European Justice Organization upozorňuje na podezřelý model ovládání insolvencí, ve kterém mohou vydělávat spekulanti s pohledávkami, spříznění insolvenční správci i skupiny vytvářející nové „zdravé“ podniky na úkor věřitelů.
Reorganizace jako záchrana firmy, nebo nástroj k jejímu ovládnutí?
Insolvenční řízení má být zákonným nástrojem k ochraně věřitelů, férovému vypořádání dluhů a v odůvodněných případech také k záchraně životaschopného podniku. Reorganizace má sloužit jako sanační způsob řešení úpadku, tedy jako cesta, jak firmu udržet v provozu, zachovat její hodnotu a dosáhnout vyššího uspokojení věřitelů než v konkursu.
Podle European Justice Organization se však v České republice opakovaně objevuje podezřelý model, kdy reorganizace nefunguje jako nástroj záchrany, ale jako nástroj převzetí kontroly nad zadluženou společností. Za formálně zákonnými kroky se podle EJO může skrývat koordinovaný postup, jehož cílem není ozdravení firmy, ale ovládnutí insolvenčního řízení, získání informací, vytěžení aktiv a následné převedení hodnoty mimo dosah běžných věřitelů.
Tento model je nebezpečný právě tím, že navenek může působit jako standardní insolvenční proces. Návrh na reorganizaci je podán, insolvenční správce je ustanoven, věřitelé hlasují, soud rozhoduje a jednotlivé kroky mají formální právní podobu. Skutečný ekonomický smysl však může být zcela jiný.
Podezřelý vzorec: převzetí, reorganizace, správce, konkurs
Podle EJO se v některých kauzách opakuje podobný scénář. Nejprve dojde k převzetí vlivu nad zadluženou společností nebo nad významnou částí jejích pohledávek. Následně je navržena reorganizace, která je veřejně prezentována jako řešení pro záchranu firmy. V rámci tohoto procesu se však může do řízení dostat správce nebo osoby, které mají blízko ke skupině profitující z dalšího vývoje.
Reorganizace je často postavena na ambiciózních slibech, očekávaných výnosech a příslibu budoucího uspokojení věřitelů. Pokud se však ukáže, že plán není reálně splnitelný, soud může reorganizaci přeměnit v konkurs. Problém nastává ve chvíli, kdy v řízení zůstává stejný insolvenční správce, který měl pod kontrolou již předchozí fázi reorganizace.
Tím může jedna struktura získat čas, přístup k dokumentům, účetnictví, smlouvám, majetku, obchodním vztahům, doménám, databázím, e-shopům, digitálním aktivům a dalším hodnotám firmy. Ve chvíli, kdy je reorganizace přeměněna v konkurs, může být klíčová hodnota podniku již fakticky mimo dosah původní společnosti.
Dva hlavní způsoby ovládnutí insolvence
European Justice Organization upozorňuje, že podezřelý mechanismus může probíhat zejména dvěma cestami.
První cestou je předem připravená reorganizace. Dlužník nebo osoby kolem něj podají návrh na reorganizaci, v němž může být již předem označen insolvenční správce. Soud následně správce jmenuje a reorganizace je spuštěna jako sanační řešení. Pokud se však plán nepodaří splnit, reorganizace je přeměněna v konkurs, avšak správce často zůstává. Tím získává mimořádně silnou pozici v celém řízení od jeho začátku až do závěrečné fáze konkursu.
Druhou cestou je ovládnutí věřitelů prostřednictvím pohledávek. Spekulanti nebo osoby napojené na širší skupinu mohou skupovat pohledávky tak, aby získali rozhodující hlasovací vliv, například většinu potřebnou pro prosazení zásadních rozhodnutí. Po přezkumném jednání a na schůzi věřitelů pak mohou ovlivnit další směr insolvenčního řízení, podpořit konkrétní reorganizační plán, prosazovat změny v orgánech věřitelů nebo usilovat o výměnu insolvenčního správce.
Oba modely mají společný výsledek: běžní věřitelé ztrácejí vliv, zatímco informovaná skupina získává kontrolu nad řízením, majetkem i budoucností podniku.
Kdo na tomto schématu vydělává?
Zásadní otázkou je, kdo z takového modelu skutečně profituje. Podle European Justice Organization nejde pouze o izolované selhání jednoho dlužníka, ale o systém, ve kterém mohou mít různé osoby navzájem propojené ekonomické zájmy.
