Jihoafrická provincie Gauteng, hospodářské centrum země s Johannesburgem a Pretorií, se podle nové studie dlouhodobě otepluje a vysychá. Vývoj zvyšuje riziko dražšího a hůře dostupného zásobování vodou pro domácnosti, města i podniky v regionu, který už nyní čelí napjaté vodní bilanci.

Výzkum Eskindera Gideye a Paidamwoyo Mhangary z University of the Witwatersrand analyzoval období let 1984 až 2023 a výhled do roku 2050. Historická data vycházejí z databáze NASA POWER, která využívá klimatickou reanalýzu MERRA-2 kombinující satelitní a další měření. Budoucí vývoj autoři modelovali pomocí souboru klimatických modelů CMIP6 ve scénáři SSP2-4.5 se střední úrovní emisí.

Průměrná teplota v Gautengu za poslední čtyři desetiletí rostla přibližně o 0,02 stupně Celsia ročně. Současně přibývalo vln horka, a to asi o 0,04 události za rok. Naproti tomu pokles srážek dosáhl 3,63 milimetru ročně. Ubývalo rovněž oblačnosti, půdní vlhkosti a relativní vlhkosti vzduchu.

Pro ekonomiku provincie je podstatné, že nejde jen o změnu počasí. Gauteng je nejmenší, ale nejhustěji osídlenou provincií Jihoafrické republiky a soustřeďuje velkou část její výroby, služeb i obyvatelstva. Růst teplot zvyšuje odpařování, zatímco nižší úhrny srážek mohou omezovat přítoky do nádrží, doplňování podzemních vod a stav toků i mokřadů v povodích řek Vaal a Crocodile.

Vodní infrastruktura bude pod rostoucím tlakem

Vodní bezpečnost Gautengu dlouhodobě závisí také na převodech vody mezi povodími. Významný je zejména systém, který přivádí vodu z horských oblastí Lesotha do povodí řeky Vaal. Pokud budou současně klesat srážky a růst spotřeba vyvolaná vyššími teplotami, může se rozdíl mezi dostupnými zdroji a poptávkou dále rozevírat.

To představuje finanční riziko pro veřejné rozpočty i firmy. Města mohou čelit vyšším investicím do údržby a rozšíření vodárenské infrastruktury, nových zdrojů a opatření proti suchu. Průmyslové podniky, které jsou závislé na stabilních dodávkách vody, by se mohly potýkat s nákladnějšími provozními opatřeními nebo omezeními odběru v obdobích nedostatku. Vyšší účty za vodu a náklady na adaptaci by se mohly promítnout také do rozpočtů domácností.

Dva použité klimatické modely se liší rozsahem očekávaného úbytku srážek, shodují se však v hlavním směru změny. Australský model ACCESS-CM2 předpokládá mezi roky 2024 a 2050 zvýšení teploty o 1,68 stupně Celsia, britský HadGEM3-GC31-LL o 1,60 stupně. Druhý z modelů odhaduje pokles srážek o 7,26 milimetru ročně, první o 1,95 milimetru ročně.

Autoři upozorňují, že klimatické projekce nejsou přesnou předpovědí a jejich výsledky nesou nejistotu. Shoda modelů s naměřeným dlouhodobým trendem však podle studie dává vodohospodářským institucím kvantitativní podklad pro plánování. Jde zejména o kapacitu budoucích projektů, pravidla pro řízení poptávky a včasné spouštění opatření při suchu. Studie tak zapadá do jihoafrického Národního rozvojového plánu do roku 2030, který počítá s odolnějším hospodařením s vodou a systémy včasného varování.