Muž, který převzal TV Barrandov, má za sebou rok vězení za podvod. Jan Čermák dnes vystupuje jako „restrukturalizátor“ zadlužených firem – jeho jméno ale pravidelně naráží na spory, exekuce a transakce, které budí nedůvěru a otázky, kdo ve skutečnosti drží páky nad jedním z viditelných českých médií.
Investigativní verze (přitvrzeno)
1) Nejde jen o televizi. Jde o moc.
Když podnikatel Jan Čermák převzal kontrolu nad společností Empresa Media (ta vlastní a provozuje TV Barrandov), nebyla to jen obchodní zpráva. V českém prostředí je vlastnictví televize zároveň vliv: agenda, hosté, témata, „komu se dá prostor“ a „komu ne“. A právě proto se u takových transakcí řeší nejen peníze, ale i minulost a motivace vlastníka.
2) Rok ve vězení za podvod: fakt, který nezmizel
Čermákova slabina není drb — je to dohledatelná stopa: podle dostupných profilů a článků byl v 90. letech odsouzen za podvod a „odseděl si“ rok ve vězení (někde se uvádí rok 1997, jinde obecně „polovina 90. let“). Detaily skutku se v mainstreamových textech často nerozepisují, ale samotný fakt odsouzení je opakovaně uváděn.
Pro veřejnost je podstatné jedno: člověk, který dnes vstupuje do mediálního prostoru jako vlastník televize, má historii, která by u jiných profesí znamenala dlouhodobý reputační problém — a v médiích to platí dvojnásob.
3) „Insolvenční praktik“ a byznys na hraně konfliktu
Čermák je v médiích popisovaný jako zkušený hráč v restrukturalizacích/insolvencích – prostředí, kde se typicky jede tvrdě: věřitelé proti dlužníkům, právní manévry, tlak na aktiva. Jedna z charakteristik, které se v takových popisech objevují, je, že jde o obor, kde se často bojuje „nelítostně“ a někdy „na hraně zákona“ (formulace použitá v profilovém textu).
To samo o sobě nemusí být nezákonné. Ale vytváří to kontext: majitel televize není mediální manažer, ale specialista na konfliktní finanční situace. A to je zásadní rozdíl.
4) Barrandov v dluhové bouři: moratorium, exekuce, blokace účtů
V době, kdy se kolem TV Barrandov řešily dluhy, objevily se informace o exekuci, blokovaných účtech a soudních krocích typu (individuální) moratorium, aby společnost mohla dočasně fungovat a nebyla okamžitě paralyzována věřiteli. Tyto zprávy dokreslují, v jakém stavu se televizní byznys nacházel – a proč vstup „restrukturalizátora“ dává ekonomicky smysl, i když reputačně vyvolává otázky.
5) Exekuce a zahraniční spor: signál rizika, i když skončil dohodou
Další rovina kontroverzí je čistě praktická: spory a exekuční hrozby. Seznam Zprávy popsaly případ, kdy měl Čermák odvrátit exekuci vyvolanou zahraničním podnikatelem kvůli dluhu, který měl souviset s transakcemi kolem hotelu v Mariánských Lázních; Čermák uváděl, že dluh vznikl nedopatřením, a spor byl urovnán. I když to neskončilo zabavením majetku, samotný fakt, že se podobná věc vůbec dostala do veřejného prostoru, posiluje obraz podnikání, které se opakovaně pohybuje v zóně tvrdých pohledávek a konfliktů.
6) „Vyčistit a prodat“: vlastní přiznání krátkodobé logiky
Když nový vlastník otevřeně mluví o tom, že chce televizi stabilizovat, „vyčistit“ a poté prodat, zní to jako plán investora, ne jako mise mediálního domu. V rozhovorech se tento přístup objevuje přímo: Barrandov nemá být životní projekt, ale transakce. Pro zaměstnance, diváky i veřejnost to vytváří otázku: kdo bude další kupující a jaké zájmy se na obrazovce objeví cestou?