Česká televize by podle předloženého autorského návrhu mohla většinu programů provozovat jako placené kódované vysílání a streaming, zatímco základní a zpravodajský kanál by si zachovaly veřejnou funkci. Model má spojit vyšší vlastní příjmy média, tlak na úsporné hospodaření a silnější veřejnou kontrolu využití peněz.
Autor vychází z pohledu koncesionářského i daňového poplatníka a za klíčové považuje tři oblasti: způsob a rozsah financování, politickou nezávislost a kontrolu hospodaření. Česká televize by podle něj neměla být vyňata z požadavku na průběžné snižování nákladů a zvyšování provozní efektivity, který platí pro firmy i poskytovatele služeb.
Jedním z navržených kroků je zahrnutí České televize pod kontrolu Nejvyššího kontrolního úřadu. Pravidelný dohled NKÚ by měl posílit nezávislou kontrolu činnosti a finančního řízení veřejnoprávního média. Hospodaření by zároveň podle návrhu nemělo být ztrátové a vedení televize by muselo náklady přizpůsobovat dosaženým příjmům.
Placení za obsah a dva veřejné programy
Větší část kanálů by přešla na placený model, v němž by diváci volili a hradili konkrétní obsah prostřednictvím kódovaného vysílání či streamovacích služeb. Takové komerční výnosy by byly přímým příjmem České televize a měly by zvýšit její finanční samostatnost.
Výjimku by tvořil jeden nebo dva programy: všeobecný kanál navazující na úlohu prvního programu a zejména zpravodajský kanál. Technické zázemí vysílání by zůstalo ve správě České televize, samotnou zpravodajskou produkci by však mohly zajišťovat dvě nezávislé společnosti vybrané ve veřejném výběrovém řízení.
Každá zpravodajská skupina by získala smlouvu například na čtyři roky. Výběrová řízení na jednotlivé vysílací sloty by se opakovala po dvou letech, aby se jejich mandáty časově překrývaly. Náklady na technický provoz, vysílání a odměny vybraným producentům zpravodajství by hradil státní rozpočet.
Součástí modelu má být také veřejné hodnocení práce obou zpravodajských skupin. Každé dva roky by se spolu s volbami do části Senátu konala státem organizovaná anketa. Její výsledky by se promítly do hodnocení poskytovatelů zpravodajství, do jejich šancí v následných soutěžích i do bonusové složky odměny.
Návrh tak staví na kombinaci veřejného financování omezeného rozsahu služeb, příjmů od uživatelů placeného obsahu a externí kontroly hospodaření. Autor připouští, že by podobné uspořádání mohlo být v politické praxi obtížně prosaditelné, za důležité však považuje hledání ekonomicky udržitelného a kontrolovatelného modelu fungování veřejnoprávního média.
