Nová metodická příručka pro lesní hospodáře shrnuje, jak volbou obnovy, těžby a péče o porosty podpořit ukládání uhlíku v lesních půdách. Téma má vedle ekologického významu také rostoucí ekonomický rozměr: dlouhodobé vázání uhlíku by se v budoucnu mohlo výrazněji promítnout do hodnoty lesního majetku a systémů uhlíkových kompenzací.

Lesy na světě vážou přibližně 45 % zásoby uhlíku nacházející se na zemském povrchu. Podstatná část přitom není uložena přímo ve dřevě, ale v půdě, která představuje hlavní zásobník uhlíku v suchozemských ekosystémech. Klimatická změna však podle modelů může zvyšovat tempo, jímž se uhlík z půdy uvolňuje. To zvyšuje riziko postupného úbytku půdních zásob a staví způsob lesnického hospodaření do nové souvislosti.

Na výsledky projektu Technologické agentury ČR č. SS06010148 navázal Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti metodikou Lesnické hospodářské postupy ve vztahu k zásobě uhlíku v lesních půdách. Publikace nabízí dosud ucelený soubor doporučení pro praxi a rozlišuje je podle typu i cíle jednotlivých hospodářských opatření. Současně upozorňuje na postupy, které mohou zásoby půdního uhlíku ohrozit.

Těžební zbytky mohou rozhodnout o vývoji půdního uhlíku

Jedním ze základních předpokladů ukládání uhlíku je zachování vegetačního krytu. Právě proto se pozornost soustředí na holosečné hospodaření, při němž se na určitou dobu výrazně mění podmínky porostu i přísun organické hmoty do půdy. Na holinách zpravidla klesá celková zásoba půdního uhlíku, přičemž tento stav může být patrný i po několik desetiletí.

Rozhodující je přitom zejména nakládání s těžebními zbytky. Jejich odvoz například k výrobě energetické štěpky podle poznatků projektu prohlubuje propad zásob uhlíku v půdě. Pokud naopak dřevní hmota zůstane na místě, ať již jako zbytky po těžbě, štěpka nebo materiál částečně zapracovaný do půdy, její rozklad může vyrovnat rychlejší půdní respiraci. Zásoba uhlíku pak může i růst.

Metodika proto doporučuje upřednostňovat nepasečné formy hospodaření, avšak nevylučuje vhodně využité malé holosečné obnovní prvky pro světlomilné dřeviny. Při obnově a zalesňování mají vlastníci volit stanovištně vhodné druhy, posilovat podíl listnáčů a hlouběji kořenících jehličnanů a zohledňovat také objemový přírůst dřevin. U ploch po kalamitách může pomoci pestřejší struktura porostu a dvoufázová obnova s využitím přípravných dřevin.

Významnou úlohu mají mladé porosty, a to jak při obnově stávajících lesů, tak při zalesňování dosud zemědělských půd. U nových výsadeb je důležité rychlé zapojení porostu, péče o kultury a následná výchova. Ta bývá na bývalé zemědělské půdě naléhavější kvůli dynamičtějšímu růstu stromů.

Hodnota uhlíku může vstoupit do ekonomiky lesů

Autoři zároveň upozorňují, že majitelé lesů by neměli bez vážného důvodu zkracovat obmýtí, tedy dobu, po níž porost roste před obnovou. Rizikem je ovšem i přílišné odkládání obnovy, pokud by vedlo ke zhoršení zdravotního stavu a stability lesa. Následná disturbance, například plošný rozpad porostu, může mít negativní dopad na zásoby půdního uhlíku.

Za problematické metodika označuje také rozvolňování porostů či narušování půdy bez navazující obnovy, opožděné nebo málo intenzivní výchovné zásahy, zanedbání ochrany před kalamitními škůdci a požáry, používání stromové metody těžby nebo odvoz těžebních zbytků a podružného porostu. Rizikové je rovněž samotné snižování plochy lesů.

Dopady nevhodných postupů se nemusí projevit okamžitě, ale mohou zvýšit pravděpodobnost dlouhodobého poklesu zásob uhlíku, jehož náprava bývá obtížná. Pro vlastníky a správce lesů tak doporučení nepředstavují jen environmentální hledisko, ale i možný nástroj ochrany budoucí ekonomické hodnoty porostů.

V Česku je finanční ocenění ukládání uhlíku v lesích zatím založeno hlavně na individuálních smluvních vztazích. Autoři metodiky očekávají, že stabilnější ekonomický přínos může postupně přinést širší využití nových nástrojů, zejména uhlíkových offsetů. Metodika je pro zájemce volně dostupná ke stažení.