První skupinou jsou spekulanti s pohledávkami. Ti mohou díky napojení na organizovanou skupinu disponovat velmi přesnými informacemi o skutečném stavu společnosti, jejích aktivech, závazcích, obchodních vztazích, vnitřním dění i pravděpodobném vývoji insolvenčního řízení. Taková informační výhoda jim umožňuje nakupovat pohledávky výrazně pod jejich nominální hodnotou a následně je využít k ovládnutí hlasování věřitelů nebo k dosažení výhodnějšího uspokojení.
Druhou skupinou jsou insolvenční správci, kteří mohou být do řízení dosazeni nebo podporováni strukturou, jež má na vývoji insolvence vlastní ekonomický zájem. Insolvenční správce formálně vystupuje jako nezávislá osoba, avšak v praxi profituje ze zákonných nároků, odměn a nákladů spojených se správou majetkové podstaty. Pokud by současně existovalo napojení správce na osoby, které z řízení těží, jednalo by se o mimořádně závažné podezření, jež musí být prověřeno.
Třetí skupinou je samotná organizovaná struktura, která může profitovat dvojím způsobem. Jednak prostřednictvím pohledávek nakoupených hluboko pod nominální hodnotou, jednak prostřednictvím převzetí životaschopné části podnikání. Vedle zadluženého dlužníka tak mohou vznikat nové společnosti, které nejsou zatíženy původními dluhy, ale fakticky staví na stejném know-how, obchodních vztazích, zákaznických databázích, doménách, značce, technologiích, zaměstnancích nebo obchodní historii původní firmy.
Nové zdravé firmy vedle starých dluhů
Jedním z nejvážnějších signálů je vznik nových společností vedle původního dlužníka. V některých případech může dojít k tomu, že nová firma převezme obchodní model, zákaznické kontakty, weby, recenze, reklamní účty, databáze, domény, provozní know-how nebo dodavatelské vztahy, zatímco dluhy zůstávají v původní společnosti.
Na první pohled může podnikání pokračovat téměř beze změny. Zákazníci mohou mít dojem, že komunikují se stejným podnikem, dodavatelé vidí pokračující činnost a značka může nadále využívat dříve vybudovanou důvěru. Právně však může být situace zcela odlišná: původní společnost zůstává v insolvenci a věřitelé čekají na uspokojení z majetkové podstaty, zatímco ekonomická hodnota již funguje jinde.
Takový model je pro věřitele mimořádně nebezpečný. Pokud nejsou převody řádně oceněny, zaplaceny a prověřeny, může jít o skrytý přesun hodnoty. Věřitelům pak nezůstává podnik, který dříve vytvářel tržby, ale pouze zadlužená schránka, jejíž skutečná hodnota byla postupně vyvedena.
Zákulisní dohody s původními vlastníky
Podle EJO je vysoce pravděpodobné, že v některých případech dochází také k neformálním dohodám mezi organizovanou skupinou a původními vlastníky zadlužených firem. Majitelé mohou být přesvědčeni, že předáním kontroly nad společností získají ochranu, čas, možnost pokračovat v podnikání přes nový subjekt nebo alespoň částečné zachování ekonomického vlivu.
Takové dohody jsou však obtížně dohledatelné, protože se nemusejí objevovat v oficiálních dokumentech. Mohou být postaveny na slibech, osobních vazbách, zákulisních ujednáních nebo na očekávání, že určité osoby budou v insolvenčním řízení postupovat předvídatelným způsobem.
Existují však i případy, kdy podle zjištění EJO tato skupina údajně nedodržela sliby dané původním vlastníkům zadlužených společností. Ti firmu předali v domnění, že reorganizace bude řízeným řešením, ale následně ztratili kontrolu nad podnikem, aktivy i dalším průběhem řízení. Právě v takových situacích pak vznikají spory přímo uvnitř insolvenčních řízení, kdy se bývalí vlastníci, věřitelé nebo další poškozené osoby snaží zpětně bránit proti mechanismu, který již převzal kontrolu nad hodnotou dlužníka.
Běžní věřitelé stojí na konci řady
Největší obětí takového modelu bývají běžní věřitelé. Dodavatelé, investoři, držitelé dluhopisů, menší obchodní partneři nebo poškození zákazníci často nemají včasné informace, nemají přístup do zákulisí a nemohou konkurovat osobám, které vědí dopředu, jakým směrem se insolvence bude vyvíjet.
Zatímco informovaní spekulanti mohou pohledávky nakoupit levně a využít je strategicky, běžní věřitelé často pouze čekají, zda v konkursu něco zůstane. Pokud se mezitím podnikatelská hodnota přesune do jiné společnosti, jejich postavení se dále zhoršuje.
