Kritické nerosty se v Austrálii a na Novém Zélandu stávají nejen surovinovou, ale i výraznou investiční a průmyslovou prioritou. Austrálie chce vedle těžby rozšířit zpracování a budovat strategické zásoby, zatímco Nový Zéland plánuje do roku 2035 zdvojnásobit hodnotu vývozu nerostů na 3 miliardy novozélandských dolarů.
Za kritický se podle australského státního geovědního úřadu Geoscience Australia považuje prvek, který je nezbytný pro moderní technologie, ekonomiku nebo národní bezpečnost a jehož dodavatelský řetězec může být narušen. Právě kombinace rostoucí poptávky a rizika výpadků mění postavení obou zemí v globálním obchodu se surovinami.
Kritické nerosty jsou potřebné pro obranný průmysl, energetickou infrastrukturu, datová centra, obnovitelné zdroje i pokročilou výrobu. Geopolitické napětí zároveň upozorňuje na závislost řady odvětví na omezeném počtu zemí, kde se suroviny těží, rafinují nebo dále zpracovávají. Austrálie a Nový Zéland proto usilují o roli stabilních dodavatelů pro spojenecké a pravidly řízené obchodní vztahy.
Austrálie chce posun od těžby ke zpracování
Austrálie patří mezi významné producenty lithia a kobaltu a disponuje také podstatnými zásobami vzácných zemin, galia, antimonu a dalších surovin využívaných v čisté energetice, obraně a technologické výrobě. Dosavadní model však stál zejména na těžbě. Velká část následného zpracování, které přináší vyšší přidanou hodnotu, se soustředila v zahraničí.
Canberra se nyní snaží tuto mezeru zmenšit. Federální vláda v roce 2025 oznámila vznik strategické rezervy kritických nerostů v objemu 1,2 miliardy australských dolarů. Provoz rezervy je plánován na konec roku 2026. Záměr zahrnuje vytváření zásob, mechanismy podpory cen a posilování domácích kapacit v oborech, které stát považuje za strategické.
Směr doplňuje aktualizovaná strategie pro kritické nerosty na období 2023 až 2030 a obnovený národní seznam prioritních surovin. Pro firmy to znamená větší důraz na projekty, které dokážou nabídnout nejen vytěženou rudu, ale také zpracovatelské kapacity a spolehlivé dodávky. Takový posun je ale kapitálově náročný: vyžaduje nové technologie, infrastrukturu, kvalifikované pracovníky i dlouhodobé financování.
Nový Zéland sází na vybrané komodity a stabilní pravidla
Novozélandský sektor je ve srovnání s australským menší, jeho hospodářský význam však roste. Vláda země na začátku roku 2025 představila národní strategii pro nerosty a seznam 37 kritických surovin. Mezi nově zdůrazněné položky zařadila také zlato a metalurgické uhlí, tedy uhlí používané zejména při výrobě oceli.
Cílem je zvýšit příspěvek těžebního odvětví k ekonomice a do roku 2035 zdvojnásobit hodnotu vývozu nerostů na 3 miliardy novozélandských dolarů. Nový Zéland přitom neplánuje soupeřit s Austrálií objemem produkce. Svou pozici chce stavět na dodávkách vybraných surovin, předvídatelném regulatorním prostředí a důrazu na udržitelnost.
Pro investory nebude rozhodující jen geologický potenciál. Rozvoj těžby a zpracování kritických surovin přináší závislost na specializovaných strojích, chemických činidlech i digitálních systémech. Rizika mohou vznikat také při povolovacích procesech, v důsledku přírodních hrozeb, kybernetických incidentů nebo narušení fyzické bezpečnosti provozů.
Roste proto význam řízení dodavatelských řetězců, kybernetické ochrany průmyslových řídicích systémů, prevence provozních škod a plánů pro zachování provozu. Austrálie i Nový Zéland tak stojí před příležitostí proměnit nerostné bohatství v dlouhodobější ekonomickou hodnotu. Úspěch však bude záviset na tom, zda k samotné těžbě dokážou připojit zpracování, infrastrukturu a dostatečně odolné podnikatelské prostředí.
