Vláda schválila novelu trestního řádu, která má podle Ministerstva spravedlnosti zrychlit řízení a přizpůsobit jej digitálním nástrojům. Nejvyšší soud ale varuje, že navržená úprava vztahu mezi soudy prvního a druhého stupně může naopak prodlužovat složité spory, zejména případy hospodářské kriminality, a v krajním případě vést k promlčení trestní odpovědnosti.

Ministerstvo spravedlnosti návrh představilo jako soubor praktických úprav reagujících na zkušenosti soudů, státních zástupců, advokátů a policie. Ministr spravedlnosti Jeroným Tejc zdůraznil, že nejde o jediný zásah do trestního procesu, ale o více opatření, která mají odstranit dlouhodobé nedostatky, zohlednit soudní rozhodování a umožnit efektivnější vedení řízení v digitálním prostředí.

Podpora návrhu však není v justici jednotná. Zásadní připomínky už v průběhu příprav vznesli trestní soudci krajských a vrchních soudů, Nejvyšší státní zastupitelství i Česká advokátní komora. K negativnímu stanovisku dospělo také trestní kolegium Nejvyššího soudu. Vládou projednaná verze přitom oproti původnímu záměru doznala několika podstatných změn.

Ministerstvo například ustoupilo od okamžitého úplného nahrazení písemných protokolů z hlavních líčení zvukovými záznamy a automatickými přepisy za použití umělé inteligence. Soudci poukazovali na nedostatečné technické zázemí i na praktické potíže: nahrávky mohou znehodnocovat ruchy v síni, automatický přepis nezvládá vždy vady řeči či tlumočení a doslovný záznam nemusí zachytit podstatné souvislosti, které dokáže vyhodnotit zkušený protokolující úředník.

Strojový přepis má proto zatím sloužit pouze jako pracovní pomůcka pro úředníky. Nemá být ověřován ani zakládán do soudního spisu. Ministerstvo nicméně od dlouhodobého záměru využívat zvukové záznamy a automatizované přepisy neustoupilo; jeho realizaci podmiňuje dostupností technologie s minimální chybovostí.

Sporná pravidla pro důkazy a odvolání

Z vládní verze návrhu vypadla také výslovná povinnost státního zástupce nezatajovat důkazy svědčící ve prospěch obviněného. Nejvyšší státní zastupitelství namítalo, že taková formulace by bez doložených případů mohla vyvolávat dojem, že státní zástupci podobně postupují. Současná právní úprava podle jeho připomínek už takové jednání nepřipouští a mohlo by zakládat kárnou, případně i trestní odpovědnost.

Návrh nicméně obsahuje jiný mechanismus. Pokud státní zástupce narazí na důkaz ve prospěch obžalovaného, má o něm informovat předsedu senátu. Ten pak rozhodne, zda jej provede při hlavním líčení, nebo s ním alespoň seznámí účastníky řízení. Debata se v této souvislosti odvíjí i od dřívějšího případu generála Vladimíra Halenky, v němž nalézací soud při zproštění obžaloby kritizoval postup žalobce a vyslovil podezření, že ve spise chyběly znalecké posudky příznivé pro obžalovaného.

Největší spor se ale týká postavení odvolacích soudů. Novela stanoví, že soud vyšší instance nebude moci soudu nižšího stupně určovat, k jakým skutkovým závěrům má dospět ani jak má hodnotit konkrétní důkazy. Odvolací soud by nadále mohl zavázat nižší soud právním názorem, nikoli však skutkovým posouzením případu. Současně se má zúžit možnost, aby odvolací soud nařídil změnu rozhodujícího soudce nebo senátu.

Návrh bývá označován jako lex Čapí hnízdo, protože se vztahuje i k debatě vyvolané případem údajného dotačního podvodu kolem farmy Čapí hnízdo. Vrchní soud v Praze zde po zprošťujícím rozhodnutí soudu prvního stupně zastával odlišný pohled na věc. Část odborné veřejnosti podobný postup odvolacích soudů kritizuje jako takzvaný soudní ping-pong, kdy se věc opakovaně vrací k novému rozhodnutí. Kriticky se k aplikaci některých nálezů Ústavního soudu vyjádřil i Jaroslav Fenyk, soudce zpravodaj u jednoho z klíčových rozhodnutí.

Riziko promlčení ve složitých hospodářských případech

Nejvyšší soud se naopak domnívá, že dílčí změna bez širší reformy opravných prostředků může opakované rušení rozsudků ještě prohloubit. Pokud soud prvního stupně setrvá na zproštění a odvolací soud nebude moci účinně napravit podle svého názoru chybné skutkové závěry, mohou se řízení protahovat. Důsledky by podle soudu nesli nejen obžalovaní a poškození, ale také stát při vymáhání práva a při řešení škod vzniklých trestnou činností.

Za zvlášť citlivé Nejvyšší soud označuje rozsáhlé hospodářské kauzy. Ty bývají důkazně náročné, pracují s velkým množstvím účetních podkladů, smluv či znaleckých posudků a jejich projednání může zabrat řadu let. Opakované vracení věci mezi instancemi by podle soudu mohlo vyústit v uplynutí promlčecí doby. Jako příklad podobného výsledku připomíná případ údajné korupce na teplickém magistrátu, v němž bylo stíhání jedné z obžalovaných zastaveno právě pro promlčení.

Podle Nejvyššího soudu existuje pro řešení těchto situací jiná, dříve odborně diskutovaná cesta: širší novela trestního řádu, která by za určitých okolností umožnila odvolacímu soudu rozhodnout o vině i po zprošťujícím rozsudku. Takové rozhodnutí by zároveň podléhalo přezkumu Nejvyšším soudem prostřednictvím dovolání.

Soud upozorňuje rovněž na možné oslabení záruk nezávislého rozhodování. Po omezení laického prvku dnes na prvním stupni ve většině trestních věcí rozhoduje samosoudce. Pokud by bylo jeho nahrazení možné jen výjimečně a až po opakovaných rozhodnutích vyšší instance, může to podle Nejvyššího soudu zvyšovat tlak na konkrétního soudce ze strany obhajoby či obžalovaných.

V připomínkách zaznívá i obava z kolize s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva a Ústavního soudu týkající se práva obětí na účinné vyšetřování. Nejvyšší soud má za to, že dlouhodobé setrvání na zprošťujícím verdiktu, který by jinak vyšší soud změnil, může omezit možnost účinného potrestání pachatele. Návrh nyní míří do Poslanecké sněmovny, kde lze očekávat další debatu i pozměňovací návrhy.