Smrt není spravedlnost: Proč trest smrti znamená cestu k extremismu a kolektivní vině
18.07.2025
Většina Čechů podle průzkumů podporuje znovuzavedení trestu smrti. Motivy jsou pochopitelné – strach, frustrace i bezmoc vůči brutalitě některých činů. Ale je tohle opravdu cesta, kterou chceme jít? Kde končí spravedlnost a začíná státem schválený zločin? A co když se stát mýlí? Pojďme si říct, proč je návrat k popravčím šibenicím nejen historickou, ale i morální chybou.
1. Trest smrti: Emoce vs. racionalita
Podpora trestu smrti je často reakcí na silné emoce – zejména v případech, které otřásají veřejností. Brutální vraždy, útoky na děti, opakované násilí. Veřejné mínění v takových chvílích volá po tvrdé odplatě, nikoliv po spravedlnosti. Jenže právo nesmí být nástrojem hněvu. Musí být štítem spravedlnosti, ne mečem pomsty.
2. Justiční omyl: Selhání, které zabíjí nevinné
Nikdy nelze zcela vyloučit justiční omyl. Historie – i současnost – nabízí řadu případů, kdy se po letech ukázalo, že byl odsouzen nesprávný člověk. Někdy kvůli chybě, jindy kvůli manipulaci, nebo prostě proto, že systém selhal. Pokud však stát vykoná trest smrti na nevinném, není to už "chyba systému". Je to legální vražda. A každý občan se stává jejím spoluúčastníkem – protože stát jedná naším jménem.
3. Stát jako pachatel: Etický kolaps demokracie
Demokratický stát má chránit lidský život. Pokud přijme, že může člověka zabít – byť za zločin –, stává se stejným aktérem násilí, proti kterému údajně bojuje. Z vraha udělá obětního beránka, z úřadů vykonavatele pomsty a z občanů kolektivní soudce i kata. V takovém systému už nelze mluvit o civilizované společnosti, ale o legalizovaném násilí.
4. Extrémismus na obzoru: Nebezpečí přijetí jednoduchých řešení
Návrat k trestu smrti je symptomem hlubšího problému – nárůstu extremismu. Lidé ztrácí víru ve stát, právo a spravedlnost, a začínají se přiklánět k jednoduchým, černobílým řešením. Trest smrti je lákavý právě tím, jak je „definitivní“. Jenže i autoritářské režimy používaly popravy jako nástroj kontroly. Je to opravdu cesta, kterou chceme jako společnost kráčet?
5. Alternativy existují: Spravedlnost bez krve
Doživotní tresty, práce pro oběti, resocializace tam, kde je možná. Právní stát má jiné nástroje, jak reagovat na těžké zločiny. Místo návratu do středověku bychom měli investovat do rychlého, funkčního a transparentního soudnictví – a zajistit, že spravedlnost bude dostupná a spravedlivá pro všechny.
Trest smrti neřeší problém kriminality – jen ho maskuje. Odebíráme životy ve jménu pořádku, ale ve skutečnosti ztrácíme něco podstatnějšího: lidskost, víru v právo a schopnost čelit zlu bez toho, abychom se sami stali jeho nástrojem. Pokud si jako společnost připustíme, že chyba může vést k zabití nevinného, a přesto jsme ochotni to riskovat, pak jsme se vzdali morální autority. A právě tehdy se stát stává pachatelem – a my všichni jeho spoluviníky.
