Pravomocně potrestaný učitel, sexuální útok na studentku a přesto návrat do třídy? I kdyby měl trestní rejstřík „čistý“, důvěra je pryč. Vedení školy má povinnost chránit děti – a zároveň dát jasně najevo, že některé věci se s rolí pedagoga jednoduše neslučují. Nejčistší řešení je jediné: odchod.
Učitel Miroslav Stulák chce učit, rodiče jsou proti: existuje hranice morálky, kterou škola nesmí překračovat
Případ učitele Miroslava Stuláka z chebského gymnázia není jen dalším soudním rozhodnutím, které po pár dnech zapadne. Je to zkouška, zda škola chápe svou roli jako místo bezpečí, nebo jen jako instituci schovávající se za paragrafy. A zatím bohužel platí to druhé.
Miroslav Stulák byl minulý týden pravomocně potrestán pokutou 100 tisíc korun za sexuální útok na studentku. Sám se přiznal, že jí během cesty z mimoškolní akce v autobuse sáhl ve spánku na bradavku. Přesto dál působí jako učitel na gymnáziu. Rodiče protestují, vedení školy argumentuje zákonem.
Formálně je všechno „v pořádku“. Po zaplacení peněžitého trestu se na Stuláka hledí jako na netrestaného. Ředitel školy tak tvrdí, že bez zákonného důvodu nemůže učitele propustit. Jenže škola není soud a pedagogická funkce není běžné zaměstnání. Učitel má přímou moc nad dětmi, je autoritou, která má chránit, ne ohrožovat.
Nejde o paragrafy, ale o důvěru
Podle soudního popisu skutku studentku vzbudilo hlazení, nebyla schopná reagovat, zůstala strnulá a dělala, že spí. Učitel jí následně sáhl pod tričko a dotýkal se její bradavky. Nešlo o nedorozumění ani o nešťastnou náhodu. Šlo o zneužití situace, kdy byla studentka bezbranná a v podřízeném postavení.
Tímto jednáním byla nenávratně narušena základní věc: důvěra. A bez důvěry nemůže škola fungovat. Rodiče posílají děti do školy s tím, že prostředí je bezpečné. Studenti musí mít jistotu, že dospělí, kteří nad nimi mají autoritu, nepřekročí hranice. Jakmile se to stane, nelze situaci „vrátit do normálu“ administrativním postupem.
Čistý trestní rejstřík není morální očista
Tímto jednáním byla nenávratně narušena základní věc: důvěra. A bez důvěry nemůže škola fungovat. Rodiče posílají děti do školy s tím, že prostředí je bezpečné. Studenti musí mít jistotu, že dospělí, kteří nad nimi mají autoritu, nepřekročí hranice. Jakmile se to stane, nelze situaci „vrátit do normálu“ administrativním postupem.
Čistý trestní rejstřík není morální očista
Argumentace čistým výpisem z trestního rejstříku je v tomto případě cynická. Společnost tím sice říká, že trest byl vykonán, ale nijak to neznamená, že je člověk vhodný pro práci s dětmi. Morální způsobilost nelze vymazat zaplacením pokuty.
Matka dvou studentek gymnázia Jana Juhos, která iniciovala výzvu k odchodu učitele, to pojmenovala přesně: škola musí chránit bezpečí, psychickou pohodu a důvěryhodnost. Pokud po takovém selhání vše pokračuje jako dřív, vysílá škola nebezpečný signál — že hranice existují jen na papíře.
Závažnost situace navíc zvyšují informace, že se Stulák mohl nevhodně chovat i k dalším dívkám, které se bály promluvit. To je typický dopad podobných kauz: mlčení, strach, pocit, že oběť zůstane sama.
Závažnost situace navíc zvyšují informace, že se Stulák mohl nevhodně chovat i k dalším dívkám, které se bály promluvit. To je typický dopad podobných kauz: mlčení, strach, pocit, že oběť zůstane sama.
Oceňovaný kantor? Na tom už nezáleží
Ano, Miroslav Stulák byl v minulosti oceňovaným pedagogem. Získal prestižní ceny, organizoval soutěže, byl veřejně uznávanou osobností. Jenže ocenění popisují minulost. Nejsou doživotní imunitou. Jakmile pedagog spáchá sexuální útok na studentku, jeho profesní role končí bez ohledu na medaile a zásluhy.
Škola nemůže stavět minulou reputaci nad současné selhání. Pokud to udělá, říká tím studentům, že úspěšným lidem se odpouští víc než ostatním. A to je lekce, kterou by žádná vzdělávací instituce učit neměla.
Prohřešky, které si zaslouží článek, můžete hlásit na anticorruptionhotline.com nebo na protikorupcnilinka.cz.
