Drahé hypotéky, pomalá výstavba a chybějící systémová podpora bydlení vytvářejí začarovaný kruh. Bytů je málo, ceny rostou a stovky tisíc lidí ztrácejí šanci na dostupné bydlení.
Státní politika podpory bydlení po předchozí vládě zanechala na trhu pořádně hořkou stopu – a její dopady začínají dolehat na stovky tisíc lidí. Hypotéky zůstávají pro velkou část domácností prakticky nedostupné, nová výstavba se nerozbíhá a výsledkem je začarovaný kruh: méně bytů, vyšší ceny, dražší nájmy a další tlak na rodiny, které už teď balancují na hraně.
Nedostupné hypotéky dusí výstavbu
Zásadní problém je, že bydlení je dlouhodobě drahé a k tomu se přidává drahé financování. Úrokové sazby kolem 4,5 % znamenají, že mnoho lidí na hypotéku jednoduše nedosáhne – nebo by ji zvládli jen za cenu extrémního rizika pro rodinný rozpočet. A i když objem hypoték celkově roste, nejde o peníze, které by mířily do nové výstavby. Bankám se vyplatí půjčovat „bez práce“ i jinam a nemají důvod cíleně zlevňovat úvěry právě pro první bydlení nebo stavby.
Výsledek je tvrdý: výstavba stojí, protože bez dostupného financování se žádné „probuzení trhu“ nekoná.
Stagnace ve stavebnictví není jen problém developerů
Když se nestaví, není to jen nepříjemnost pro zájemce o byt. Stavebnictví je jeden z hlavních motorů ekonomiky – každá investovaná koruna se v něm násobí dál do služeb, průmyslu, dopravy a zaměstnanosti. Pokud rok 2026 přinese stagnaci, dopadne to na práci ve stavebnictví, na dodavatelské firmy i na regionální zaměstnanost. A stát zároveň přijde o část příjmů z daní a odvodů.
Jinými slovy: krize bydlení se rychle mění v krizi ekonomickou.
Bytů se staví málo – a deficit se prohlubuje
Aby se dohnal bytový dluh za poslední dekády, potřebovalo by se dlouhodobě stavět kolem 60 tisíc bytů ročně. Reálně se ale zahajuje zhruba okolo 26 tisíc. To je propastný rozdíl. Každý rok, kdy se staví málo, znamená další hromadění nedostatku – a tím i další tlak na růst cen.
To je důvod, proč se ceny bytů nepropadají a proč čekání na „prasknutí bubliny“ vypadá spíš jako přání než realistický scénář.
Náklady tlačí nahoru hlavně práce
Často se říká, že výstavbu brzdí drahé materiály. Jenže v posledních letech materiály spíš zlevňovaly nebo stagnovaly. Největší problém je cena práce, která roste dlouhodobě a dnes dělá velkou část nákladů projektů (klidně kolem 60 %). A to je strukturální trend, který jen tak nezmizí.
Takže i kdyby hypotéky mírně zlevnily, výstavba nebude automaticky levná. Bez systémové změny se jen bude dál posouvat hranice dostupnosti.
Co to znamená pro ceny a nájmy
Pokud se výstavba nerozjede a financování zůstane drahé, logika trhu je neúprosná:
- nedostatek bytů se prohloubí,
- ceny bytů porostou dál,
- nájmy půjdou nahoru (protože lidé, kteří nedosáhnou na hypotéku, zůstanou v nájmu),
- a bydlení bude ještě větší sociální problém.
Tahle situace nejvíc dopadne na mladé rodiny, samoživitele a pracující střední třídu – tedy na lidi, kteří nejsou „chudí na dávky“, ale zároveň nemají kapitál, aby si koupili byt bez úvěru.
Kritický závěr: stát zatím jen přihlíží
Největší problém je, že chybí stabilní, předvídatelná a cílená politika, která by šla po hlavních brzdách: povolování, financování a objem výstavby. Bez funkčního stavebního řízení, bez skutečného zjednodušení procesu a bez podpory dostupného financování pro první bydlení se rok 2026 rýsuje jako další promarněný rok.
A každý promarněný rok znamená jediné: víc lidí bez šance na vlastní bydlení a dražší život pro všechny.
Prohřešky, které si zaslouží článek, můžete hlásit na anticorruptionhotline.com nebo na protikorupcnilinka.cz.
