Evropa podle historika Timothyho Gartona Ashe čelí souběhu ekonomických, bezpečnostních a technologických tlaků, na něž dosavadní politika nenabízí dostatečně přesvědčivou odpověď. V rozhovoru pro Der Spiegel, poskytnutém u příležitosti výročí německého znovusjednocení, spojuje sílící podporu populistických stran také s nerovností, nejistotou lidí a pocitem, že se tradiční politické instituce od vzdálily každodenním problémům.

Garton Ash upozorňuje, že současné volební úspěchy Alternativy pro Německo nelze vykládat jen zkušeností bývalé NDR s komunistickou diktaturou. Za důležitější považuje průběh transformace po sjednocení země, během níž se podle něj ve východní části Německa nepodařilo pevně zakotvit tradiční politické strany. K ekonomické modernizaci sice směřovaly rozsáhlé investice, část obyvatel ale mohla vnímat změny jako převzetí řízené ze Západu.

Právě zkušenost s nerovným postavením, ztrátou společenského uznání či nedůvěrou ve veřejné instituce může vytvářet prostor pro protestní politiku. Historik připomíná, že podobné jevy nejsou omezeny na východ Německa: obdobnou frustraci lze nalézt i v některých regionech Británie, Francie nebo Spojených států. Populistické síly podle něj pracují s obavami a hněvem, ale současně oslovují skutečné potíže, například drahé bydlení ve velkých městech.

Za slabinu politického středu označuje technokratický jazyk, složité kompromisy a dlouhé rozhodovací postupy. Pokud veřejná debata nedokáže srozumitelně reagovat na nejistotu domácností, dostupnost bydlení nebo pracovní vyhlídky mladých, zůstává podle něj prostor pro strany, které nabízejí jednoduchá a emocionálně silná vysvětlení.

Nerovnost se promítá do politické moci

V rozhovoru Garton Ash spojuje oslabení přitažlivosti liberalismu i s hospodářským vývojem posledních desetiletí. Liberalismus se podle něj stal součástí zavedeného řádu a v některých podobách je veřejností ztotožňován s neoliberalismem. Vysoká ekonomická nerovnost se přitom může změnit v nerovnost politického vlivu.

Jako příklad uvádí Spojené státy a částečně také Británii, kde podle jeho slov sílí napětí mezi demokratickým systémem a vlivem majetných skupin. Poukázal také na příslib dvou miliardářů poskytnout straně Reform UK Nigela Farage celkem 72 milionů liber. Role velkých peněz v politice je podle něj rizikem, protože může prohlubovat nedůvěru ve spravedlivé fungování institucí.

Řešením má být lepší rozdělení prosperity. Garton Ash připomíná, že údaje ukazují na výrazný návrat ekonomické nerovnosti po období, kdy byla na historicky nízké úrovni v 70. letech. Nejde přitom jen o otázku sociální politiky. Jestliže lidé získají dojem, že z hospodářského růstu těží jen úzká část společnosti, roste náchylnost k politickým nabídkám stavěným na hledání viníků.

Historik zároveň zpochybňuje představu, že budoucí prosperita musí být měřena pouze tempem růstu. Evropa podle něj může čelit slabšímu růstu, a přesto zlepšovat kvalitu života například čistším ovzduším díky čisté energetice nebo spravedlivějším rozdělením již vytvořeného bohatství. Takový posun by ovšem vyžadoval reformy, nikoli jen obranu současného uspořádání.

Bez kapitálu a inovací zůstane Evropa mezi USA a Čínou

Vedle domácích sociálních problémů Garton Ash zdůrazňuje tlak, kterému Evropa čelí zvenčí. Rusko pro ni představuje vojenskou hrozbu, Spojené státy politickou a Čína ekonomickou i technologickou konkurenci. Do tohoto prostředí vstupují klimatická změna a rychlý rozvoj umělé inteligence, jejíž ekonomická síla se soustřeďuje v rukou velkých technologických platforem a jejich vlastníků.

Podle Garton Ashe nestačí, aby Evropská unie nové technologie pouze regulovala. Musí si také vytvořit vlastní schopnost inovovat a financovat růst firem, včetně projektů umělé inteligence. Za oblasti vyžadující společný evropský postup označuje vedle obrany a digitální sféry také kapitálové trhy a klimatickou politiku.

Evropské firmy tak narážejí na problém roztříštěného trhu, omezených možností financování ve větším měřítku a silné konkurence amerických a čínských technologických skupin. Garton Ash připomíná nizozemskou společnost ASML, výrobce zařízení pro produkci čipů, jako jednu z mála evropských firem s mimořádně silnou technologickou pozicí. Jinak má podle něj Evropa v globálním soupeření jen málo srovnatelně silných karet.

Historik nevylučuje, že část možností už Evropa promarnila. Za důvod k rezignaci to však nepovažuje. Evropané by podle něj měli usilovat o vlastní technologickou kapacitu, a to společně včetně Británie, aby měli v rozhodování o umělé inteligenci a digitální ekonomice reálný vliv. Současná krize podle něj vyžaduje střízlivé pojmenování rizik, ale také ochotu prosadit zásadnější hospodářská a institucionální řešení.