Ministerstvo obrany pořídilo kuchyni za 66 milionů. Experti kroutí hlavou, veřejnost platí. Za co přesně? A kdo na tom vydělal?
„Koupili Fabii za cenu bavoráka,“ hodnotí lakonicky expert na gastro vybavení nejnovější akvizici české armády – polní kuchyni složenou z několika kontejnerů, které vyšly daňové poplatníky na bezmála 66 milionů korun.
Po měsících mlčení Ministerstvo obrany konečně ukázalo kuchyň, jejíž dodání už mělo být hotové před třičtvrtě rokem. Pět kontejnerů s běžným vybavením. Část zařízení stále zabalená, část ani nesmontovaná. Vojáci si ji pochvalují, logistici vysvětlují funkčnost. Ale nezávislí odborníci varují: takto extrémně předraženou zakázku by měl někdo velmi důkladně vysvětlit. Nebo vyšetřit.
Kdo za tím stojí?
Dodavatelem celé sestavy je firma 4 Army, která vznikla několik měsíců před získáním zakázky. Základní kapitál: jedna koruna. Výrobní kapacity: nulové. Reference z oboru: žádné. Zato spojení s politikou a ochota přeprodávat vybavení za násobně vyšší ceny – bohaté.
Ministerstvo se brání, že výběrové řízení bylo otevřené. Ale skutečnost, že nepožadovalo položkový rozpočet ani podrobnou specifikaci vybavení, budí vážné pochybnosti. Stejně tak fakt, že konečná cena vznikla bez transparentního nacenění jednotlivých položek.
Kolik co stálo? A proč?
Například kontejner „teplá zóna“ vyšel na více než 22 milionů korun s DPH. Přitom odborníci oceňují reálné náklady na třetinu až polovinu. Podle specialisty na projektování velkých kuchyní:
„Je to vybavení běžně dostupné na trhu. Žádné unikátní technologie, žádný vojenský materiál. Vybavení odpovídá nižší střední třídě. Ale ceny odpovídají luxusnímu segmentu, který tu vůbec nevidím.“
Kontejnery: běžná ocel, špičková cena
Ještě větší rozpaky budí samotné kontejnery. Firma si za pětici „boxů“ účtovala téměř 32 milionů korun. Zástupci firem vyrábějících modulární řešení hodnotí, že by jeden kontejner měl stát kolem 900 tisíc až 1,2 milionu korun – tedy až šestinásobně méně, než co armáda zaplatila.
Ani odborníci nevidí ve specifikaci žádné prvky, které by mohly takové navýšení ospravedlnit: „Rozvody, izolace, certifikace – to všechno známe. Ale tady někdo evidentně velmi chytře využil díru v systému.“
Politická odpovědnost?
První zakázky dostala firma 4 Army ještě za předešlé vlády, největší tendry však získala až za současného vedení ministerstva pod Janou Černochovou (ODS). Ta zprvu všechny zakázky hájila, ale pod tlakem médií připustila pochybnosti a zadala vnitřní audit.
„Mně to taky přijde drahé, ale co mám jako ministryně obrany dělat, pokud splníme všechny náležitosti?“ uvedla ministryně na červnovém jednání výboru pro obranu.
Klientelismus? Korupce? Nebo systémová slabost?
Oslovené firmy upozorňují, že výběrová řízení jsou často nastavena tak komplikovaně, že se do nich reálné české podniky ani nepřihlásí. Přeprodejci pak fungují jako prostředníci bez přidané hodnoty – zato s mastnou marží.
Armádní zakázky přitom porostou – tlak NATO, mezinárodní závazky, modernizace. Ale pokud stát nebude důsledně kontrolovat efektivitu vynakládaných miliard, můžeme se jen ptát:
Kolik ještě zaplatíme za „běžné vybavení“, které někdo prodá pod hlavičkou „obrany státu“ jako zlaté cihly?
Otázky na závěr:
- Kdo profitoval z předražené zakázky?
- Proč ministerstvo nepožadovalo konkrétní specifikace a detailní rozpočty?
- A kolik dalších podobných zakázek už bez povšimnutí proteklo systémem?
🟡 Toto není o jedné kuchyni. Je to o systému, který buď selhává – nebo slouží zájmům, které s obranou země nemají nic společného.
Prohřešky, které si zaslouží článek, můžete hlásit na anticorruptionhotline.com nebo na protikorupcnilinka.cz.
