Dluhopisy v Česku může vydávat a prodávat téměř kdokoli – a výsledky jsou alarmující. U emisí nabízených mimo regulovaný dohled skončila v insolvenci každá sedmá. Podomní prodejci a call centra podle expertů jen vyměnili hrnce za „jistý výnos“.
Dluhopisy si v Česku dál drží pověst bezpečné investice, jenže realita je mnohem tvrdší. Zatímco řada drobných investorů je bere jako konzervativní produkt podobný spořicímu účtu, data z posledních let ukazují, že právě u neregulovaně prodávaných dluhopisů je riziko dramaticky vyšší. Podle analýzy iniciativy Druhá ekonomická transformace skončila za posledních 13 let v insolvenci každá sedmá dluhopisová emise distribuovaná mimo regulovaný dohled.
Šéfka Asociace pro kapitálový trh (AKAT) Jana Brodani upozorňuje, že problém není v dluhopisu jako takovém, ale v tom, kdo si přes něj půjčuje peníze a jak snadno se to dá veřejnosti prodat. Dluhopis je ve své podstatě obyčejná půjčka: investor dá emitentovi peníze, ten slíbí návratnost a úrok. Pokud ale emitent zkrachuje, investor nemusí přijít jen o úrok – může přijít o všechno.
Kde se vzal „dluhopisový mýtus“
Důvěra v dluhopisy má historické kořeny. Před rokem 2013 je vydávaly hlavně velké, stabilní společnosti. Později se ale pravidla uvolnila a z dluhopisu se stal snadno dostupný nástroj financování i pro menší firmy nebo velmi rizikové projekty – někdy bez prokazatelné finanční síly. Přesto se tyto produkty dál prodávají jazykem „jistoty“, „pevného výnosu“ a „zajištěné investice“.
To je zásadní problém: vysoké riziko se často maskuje nízkým, „příjemně konzervativním“ úrokem. Podle Brodani se tak může stát, že dluhopis, který by odpovídal extrémnímu riziku a měl by nést třeba 20–30 %, se prodává za 8–9 %. Investor pak snadno nabude dojmu, že jde o solidní produkt – jenže jde o iluzi.
Volná distribuce: prodej bez brzd a bez filtru
Kritické místo je způsob prodeje. Analýza ukazuje, že neregulovanou distribuci využívá zhruba každý druhý emitent a přes tento kanál proudí přibližně pětina objemu celého dluhopisového trhu, který za posledních 13 let přesáhl půl bilionu korun. Tento prodej často probíhá mimo přímý dohled regulátora – typicky přes call centra, marketingové agentury nebo podomní prodej.
Právě tady vzniká prostředí, kde se agresivní obchodní taktiky potkávají s minimální kontrolou kvality emitenta. Jinými slovy: na trhu se objevují dluhopisy, které by v regulovaném režimu vůbec neprošly, ale „přímým prodejem“ se dostanou k lidem, kteří se v investicích neorientují.
Výsledky jsou vidět na číslech. Ve sledovaném období skončily v insolvenci dluhopisové emise v objemu zhruba 23 miliard korun (asi 4 % trhu). U neregulované distribuce je ale podíl bankrotů výrazně vyšší – 14 %, tedy každá sedmá emise. A tlak sílí: jen od ledna do září posledního sledovaného roku zkrachovali emitenti s dluhopisy za 20 miliard korun, což je několikanásobně víc než dříve.
„Letadla“ ještě letí. Otázka je, komu zůstane Černý Petr
Další problém je, že část rizikových emitentů přežívá jen díky tomu, že staré dluhy splácí novými emisemi. Dokud je možné přilákat nové investory, systém se nezhroutí. Jakmile se ale tok peněz zastaví, spadne to celé na věřitele – tedy na drobné investory, kteří uvěřili slibům.
Proto odborníci varují, že část potíží se teprve projeví. Nejde o jednorázový problém několika firem, ale o dlouhodobě nastavený trh, který dovoluje prodávat riziko jako „spoření“.
Přísnější pravidla? Inspirace Británií
Iniciativa Druhá ekonomická transformace proto navrhuje radikální řešení: zakázat neregulovanou distribuci dluhopisů široké veřejnosti. Podporu má i u AKAT. Smyslem není zrušit firemní dluhopisy jako takové, ale přesměrovat jejich prodej pod dohled regulovaných subjektů – bank, licencovaných obchodníků s cennými papíry nebo regulovaných platforem. Zachovaná by měla zůstat i výjimka pro omezený okruh oslovených investorů (například do 150).
Argument je jednoduchý: regulovaný prodej nutí k vyšší transparentnosti, posuzování vhodnosti investice a k poskytování informací, které dnes v „přímém prodeji“ často chybí nebo jsou podané účelově.
Praktická informace pro věřitele a drobné investory
- nakupovat pouze přes licencované subjekty,
- prověřit emitenta (výkazy, dluhy, cash flow, účel emise),
- nevěřit marketingu a „jistotám“,
- nerozkládat životní úspory do jedné emise,
- a počítat s tím, že dluhopis není spoření – je to úvěr firmě.
Dluhopisový trh v Česku dnes ukazuje tvrdou lekci: když je možné prodávat dluh bez kontroly a bez informovanosti, nejvíc na to doplatí ti, kteří si jen chtěli „bezpečně zhodnotit úspory“.
Prohřešky, které si zaslouží článek, můžete hlásit na anticorruptionhotline.com nebo na protikorupcnilinka.cz.