Právě proto je nutné sledovat nejen formální dokumenty v insolvenčním rejstříku, ale také skutečný pohyb majetku, obchodních vztahů, digitálních aktiv a ekonomických hodnot. Insolvence nesmí být posuzována jen podle papírů, ale podle toho, kdo reálně získal hodnotu a kdo zůstal s dluhem.
Role insolvenčních správců musí být pod přísnějším dohledem
Insolvenční správce má být nezávislou osobou, která chrání majetkovou podstatu a jedná v zájmu věřitelů jako celku. Pokud však existuje podezření, že správce je fakticky napojen na skupinu profitující z průběhu insolvence, jde o zásadní problém důvěry ve spravedlnost celého systému.
European Justice Organization proto upozorňuje, že v podezřelých případech nestačí pouze formální dohled soudu. Je nutné prověřovat, kdo reorganizaci připravil, kdo doporučil správce, kdo financoval nákup pohledávek, kdo stojí za novými společnostmi a zda nedošlo k předem koordinovanému postupu.
Zejména tam, kde se reorganizace opakovaně mění v konkurs a zároveň dochází k přesunu hodnoty mimo původní společnost, by měl být postup správce, věřitelských orgánů i osob ovládajících pohledávky podroben důsledné kontrole.
Soudy musí zkoumat skutečný ekonomický smysl transakcí
Formálně správný postup ještě neznamená, že je celý proces poctivý. Právě u sofistikovaných schémat je nutné zkoumat skutečný ekonomický smysl jednotlivých kroků. Kdo získal hodnotu? Kdo ztratil vliv? Kam přešla aktiva? Kdo ovládá novou společnost? Kdo měl informace dříve než ostatní? Kdo financoval nákup pohledávek? A kdo nakonec z insolvence skutečně vydělal?
Pokud původní firma skončí v konkursu, zatímco vedle ní vznikne nebo posílí nový subjekt se stejným podnikáním, stejnou obchodní hodnotou a stejnými zákazníky, je namístě prověřit, zda insolvence nebyla pouze prostředkem k očištění podnikání od dluhů.
Takový postup by byl v přímém rozporu se smyslem insolvenčního práva. To má chránit věřitele, nikoliv umožňovat vybraným skupinám převzít hodnotu podniku a ponechat závazky v prázdné společnosti.
Insolvenční mafie dnes nemusí nosit černé kufříky
Moderní insolvenční mafie se nemusí projevovat hrubým nátlakem, výhrůžkami nebo otevřeným vydíráním. Může být mnohem tišší a sofistikovanější. Může se skrývat za reorganizačními plány, hlasovacími právy, předem vybranými správci, skupováním pohledávek, znaleckými oceněními, převody aktiv a zakládáním nových firem.
Právě tato forma je nebezpečná. Působí odborně, právně a formálně čistě. Ve skutečnosti však může vést k tomu, že organizovaná skupina převezme kontrolu nad podnikem, vytěží jeho hodnotu, uspokojí vlastní zájmy a běžné věřitele ponechá bez reálné možnosti obrany.
European Justice Organization: insolvence musí sloužit věřitelům, ne spekulantům
European Justice Organization bude podle svých zjištění nadále monitorovat insolvenční řízení, v nichž se objevují znaky koordinovaného převzetí podniku, ovládnutí pohledávek, účelové reorganizace, podezřelé role insolvenčních správců nebo převody aktiv do nových společností.
Cílem není zpochybňovat legitimní reorganizace. Ty mohou být důležitým nástrojem záchrany firem. Cílem je upozornit na případy, kdy se za formálně zákonnými kroky může skrývat ekonomický plán na ovládnutí majetku, oslabení běžných věřitelů a převedení hodnoty mimo dosah konkursní podstaty.
Insolvence nesmí být systémem, ve kterém vydělávají spekulanti s neveřejnými informacemi, spříznění správci a organizované skupiny, zatímco běžní věřitelé nesou ztráty. Pokud má být obnovena důvěra v insolvenční systém, musí být prověřován nejen právní postup, ale i skutečný pohyb peněz, aktiv a vlivu.
Jestliže insolvenční řízení přestane chránit věřitele a začne sloužit organizovaným strukturám, stává se z něj jeden z nejnebezpečnějších nástrojů ekonomické kriminality v České republice.
Prohřešky, které si zaslouží článek, můžete hlásit na anticorruptionhotline.com nebo na protikorupcnilinka.cz.
