Sucho a vysoké teploty nutí města přehodnocovat, za co v péči o zeleň skutečně platí. Podle odborníků technické služby často dál sečou i výrazně vyschlé trávníky, přestože takový zásah ztrácí smysl. Důvodem bývá i nastavení smluv s radnicemi, které odměnu vážou na předem sjednaný počet sečí. Změna přístupu by podle nich mohla ušetřené kapacity přesunout k práci, která je pro města dlouhodobě potřebnější a ekonomicky účelnější.

Právě ve městech totiž sílí problém s invazními dřevinami. Mezi nejčastěji zmiňované patří pajasan žláznatý, javor jasanolistý, akát a stále častěji také pavlovnie plstnatá. Tyto druhy vytlačují původní vegetaci a zároveň mohou přispívat ke zdravotním potížím, například k alergiím nebo podráždění kůže. Nešíří se přitom jen v zanedbaných zákoutích či podél silnic, ale i v běžně udržovaných částech městské zeleně.

Pro rozpočty obcí je podstatné, že odstraňování těchto dřevin vyžaduje jiný typ práce než běžnou údržbu trávníků. Samotné pokácení často nestačí, protože část invazních dřevin znovu obrůstá z pařezů nebo kořenů a během dvou let se může porost obnovit ještě ve větším rozsahu. Technické služby proto podle odborného pohledu narážejí nejen na nedostatek kapacit, ale i na chybějící kvalifikaci. Řešením má být odborné proškolení pracovníků a využívání specializovaných metod, například injektáže.

Debata tak není jen o ekologii, ale také o nastavení veřejných zakázek a efektivitě městských výdajů. Pokud jsou služby placeny hlavně podle počtu sečí, vzniká motivace pokračovat v kosení i tehdy, kdy trávníky kvůli horku a suchu usychají. Odborníci proto upozorňují, že vedle úprav péče o zeleň bude nutné změnit i způsob, jakým si obce tyto práce objednávají a vyhodnocují.

České Budějovice ukazují levnější a odolnější model

Příklad šetrnější údržby uvádějí odborníci z Českých Budějovic. Podle Miloslava Jirků z Biologického centra Akademie věd se nejprve začaly používat postupy podporující větší květnatost v areálu centra. Šlo zejména o mozaikovou seč, ponechávání neposekaných ploch, omezení počtu sečí a jejich redukci v obdobích extrémního sucha. Pozitivní změna se podle něj projevila velmi rychle, když i dlouhodobě intenzivně sečené plochy už v prvním roce rozkvetly.

Stejné principy se následně rozšířily i na větší plochy městské zeleně. Zkušenost podle něj ukazuje, že vyšší a kvetoucí porosty lépe brání vysychání půdy, snášejí extrémní vedra a zároveň vytvářejí vhodnější podmínky pro opylovače. Vedle přírodního přínosu je důležitý i provozní rozměr: menší počet plošných zásahů může obcím pomoci lépe rozdělit pracovní síly i peníze.

Miloslav Jirků zároveň upozorňuje, že při správně nastaveném režimu sečí nemusí dojít ke zvýšení pylových alergenů. Pokud se první plošná seč provede v době, kdy trávy nasazují na květ, a mozaikový režim nastupuje až od další seče, je podle něj možné skloubit potřeby obyvatel s biologicky šetrnějším hospodařením. Pro města je to důležité i z hlediska veřejné přijatelnosti změn, které mohou na první pohled působit jako omezení údržby.

Podobnou ekonomickou i provozní zátěž představují také invazní byliny, například americké celíky nebo lupina mnoholistá. Obce se tak mohou stávat významným zdrojem šíření invazních rostlin do okolní krajiny. I když se je pak ochránci přírody nebo hospodáři snaží likvidovat, nová semena se z městských ploch vracejí a předchozí práce přichází vniveč. Také zde odborníci upozorňují, že bez aktivního zásahu a bez změny správy veřejné zeleně se náklady i rozsah problému budou dále zvyšovat.