Vláda Andreje Babiše od 1. října 2026 znovu reguluje ceny benzinu a nafty. Vedle maximálních cen zavádí nižší spotřební daň z nafty a mimořádné zdanění růstu marží rafinerií. Kabinet tím reaguje na zdražování paliv, které zvyšuje náklady dopravců, logistiky i dalších firem. Sporné zůstává zejména to, zda se část nákladů pomoci nepřenese na malé nezávislé čerpací stanice.

Ministerstvo financí má nejméně do konce října každý pracovní den vyhlašovat maximální cenu pro následující den. O víkendech a svátcích bude platit naposledy zveřejněná hodnota. Výpočet vychází z třídenního klouzavého průměru velkoobchodních cen a regulované marže 2,50 Kč na litr navýšené o DPH.

Současně klesla spotřební daň z nafty z 9,95 Kč na 8,011 Kč za litr, tedy na minimální úroveň požadovanou Evropskou unií. Vláda rovněž plánuje padesátiprocentní mimořádnou daň z nárůstu hrubých marží rafinerií proti roku 2025. Podle kritických hlasů má výnos této daně částečně vyrovnat propad příjmů státu po snížení daně z nafty, odhadovaný na 3,5 až 5,5 miliardy korun.

Rozdílné náklady čerpacích stanic

Debatu ovlivňuje zkušenost z předchozí regulace, která trvala od dubna do července 2026. Některé malé čerpací stanice tehdy upozorňovaly, že při svých nákupních a logistických nákladech prodávaly palivo pod pořizovací cenou. Jednotně nastavená marže totiž může mít zcela jiný dopad na velký řetězec a na samostatnou stanici s nižšími objemy prodeje.

Odpůrci nynějšího kroku upozorňují, že regulace může zvýhodnit větší sítě, zatímco nezávislé stanice přijdou o zákazníky nebo budou nuceny hledat prostor k pokrytí nákladů v cenách jiných paliv. V Česku funguje více než 1 800 nezávislých stanic, které podle zaznívajících argumentů představují zhruba 60 procent trhu. Při dlouhém trvání regulace by se podle části odborníků mohl problém promítnout i do místní dostupnosti paliv.

Kritici také namítají, že cenový strop neřeší původ drahých pohonných hmot. Ten spojují především s geopolitickým napětím na Blízkém východě, omezenou nabídkou a cenami ropy na světových trzích. Varují proto před oslabováním cenového signálu, který firmy vede k úsporám provozu a investicím do efektivnější dopravy.

Na druhé straně zaznívá, že české opatření není pevně stanovenou cenou bez vazby na trh. Maximální cena se má průběžně měnit podle burzovních a velkoobchodních hodnot, přičemž stát omezuje především přirážku čerpacích stanic. Zastánci tohoto přístupu poukazují i na to, že pokles velkoobchodních cen se do stojanových cen nemusí promítat stejně rychle jako jejich růst.

Nižší daň má udržet konkurenceschopnost dopravy

Nejsilnější podporu má mezi podnikateli snížení spotřební daně z nafty. Dopravci upozorňují, že cena nafty se přiblížila 50 Kč za litr a na některých místech tuto hranici překročila. Rychlý růst nákladů se jim nedaří vždy přenést do cen přepravy, zejména u menších firem nebo jednorázových zakázek, kde chybějí palivové doložky.

Vyšší náklady na naftu se postupně promítají do cen zboží, protože materiál, polotovary i hotové výrobky absolvují několik přeprav. Nižší daň tak má podle zástupců dopravy význam nejen pro samotné dopravce, ale i pro konkurenceschopnost českých firem vůči zahraničí a pro tlumení inflačních tlaků. K obdobným daňovým úlevám přistoupily či se k nim chystají také další evropské země.

Ekonomický spor se proto nevede jen o výši ceny u stojanu, ale také o rozdělení nákladů mezi stát, rafinerie, čerpací stanice a konečné odběratele. Část ekonomů považuje mimořádný zásah za přijatelný nástroj pro omezené období, pokud je průběžně vyhodnocován. Jiní jej označují za plošné a nákladné řešení, které může deformovat podnikatelské prostředí a poškodit provozovatele s nejmenší finanční rezervou.

Pro firmy bude rozhodující délka regulace, vývoj velkoobchodních cen a to, zda nastavená marže pokryje reálné náklady napříč celým distribučním řetězcem. Zatímco snížení daně přináší úlevu odběratelům nafty, cenový strop může znovu otevřít spor o pohledávky a ztráty těch podnikatelů, kteří nebudou schopni regulovanou cenu ekonomicky unést.