Podoba letošních komunálních voleb se podle politologa Milana Školníka výrazně nevymyká předchozím rokům. V menších obcích mají znovu převládat sdružení nezávislých kandidátů, zatímco politické strany soustřeďují energii především do velkých měst. Právě tam se rozhoduje nejen o politickém vlivu, ale také o správě rozpočtů, které mají z hlediska veřejných financí mimořádnou váhu.
Školník upozorňuje, že tradiční strany narážejí na praktický limit. S ohledem na úbytek členské základny nejsou schopny personálně pokrýt zhruba šest tisíc obcí v Česku. V menších sídlech tak podle něj nadále rozhoduje spíše osobní znalost kandidátů než stranická značka. Voliči tam dávají přednost lidem, které znají z běžného života, místních spolků nebo dobrovolných aktivit.
Jiná situace je ve statutárních městech. O vedení Prahy, Brna nebo Ostravy mají strany a hnutí výrazně větší zájem, protože zdejší radnice spravují rozsáhlé veřejné prostředky a zároveň mají vysokou politickou viditelnost. Zejména Praha je podle Školníka pro politické subjekty mimořádně atraktivní i proto, že její rozpočet odpovídá úrovni středně velkých ministerstev. V ekonomickém pohledu tak nejde jen o komunální správu, ale o rozhodování s dopadem na investice, městské firmy, dopravu nebo veřejné zakázky.
Některé strany navíc podle něj skládaly kandidátky až na poslední chvíli. Důvodem může být snaha co nejlépe využít síly právě tam, kde budou výsledky nejvíce sledované. Výsledek ve velkých městech totiž bývá následně čten i jako signál o kondici vlády a opozice, a tedy nepřímo i o jejich budoucí vyjednávací pozici.
Obce dlouhodobě narážejí na nejasná pravidla i byrokracii
Školník zároveň připomíná širší problém fungování samospráv. Jako spoluautor publikace mapující situaci českých obcí vychází z odpovědí více než 800 starostek a starostů. Z jejich zkušeností podle něj vyplývá, že rozdíl mezi spoluprací s vládou a s kraji je výrazný, a to nejen v komunikaci, ale také ve vnímání financování a dotačních pravidel.
Kritika podle těchto zjištění častěji směřuje k centrální úrovni. Obce vnímají vládu jako vzdálenou instituci, která je zatěžuje byrokracií a nepřehlednými postupy. Nejasnosti se podle Školníka týkají i rozpočtového určení daní a dalších finančních mechanismů, které mají pro hospodaření obcí zásadní význam. Složitý dotační systém pak může prodlužovat přípravu investic a zvyšovat administrativní náklady.
Naopak spolupráci s kraji starostové v hodnocení častěji ocenili. Pozitivně podle něj vnímali zejména komunikaci, praktičtější nastavení vztahů i srozumitelnější účel dotací. Pro obce je právě tato rovina důležitá, protože vedle každodenní správy řeší také tlak na provozní výdaje, obnovu infrastruktury a financování lokálních služeb.
Výzkum vznikal v minulém volebním období za vlády Petra Fialy, Školník ale upozorňuje, že popsané potíže mají spíše strukturální charakter. Nejde tedy jen o aktuální politické obsazení vlády, ale o dlouhodobé nastavení vztahů mezi státem a samosprávami. I proto budou komunální volby vedle politického rozměru znovu odrážet také to, jak obce zvládají správu veřejných peněz a jaké podmínky pro to od státu dostávají.
