Setkání Donalda Trumpa s Volodymyrem Zelenským v New Yorku podle komentáře Iana Prouda pro Responsible Statecraft nepřineslo konkrétní posun k ukončení války. Přestože oba prezidenti veřejně mluvili o potřebě rychlého míru, otevřená zůstává zejména otázka dalšího financování Ukrajiny, dodávek zbraní a rizik pro energetické trhy i veřejné rozpočty spojenců.

Schůzka se měla uskutečnit na okraj zasedání Valného shromáždění OSN a trvat zhruba 40 minut. Zelenskyj při ní vyjádřil naději, že Trump pomůže válku ukončit ještě před zimou. Americký prezident podle citovaného popisu s tímto cílem souhlasil. Autor komentáře však upozorňuje, že po jednání nebyla oznámena dohoda ani jasný mechanismus, který by otevřel cestu k přímému jednání Kyjeva a Moskvy.

Největší bezprostřední hospodářské riziko spojuje text s energetikou. Válka podle něj zůstává ve spirále útoků na infrastrukturu, přičemž zásahy proti ropným rafineriím a dalším energetickým zařízením mohou ovlivňovat dostupnost paliv i jejich ceny. Autor předpokládá, že Ukrajina bude před zimou znovu čelit rozsáhlému tlaku na svou energetickou soustavu, což by zvýšilo náklady na opravy, dovoz energie i sociální pomoc domácnostem a firmám.

Zelenskyj po setkání podle původního textu nenaznačil, že by se řešila Trumpova výzva k omezení útoků na ruské rafinerie. Návrh energetického příměří proto autor hodnotí jako málo pravděpodobný. Argumentuje tím, že omezení dodávek benzínu v Rusku má jiné politické a ekonomické dopady než výpadky vytápění a elektřiny ve velkých ukrajinských městech.

Další výdaje pro spojence a tlak na ceny

Text zároveň zdůrazňuje limity amerických zbrojních zásob. Uvádí, že USA mají po konfliktu s Íránem výrazně vyčerpané kapacity systémů THAAD a Patriot. Pokud by se tento stav potvrdil, znamenal by pro Ukrajinu složitější a dražší zajišťování protivzdušné obrany, zatímco pro výrobce obranné techniky dlouhodobý tlak na navyšování produkce.

Autor připomíná, že Spojené státy Ukrajině dále prodávají zbraně hrazené evropskými prostředky. Výdaje na vojenskou pomoc tak zůstávají významnou položkou evropských rozpočtů i v době, kdy jednotlivé státy řeší vlastní rozpočtové schodky, drahé energie a náklady na obranu. Pokračování podpory proto nebude záviset jen na diplomatických jednáních, ale také na ochotě evropských vlád udržet financování v dosavadním rozsahu.

Další riziko vidí komentář v případném zpřísnění obchodní politiky USA vůči Číně a Indii. Cla až 100 procent by podle autora mohla zvýšit náklady amerických domácností a podniků. Odkazuje přitom na analýzu z roku 2025, podle níž se až 90 procent nákladů cel uvalených na čínský dovoz promítalo do cen placených americkými spotřebiteli. Vyšší dovozní ceny by navíc mohly komplikovat boj s inflací.

V dlouhodobém pohledu text varuje před poválečnými finančními závazky Ukrajiny. Země by podle této úvahy čelila rozsáhlé obnově, oslabené ekonomice, vysokým potřebám zahraničního financování a nepříznivému demografickému vývoji. Autor zároveň pochybuje, zda by evropské státy byly ochotné poskytovat pomoc ve válečném rozsahu i po skončení bojů, zvláště pokud by se otevřela otázka hlubší integrace Ukrajiny do evropských struktur.

Schůzka v New Yorku tak podle komentáře nepřinesla diplomatický výsledek, který by snížil finanční nejistotu. Naopak ponechala v platnosti scénář dalších výdajů na obranu, obnovu energetiky a zahraniční pomoc, zatímco firmy i domácnosti mohou nadále čelit kolísání cen energií a obchodním rizikům.