Aféra s diamantovým náhrdelníkem z roku 1785 byla především mimořádně drahým podvodem. Klenotníci Charles-Auguste Boehmer a Paul Bassenge v něm riskovali roky práce i kapitál vložený do drahých kamenů, zatímco spor kolem neuhrazené ceny poškodil pověst královny Marie Antoinetty a celého francouzského dvora.

Náhrdelník měl původně vzniknout jako dar Ludvíka XV. jeho milence madame du Barry. Zakázka z roku 1772 však ztratila objednavatele dříve, než byl šperk dokončen. Klenotníci čtyři roky sháněli vzácné diamanty a vytvářeli mimořádně nákladný šperk, ale po smrti krále museli hledat nového kupce, který by jim vložené prostředky vrátil.

Za vhodnou zákaznici považovali Marii Antoinettu. Královna ale náhrdelník odmítla, mimo jiné proto, že byl určen původně pro dvorskou favoritku jejího předchůdce. Pro Boehmera a Bassengeho tak zůstalo zásadní obchodní riziko: vlastnili luxusní zboží s cenou 1,6 milionu livrů, pro které nebylo snadné najít solventního zájemce.

Této situace využila Jeanne de la Motte. Vydávala se za osobu blízkou královně a přesvědčila kardinála Louise de Rohana, že Marie Antoinetta chce náhrdelník pořídit tajně. Rohan doufal, že si tím u panovnice zlepší postavení, a převzal roli prostředníka. Podle sjednaných podmínek převzal šperk 1. února 1785, přičemž cena měla být uhrazena ve čtyřech splátkách a první platba měla dorazit 1. srpna.

Doklady, jimiž byla koupě podpořena, byly padělané. Kardinál předal náhrdelník muži, kterého pokládal za královnina komorníka, ve skutečnosti však šperk získali lidé spojení s Jeanne de la Motte. Když klenotníci nedostali první splátku, obrátili se na královský pár. Teprve tehdy se ukázalo, že královna náhrdelník nikdy neobjednala ani nevlastnila.

Následné vyšetřování zasáhlo Rohana i Jeanne de la Motte. Kardinál byl zproštěn obvinění s tím, že se stal obětí podvodu, zatímco Jeanne de la Motte byla odsouzena k bičování, cejchování a doživotnímu vězení. Později uprchla a v Londýně vydala paměti, v nichž dál obviňovala Marii Antoinettu.

Šperk mezitím zmizel z Francie. Podle dobových popisů byl odvezen do Londýna, rozebrán a jeho diamanty byly postupně prodávány. Původní náhrdelník měřil zhruba 38 centimetrů na délku a 33 centimetrů na šířku, tvořilo jej 540 diamantů a drahé kameny o hmotnosti 2 800 karátů. Uváděná cena 1,6 milionu livrů dnes odpovídá přibližně 260 milionům korun.

Finanční ztráta a spor o pohledávku se rychle proměnily v celospolečenskou aféru. Ačkoli se neprokázalo, že by Marie Antoinetta podvod organizovala, případ posílil obraz odtržené a marnotratné monarchie. V atmosféře rostoucího zadlužení státu, sociální nerovnosti a nedůvěry k aristokracii tak náhrdelníková aféra přispěla k oslabení autority režimu ještě před francouzskou revolucí.