí technická závada nebo špatné počasí. A když do toho vstoupí ozbrojený konflikt, riziko roste dramaticky.

Ukrajinské útoky: vojenský úspěch, ekologické riziko

SBU se k útokům hlásí s tím, že zasahuje tankery mířící do ruských přístavů pro ropu. Některé zásahy byly „chirurgické“, jiné tanker poškodily natolik, že se potopil nebo musel být odtažen.

A právě tady začíná ekologický problém:

Potopený tanker ≠ vyřešený problém. Naopak.

Pokud tanker vezl ropu nebo zbytky paliva, dochází při destrukci lodního trupu k:

  • úniku ropných produktů do moře,

  • kontaminaci pobřežních oblastí,

  • otravě mořské fauny (ryby, savci, korýši),

  • zničení planktonu — základního prvku mořského ekosystému,

  • dlouhodobému narušení reprodukčních cyklů vodních živočichů.

I prázdné tankery mají v nádržích stovky tun mazutu a ropných zbytků. Při výbuchu nebo prudkém náklonu unikají stejně.

Jaké může být měřítko katastrofy?

Ekologové varují, že havárie tankerů mohou být stejně devastující jako nejhorší ropné katastrofy světa:

  • Exxon Valdez (1989) – statisíce zvířat zahynuly, oblast se dodnes plně nevzpamatovala.

  • Deepwater Horizon (2010) – dopady byly patrné přes deset let.

Pokud by došlo k potopení velkého tankeru s ropou poblíž hustě obydleného pobřeží – například u Turecka, Gruzie či Španělska – mohlo by jít o ekologickou tragédii zasahující několik států najednou.

Proč je reakce států rozpačitá?

Západní země se ocitly v paradoxu:

  • Chtějí oslabit Rusko,

  • ale zároveň nechtějí nést odpovědnost za ekologické následky potopených tankerů.

Ukrajina tvrdí, že bez tvrdých zásahů žádné sankce nebudou fungovat.
 Evropa ale varuje, že Černé a Středozemní moře jsou příliš citlivé ekosystémy na to, aby se z nich stala bitevní zóna tankerů.

Nová dimenze války

Ukrajinské útoky otevřely téma, o kterém se dosud příliš nemluvilo:
 Jak prosazovat sankce, aniž bychom způsobili ekologii nenapravitelné škody?

Bojiště se přesouvá z pevniny na moře a střet mezi Ukrajinou a Ruskem začíná ohrožovat nejen geopolitiku, ale i přírodní prostředí celého regionu.


Torpéda a námořní drony mohou zpomalit ruský ropný export.
 Mohou pomoci zastavit financování války.

Ale mohou také způsobit ekologickou katastrofu, kterou už nikdy nepůjde zcela napravit.
Moře má dlouhou paměť — a ropné skvrny nezmizí ani politickým rozhodnutím, ani vojenskou vítěznou rétorikou.


Prohřešky, které si zaslouží článek, můžete hlásit na anticorruptionhotline.com nebo na protikorupcnilinka.cz.

Tým protikorupční linky