Debata o budoucím víceletém rozpočtu Evropské unie znovu soustředí pozornost na to, odkud mají evropské instituce získat peníze na nové priority. Vedle výdajů na obranu, infrastrukturu a hospodářskou transformaci se řeší i podpora médií, kultury a občanské společnosti. Z pohledu domácností a firem je podstatné zejména to, zda se hledání nových příjmů promítne do daní z kapitálu, majetku či investic.
V předložené debatě se objevuje rámec víceletého finančního programu EU pro roky 2028 až 2034, označovaný jako MFF. Původní text pracuje s částkou 2 bilionů eur a uvádí také úvahu Evropského parlamentu o navýšení na 2,2 bilionu eur. Takový rozsah by znamenal výrazně vyšší finanční nároky než u nynějšího rozpočtového období, a to v době, kdy jednotlivé státy zároveň hledají úspory ve vlastních veřejných financích.
Jednou z diskutovaných rozpočtových oblastí je iniciativa AgoraEU, která by podle uvedeného návrhu spojovala podporu kultury, médií, občanské společnosti, demokratické participace a evropských hodnot. Počítá se pro ni s objemem 8,6 miliardy eur a se dvěma částmi nazvanými CERV+ a MEDIA+. Součástí má být i mechanismus rychlé reakce, který by umožňoval pružnější financování vybraných projektů.
Klíčovou otázkou zůstávají nové příjmy
Vyšší unijní výdaje však otevírají především otázku takzvaných vlastních zdrojů Evropské unie. Původní text odkazuje na materiál Evropské komise Wealth Taxation, Including Net Wealth, Capital and Exit Taxes, který se věnuje zdanění čistého majetku, kapitálu a takzvaným exitovým daním. Dokument zmiňuje kapitálové výnosy, majetkové daně, dědictví, dary, daňové odpočty i přesuny finančních prostředků do zahraničí jako oblasti relevantní pro daňovou politiku.
Pro firmy, investory a domácnosti by případné změny měly rozdílný dopad podle konkrétní podoby pravidel. Vyšší zdanění kapitálových výnosů může snížit čistý výnos z investic. Změny v odpisování nebo v daňových úlevách se mohou promítnout do rozhodování podniků o rozvoji, modernizaci i financování. U majetkových, dědických či darovacích daní by pak významnou roli hrály hranice pro zdanění, výjimky a způsob ocenění majetku.
Materiál přitom podle původního textu spojuje téma s růstem soukromého bohatství a jeho koncentrací v části domácností i s novými fiskálními potřebami po sérii krizí. Kritici podobných úvah upozorňují, že přílišné zatížení úspor a investic může omezit tvorbu kapitálu a podnikatelskou aktivitu. Zastánci naopak argumentují potřebou stabilnějších příjmů a spravedlivějším rozložením daňového břemene.
V debatě zaznělo také vyjádření předsedkyně Evropské komise Ursuly von der Leyenové o přibližně 10 bilionech eur uložených na soukromých bankovních účtech v Evropě. Smyslem jejího argumentu bylo více těchto prostředků nasměrovat do financování podniků a hospodářského růstu. Zásadní bude, zda případná opatření zůstanou u dobrovolného a transparentního investování, nebo povedou k novým regulatorním či daňovým tlakům.
Pro české podnikatele a střadatele proto není rozhodující jen celková velikost budoucího rozpočtu EU. Stejně důležité budou konkrétní pravidla pro kapitálové trhy, zdanění investic a rozdělení pravomocí mezi Brusel a členské státy. Právě jejich konečná podoba určí, zda nové finanční ambice EU zvýší dostupnost investičního kapitálu, nebo naopak zdraží podnikání a sníží motivaci vytvářet dlouhodobé úspory.
