Oddlužení se mění v parodii práva. Ondřej Přikryl a Mike Oganesjan ukazují, jak lze český insolvenční systém obejít s lehkostí, která bere dech. Jeden „zapomíná“, komu patří jeho firmy. Druhý s minimální mzdou vydělává miliony na sociálních sítích. A soudy? Často jen přihlížejí. Když dlužníci tahají za provázky, spravedlnost padá na kolena. Jejich příběhy nejsou výjimkou — stávají se návodem pro všechny, kdo chtějí osobní bankrot proměnit ve vlastní business plán.

Dva muži, dva příběhy, stejný vzorec.
Ondřej Přikryl a Mike Oganesjan se v posledních měsících stali symbolem toho, jak lze v českém insolvenčním systému — a často i přímo před zraky soudců — obcházet pravidla oddlužení. Jejich postupy, zaznamenané v soudních spisech a návrzích věřitelů, připomínají spíše scénář k temné satiře než realitu v zemi, jež se pyšní transparentním soudnictvím.

A přesto se to děje. A děje se to opakovaně.

Milionové příjmy? Jen „půjčky“. Luxusu plné sociální sítě? Jen „tvorba obsahu“.

Mike Oganesjan, známý influencer působící na platformách HeroHero, YouTube či Instagramu, předkládal soudu minimální příjmy. Realita? Podle dokumentů věřitelů šly měsíční toky z jeho online aktivit do milionů korun.

Jenže soud tyto informace dlouhodobě neviděl — nebo je vidět nechtěl.

V několika návrzích doručených soudu — například od Komerční banky dne 11. 11. 2025 či od věřitele Pavla Cimbála — se uvádí, že Oganesjan:

  • přesměrovával příjmy přes čerstvě založené firmy,

  • označoval výplaty jako „půjčky“,

  • a prostředky směřovaly dokonce i na neexistující subjekty (viz analýza Cimbála, soudní podání ze dne 11. 11. 2025).

Výsledkem byl paradox:
 Dlužník v oddlužení vykazoval minimální mzdu, ale na internetu vystupoval jako dobře prosperující mediální podnikatel.

Přikryl: Muž, který nevěděl, komu patří jeho vlastní firmy

V jiném, neméně pozoruhodném případě působí Ondřej Přikryl. Na jednání před Krajským soudem v Brně uváděl, že si „není jistý“, kdo vlastní společnosti, se kterými léta obchodoval. V protokolu KSBR 54 INS 1542/2023 stojí, že:

  • hovořil o „prázdných schránkách“,

  • transakce na své jméno nedokázal vysvětlit,

  • a při dotazu soudu, kdo stojí za společností Sevitt LLC, uvedl, že „neví“.

Zástupci věřitelů na místě jen kroutili hlavou.
 A soud?
 Postupoval dál. Tak jako by podobné výroky přicházely od člověka, který obchodoval s nemovitostmi pouze náhodou.

Když se nemoc hodí: jak oddlužení získává čas

Oba případy přinášejí společný motiv — zdravotní komplikace.

U Oganesjana je v soudních spisech zaznamenáno, že se na klíčová jednání opakovaně nedostavil, protože se jeho stav „zhoršil“. V jednom případě předložil jeho zástupce zprávu od lékaře, podle níž není schopen účasti. Problém?
 Některé zprávy byly soudu zasílány až po urgencích. Jiná se objevila na mobilu během jednání.

Přesto jednání byla odkládána. A dlužník mezitím volně pokračoval v aktivitách, které mu měly být — podle zákona — striktně sledovány.

EJO upozorňuje: soud nezveřejnil zásadní podání

Situace vyvrcholila, když European Justice Organization (EJO) zjistila, že dvě klíčová podání, doručená soudu 14. 11. 2025, nebyla vůbec zveřejněna v insolvenčním rejstříku. Jednalo se o:

  • Návrh na zrušení insolvenčního řízení pro nepoctivý záměr dlužníka,

  • Připojení k návrhům Záruby, Komerční banky a Pavla Cimbála.

Nezveřejnění takových dokumentů je podle zákona nejen pochybením, ale může i zásadně poškodit věřitele.
 EJO se proto obrátilo na Ministerstvo spravedlnosti a požádalo o vysvětlení.

Oddlužení jako hra: dlužník tahá za provázek, systém běhá

Věřitelé napříč oběma případy shodně tvrdí:

  • dlužníci jednají v nepoctivém záměru,

  • zamlčují příjmy,

  • přesouvají majetek,

  • uvádějí soudu neúplné informace,

  • a zneužívají benevolence systému.

Podle návrhu Komerční banky je chování dlužníka Oganesjana „jednoznačně vedené snahou obejít povinnosti a vyhnout se skutečnému uspokojení věřitelů“.
 Podle věřitele Cimbála je celá struktura jeho aktivit „pečlivě organizovaná, ekonomicky účelná a neslučitelná s režimem oddlužení“.

V případě Přikryla věřitelé žádají přímo prohlášení konkurzu, neboť podle nich dlužník „vědomě předkládá nepravdivé informace a neplní základní povinnosti“.

Co oba případy spojuje?

Ačkoliv Přikryl i Oganesjan působí v odlišných prostředích, jejich insolvenční stopy jsou si zarážejícím způsobem podobné.

Vzorec, který se stále opakuje:

  • Minimalizace příjmů, maximalizace luxusního života.

  • Převody majetku na třetí osoby či účelové firmy.

  • Zástupné subjekty, půjčky a nejasné finanční toky.

  • Manipulace s informacemi pro soud i insolvenční správce.

  • Mediální aktivita, která odporuje tvrzené „ekonomické pasivitě“.

  • A v neposlední řadě – schopnost oddlužení natahovat, brzdit a obcházet.

Je to systémové selhání, nebo řetězec náhod?

Ať už je odpověď jakákoliv, jedno je jisté:

Přikryl i Oganesjan posunuli hranice toho, jak daleko lze zajít v kreativním výkladu oddlužení.

Pokud soudy nebudou důsledněji prověřovat příjmy, majetek a skutečné životní projevy dlužníků, stane se z oddlužení jen institut pro ty, kteří vědí, jak s ním manipulovat.

Věřitelé budou dál tratit.
 A poctiví dlužníci budou dál tahat za kratší konec.

Prohřešky, které si zaslouží článek, můžete hlásit na anticorruptionhotline.com nebo na protikorupcnilinka.cz.

Tým protikorupční linky