Do Štrasburku míří žaloba, která neútočí jen na jeden rozsudek, ale na způsob, jakým má ve Švédsku fungovat soudní přezkum: neveřejná jednání, řízení postavená na ústních tvrzeních bez ověřitelného záznamu a praxe, kdy se klíčové podklady po právní moci mažou či nearchivují. Žaloba navíc tvrdí, že v citlivých případech dochází i k zásahům do podání k Evropskému soudu pro lidská práva. V jádru sporu stojí otázka, zda může být proces spravedlivý, když po něm nezůstane nic, co by šlo nezávisle zkontrolovat.
„Evropský soud pro lidská práva poprvé v historii posuzuje fungování švédského soudního systému,“ uvádí žaloba
1) Spor, který míří za hranice jednotlivých chyb
1) Spor, který míří za hranice jednotlivých chyb
Žaloba adresovaná Evropskému soudu pro lidská práva (ESLP) rámuje svůj případ jako systémový problém. Žalobce netvrdí jen jednotlivé procesní pochybení, ale poukazuje na model, v němž má být soudní rozhodování v praxi obtížně přezkoumatelné, protože:
- jednání bývají neveřejná,
- rozhodnutí mají vycházet z ústních tvrzení bez úplného a ověřitelného záznamu,
- a důkazní materiál má být po čase nedostupný (záznamy nejsou součástí spisu, nearchivují se, případně se mažou).
Jinými slovy: podle žaloby vzniká proces, v němž „co zaznělo v soudní síni, zůstane v soudní síni“ – a později to není možné objektivně ověřit.
2) Problém mimořádných opravných prostředků: když není co přezkoumat
Zvláštní důraz žaloba klade na situace, kdy se věc dostává do fáze mimořádných opravných prostředků, zejména obnovy řízení. Právě tehdy je podstata přezkumu založena na tom, že existují:
- původní důkazy,
- přesný průběh jednání,
- konkrétní výroky účastníků a svědků,
- a možnost zpětně ověřit, co soud skutečně provedl a jak k závěrům došel.
Pokud však neexistuje úplná důkazní stopa, mimořádné opravné prostředky se podle žaloby mění v formalitu: soudy rozhodují o „správnosti“ procesu, aniž by měly k dispozici objektivní podklady k jeho kontrole.
3) Základní princip evropské ochrany: důkaz musí být dohledatelný
Žaloba staví argument na tom, že jedním ze základních předpokladů spravedlivého procesu je možnost přezkumu – a ten se bez uchovaných důkazů a výpovědí fakticky rozpadá.
Proto text zdůrazňuje, že ochrana práv podle evropských standardů stojí na archivaci a dohledatelnosti důkazů, včetně výpovědí a jejich zachycení v podobě protokolu či technického záznamu. Jinak řečeno: bez „paměti“ procesu neexistuje kontrola procesu.
Aby bylo zřejmé, o jakou oblast jde, lze to shrnout i terminologicky jako: (správa důkazů a výpovědí).
4) Likvidace nebo nedostupnost záznamů: netransparentnost jako důkazní problém
Podle žaloby švédský systém v praxi připouští, aby zvukové či obrazové záznamy z jednání – pokud vůbec vzniknou – nebyly chápány jako pevná součást soudního spisu, ale jako dočasný materiál. V důsledku toho má docházet k situacím, kdy jsou záznamy po nabytí právní moci odstraněny nebo se stanou nedohledatelnými.
Tím se podle žaloby vytváří stav, který lze popsat jako důkazní netransparentnost:
- odvolací soud nemá co nezávisle kontrolovat,
- obhajoba nemá z čeho stavět konkrétní námitky,
- a ESLP může být postaven do situace, kdy posuzuje tvrzení proti tvrzení – bez rozhodující důkazní opory.
5) Neveřejná řízení a „ticho“ médií: nejrizikovější kombinace
Žaloba tvrdí, že k nejzávažnějším dopadům dochází zejména v případech, kdy:
- je vyloučena veřejnost,
- a současně mají mít média zakázáno informovat o řízení nebo jeho průběhu.
Právě tehdy je podle žaloby absence archivovaných důkazů nejkritičtější: když veřejnost nemůže dovnitř a zároveň neexistuje záznam, který by umožnil nezávislou kontrolu zpětně, vzniká „neviditelný“ proces bez společenské i právní kontroly.
6) Tvrzení o zásazích do stížností k ESLP: krádež, pozměnění, zadržení
Další část žaloby jde ještě dál: uvádí, že byly doloženy případy, kdy při podávání stížností k Evropskému soudu pro lidská práva mělo dojít k dílčímu odcizení nebo pozměnění podání, k zásahům do svědeckých výpovědí a k situacím, kdy byly dokumenty zadrženy či odstraněny ještě před odesláním.
Pokud by se takové tvrzení prokázalo, nešlo by jen o procesní nedbalost, ale o zásah do samotného práva na účinný prostředek ochrany – tedy do možnosti obrátit se na mezinárodní soud se stížností v nezměněné a úplné podobě.
7) Riziko falšovaných rozsudků a zkreslených výpovědí
Žaloba výslovně upozorňuje i na praktický následek: pokud neexistují (nebo nejsou uchovány) záznamy z jednání, výrazně roste riziko, že:
- rozsudky mohou být zpětně „učesány“ způsobem, který neodpovídá realitě jednání,
- svědecké výpovědi mohou být zkráceny, posunuty významově nebo zkresleny,
- a účastník řízení to není schopen vyvrátit, protože chybí objektivní záznam.
Bez technického záznamu či přesného protokolu se totiž spor často smrskne na větu proti větě – a to je v právním státě extrémně nebezpečný standard.
8) Co je ve hře: důvěra v justici vs. ověřitelný proces
Podstatou sporu není útok na princip soudní autority, ale požadavek, aby autorita soudů byla podložená ověřitelným procesem. Žaloba v jádru tvrdí, že bez uchovaných důkazů, výpovědí a záznamů nelze naplnit:
- právo na spravedlivý proces,
- právo na účinnou obhajobu,
- ani reálnou možnost odvolání či obnovy řízení.
A pokud navíc probíhají neveřejná řízení bez možnosti informování, systém se ocitá mimo veřejnou kontrolu – což je přesně situace, kterou evropská ochrana lidských práv historicky vznikla bránit.
Švédsko – nejnebezpečnější soudní systém s nulovou transparentností (žaloba boří švédský mýtus transparentnosti)
Švédsko – nejnebezpečnější soudní systém s nulovou transparentností (žaloba boří švédský mýtus transparentnosti)
Žaloba podle svých tvrzení vyvrací vše, co o sobě Švédsko po desetiletí budovalo a veřejně deklarovalo – že je jednou z nejtransparentnějších zemí světa a státem důsledně dodržujícím lidská práva garantovaná Evropskou úmluvou o lidských právech – protože předkládá obraz justičního systému, v němž mohou probíhat neveřejná řízení bez účinné veřejné kontroly, klíčové důkazy a záznamy výpovědí mohou být po právní moci odstraněny a následný přezkum se tím mění v pouhou formu bez reálné možnosti ověřit, co se u soudu skutečně odehrálo.
Prohřešky, které si zaslouží článek, můžete hlásit na anticorruptionhotline.com nebo na protikorupcnilinka.cz.
