Stačí se rozhlédnout po české krajině a je jasno: pole znovu zežloutla. Řepka letos kvete na 311 tisících hektarech, tedy na ploše jen o něco menší, než je celý Karlovarský kraj. Je symbolem jara, byznysu, biopaliv i jedné z největších zemědělských kontroverzí posledních let.
Česko se na několik týdnů v roce promění ve žlutou mapu. Řepka olejka právě kvete a její barva je tak výrazná, že ji nelze přehlédnout z auta, z vlaku ani z kopců nad vesnicemi. Podle Českého statistického úřadu byla řepka ozimá pro sklizeň roku 2026 vyseta na 311 tisících hektarech, což je meziročně o 25 tisíc hektarů méně. Ve srovnání s průměrem předchozích deseti let jde dokonce o pokles o 58 tisíc hektarů. Přesto je její plocha stále obrovská. Karlovarský kraj má zhruba 331 tisíc hektarů, takže letošní řepková pole se svou rozlohou blíží velikosti celého kraje.
Řepka kvete obvykle tři až pět týdnů. Právě v této době se z ní stává nejviditelnější plodina českého zemědělství. Jenže žlutá krása má dvě tváře. Pro část veřejnosti je symbolem jara a potravy pro včely. Pro jiné je připomínkou obřích lánů, intenzivního zemědělství, chemické ochrany rostlin a politických sporů kolem biopaliv.
Řepka se nepěstuje jen proto, aby krajina zežloutla. Její hlavní hodnota je v semenech, z nichž se lisuje řepkový olej. Ten končí v kuchyni jako potravinářský olej, ale také v průmyslu a energetice. Významnou část využití tvořila a stále tvoří výroba metylesteru řepkového oleje, tedy biosložky do nafty. Po vylisování oleje navíc zůstávají řepkové pokrutiny a šroty, které se využívají jako krmivo pro hospodářská zvířata. Řepka tedy není jen „žlutá plodina do nafty“, jak se často zjednodušeně říká, ale také zdroj jedlého oleje a bílkovinného krmiva.
Kontroverze kolem řepky však vznikla hlavně kvůli biopalivům první generace. Ta se vyrábějí z plodin, které mohou mít zároveň potravinářské nebo krmivářské využití. Ministerstvo životního prostředí v novější politice zdůrazňuje podporu pokročilých biopaliv, která se nevyrábějí z potravinářské biomasy, například z řepkového oleje, ale z odpadních a zbytkových surovin, jako je sláma, dřevo, řasy nebo potravinářské zbytky. Argument je jednoduchý: paliva z odpadu mají snižovat uhlíkovou stopu, aniž by konkurovala potravinářským plodinám.
Další spor se týká toho, kdo na řepce vydělává. Ve veřejné debatě se řepka v Česku často spojuje s Agrofertem. Samotný koncern uvádí, že jeho společnosti měly řepkou oseto 19 536 hektarů, což odpovídalo necelým pěti procentům celkové české výměry řepky, a že řepka tvořila 17 procent jimi obdělávané půdy. Současně platí, že Agrofert patří k největším zemědělsko-potravinářským skupinám v Česku. Není tedy pravda, že by „veškerá řepka patřila Agrofertu“, ale je pravda, že jde o významného hráče v celém zemědělsko-potravinářském řetězci.
Pokud se otázka „kdo je největším pěstitelem řepky“ vztáhne na svět, odpověď je jasnější: podle dat amerického ministerstva zemědělství je pro hospodářský rok 2025/2026 největším producentem řepky Kanada s přibližně 22 miliony tun, následovaná Evropskou unií a Čínou.
Ekologické dopady řepky závisí hlavně na způsobu pěstování. Problémem nejsou samotné žluté květy, ale velké monokulturní lány, úzké osevní postupy, tlak škůdců a potřeba ochrany rostlin. Rostlinolékařský portál ÚKZÚZ upozorňuje, že u řepky a dalších brukvovitých plodin se doporučuje minimální čtyřletý odstup v osevním postupu; kratší interval zvyšuje výskyt škůdců a chorob a tím i nároky na chemickou ochranu.
Kritici proto řepce vyčítají, že podporuje jednotvárnost krajiny, vytlačuje pestřejší skladbu plodin a zvyšuje tlak na používání pesticidů a hnojiv. Velké lány navíc neposkytují tak pestré prostředí pro ptáky, hmyz a drobnou zvěř jako mozaikovitá krajina se stromy, mezemi, remízky a různými druhy plodin. Řepka sama o sobě tedy není ekologickým zlem, ale při příliš intenzivním a plošném pěstování se stává symbolem širšího problému české krajiny.
Má však i pozitivní přínos. V době květu je významným zdrojem potravy pro opylovače. Český svaz včelařů uvádí, že na jednom hektaru řepkového pole může denně kvést 25 až 90 milionů květů a řepka poskytuje včelám výživný pyl i nektar s vysokým obsahem cukrů. Řepkový med je navíc kvalitní a často se používá k pastování.
Z agronomického hlediska může být řepka také užitečnou součástí osevního postupu. Pokud se střídá rozumně a nepěstuje se příliš často na stejných pozemcích, může sloužit jako dobrá předplodina například pro pšenici. Pomáhá rozdělit osevní postup, přerušit sled obilovin a svým kořenovým systémem může přispívat ke struktuře půdy. To ovšem platí jen tehdy, když není krajina založena na několika málo plodinách opakovaných stále dokola.
Řepka je proto českým paradoxem. Je krásná, užitečná, ekonomicky významná a pro včely atraktivní. Zároveň je symbolem přehnaně velkých lánů, politických sporů o biopaliva a otázky, zda české zemědělství nemá být pestřejší. Žlutá pole tedy nejsou jen jarní kulisou. Jsou zrcadlem toho, jak hospodaříme s krajinou, půdou, energií i potravinami.
Prohřešky, které si zaslouží článek, můžete hlásit na anticorruptionhotline.com nebo na protikorupcnilinka.cz.
