Registre dlužníků se staly běžnou součástí finančního a obchodního prostředí. Slouží jako nástroj, který má firmám i občanům pomoci ověřit platební historii osob či společností. Přesto kolem nich panuje řada nedorozumění — od rozsahu shromažďovaných údajů až po to, kdo může záznamy zapisovat nebo mazat. Tento článek shrnuje, jak registry fungují, k čemu slouží a na co si dát pozor.

Co jsou registry dlužníků

Pod pojmem „registr dlužníků“ se ve skutečnosti skrývá více různých databází, které mají odlišné účely:

  • Bankovní registry (BRKI, NRKI) — obsahují úvěrovou historii klientů bank a leasingových společností. Nejsou veřejné a slouží pouze finančním institucím.

  • Nebankovní registry (SOLUS) — zaměřují se na závazky po splatnosti u telekomunikačních firem, energií či úvěrových poskytovatelů.

  • Veřejné registry (ISIR, CEE, ROD, CROD) — evidence insolvenčních řízení, exekucí nebo jiných právních omezení. Tyto údaje jsou veřejně dostupné a platí u nich zákonná povinnost zveřejnění.

Jednotlivé registry mezi sebou nesdílejí informace automaticky — každý má vlastní pravidla pro zápis, správu dat i dobu uchovávání.

Proč registry vznikly

Hlavním důvodem je ochrana věřitelů a snížení rizik. Firmy mohou lépe vyhodnotit, zda je nový zákazník spolehlivý, banky zase určují, zda je bezpečné poskytnout úvěr. Z pohledu občanů mohou registry působit restriktivně, ale zároveň plní kontrolní funkci — zabraňují například nadměrnému zadlužení.

Co se může dostat do registru

Zápis do registru dlužníků obvykle vzniká z těchto důvodů:

  1. Dlouhodobě nezaplacená faktura nebo splátka
    Nejčastější důvod — například 90 dní po splatnosti u telekomunikací či energií.

  2. Právní řízení
    Insolvence, rozhodnutí o exekuci, nedoplatky vůči institucím.

  3. Úvěrová historie
    V bankovních registrech se evidují i řádně splácené úvěry.

Důležité je, že samotná žádost o úvěr nebo odmítnutí úvěru se do většiny registrů neukládá.

Kdo má k údajům přístup

  • Banky, leasingové a úvěrové společnosti — pouze k informacím v bankovních a nebankovních registrech.

  • Veřejnost — jen k údajům, které jsou ze zákona veřejné (např. insolvence).

  • Samotná osoba či firma — vždy má právo získat výpis a žádat opravu.

Registr není automaticky volně dostupná databáze — každý subjekt musí mít právní důvod, proč do ní nahlíží.

Chyby v registrech a jak je řešit

Občas se stane, že v registru zůstane nedoplatek, který už je dávno uhrazen, nebo zde figuruje záznam, který nepatří konkrétní osobě. Příčinou bývají administrativní chyby, opožděné aktualizace nebo nesoulad mezi systémy. V takových případech má každý právo:

  • požádat o vysvětlení,

  • reklamovat chybný údaj,

  • žádat jeho opravu či výmaz,

  • vyžádat potvrzení o provedení změny.

V případě veřejných registrů (například insolvenčního) probíhá náprava prostřednictvím úředního orgánu nebo soudu.

Na co si dát pozor

  • Ne každá služba, která nabízí „výpis z registru“, pracuje s oficiální databází.

  • Některé soukromé projekty pouze přebírají veřejná data a prezentují je pod komerční značkou.

  • Vždy je vhodné ověřit, zda má daný registr zákonné oprávnění údaje zapisovat a zveřejňovat.

  • Údaje v registrech mohou ovlivnit získání úvěru, pronájem či obchodní jednání — je proto dobré sledovat, co je o člověku nebo firmě vedené.

Registr dlužníků je užitečný nástroj, pokud funguje přesně, transparentně a v souladu se zákonem. Spotřebitelům pomáhá pochopit jejich finanční historii a firmám umožňuje lépe řídit rizika. Zároveň ale vyžaduje pečlivou kontrolu, protože i drobná chyba může mít nepříjemné následky. Proto je vždy vhodné znát svá práva a nebát se požádat o výpis či opravu údajů.

Prohřešky, které si zaslouží článek, můžete hlásit na anticorruptionhotline.com nebo na protikorupcnilinka.cz.

Tým protikorupční linky