Plánované snížení podpory v nezaměstnanosti a při rekvalifikaci podle oslovených odborníků nepřinese pouze rozpočtovou úsporu. Může také omezit ochotu zaměstnanců měnit práci, zhoršit přístup k doplnění kvalifikace a firmám ztížit nábor lidí pro odborné pozice. Výhrady směřují i k tomu, že současná pravidla platí krátce a jejich účinky zatím nebylo možné spolehlivě vyhodnotit.

Ministr práce Aleš Juchelka změny odůvodnil stabilizovaným pracovním trhem a tím, že vysoká dávka již není nutná. Dosavadní nastavení přitom mělo v prvních měsících nezaměstnanosti poskytovat vyšší jistotu, aby lidé nemuseli pod okamžitým finančním tlakem přijímat první dostupnou práci bez ohledu na kvalifikaci. Vyšší podpora při rekvalifikaci pak měla usnadnit změnu oboru či doplnění potřebných dovedností.

Analytik trhu práce Alma Career Tomáš Ervín Dombrovský upozorňuje, že změna narušuje provázanost podpory s flexinovelou zákoníku práce. Ta měla zvýšit flexibilitu na straně zaměstnavatelů, zatímco dávková úprava měla zaměstnancům pomoci bezpečněji překonat přechod mezi pracovními místy. Podle něj je právě obava z výpadku příjmu jednou z hlavních příčin, proč lidé zůstávají i v nevyhovujícím zaměstnání.

Český trh práce patří v Evropě k méně pohyblivým. Dombrovský uvádí, že práci u nás ročně změní zhruba 12 % lidí, zatímco dlouhodobý evropský průměr se pohybuje kolem 21 až 22 %. Omezená mobilita podle něj oslabuje tlak na růst mezd a lepší pracovní podmínky, ale současně komplikuje firmám obsazování kvalifikovaných míst, na nichž závisí jejich další rozvoj.

Rekvalifikace jako náklad, nebo investice do produktivity

Největší kritiku vyvolává zamýšlené snížení podpory při rekvalifikaci z 80 na 60 % předchozího příjmu. Radovan Hauk z Moore Czech Republic připomíná, že míra nezaměstnanosti v srpnu dosáhla 5 % a meziročně vzrostla o půl procentního bodu. Na jedno volné místo navíc připadali téměř čtyři uchazeči, přičemž podporu pobíralo necelých 29 % evidovaných nezaměstnaných.

Podle odborníků nízká celková nezaměstnanost sama o sobě neznamená, že pracovní trh funguje bez problémů. Martin Jánský, generální ředitel Randstad ČR a prezident Svazu personalistů, poukazuje na strukturální nesoulad mezi nabídkou pracovníků a potřebami zaměstnavatelů. S proměnou profesí a rozšířením umělé inteligence se zároveň zrychluje zastarávání dovedností. Z dat HR Trends vyplývá, že 45 % firem letos plánuje kvůli AI přijmout méně absolventů.

Varovný je také vývoj počtu rekvalifikovaných nezaměstnaných. Zatímco od ledna do července loňského roku rekvalifikací prošlo téměř 35 tisíc lidí, letos to ve stejném období bylo 5 407 osob. Dombrovský to považuje za zásadní problém zejména pro lidi, kteří si potřebují kvalifikaci doplnit, ale nemají dostatek vlastních prostředků na vzdělávání. Plošné omezení podpory by podle něj mohlo zvýšit riziko, že uchazeči přijmou zaměstnání pod svou kvalifikací, místo aby se připravili na obor s lepší dlouhodobou perspektivou.

Debata se týká i veřejných financí. Na aktivní politiku zaměstnanosti odvádějí zaměstnavatelé 1,2 % z vyměřovacího základu zaměstnanců. Podle uvedených údajů se loni vybralo 30 miliard korun a vyplatilo necelých 15 miliard. Letos by měl výběr přesáhnout 32 miliard korun a výdaje se i po letošním zvýšení podpor odhadují zhruba na 19 miliard. Část případné úspory na pojistných dávkách se navíc může přesunout do nepojistných sociálních dávek, pokud lidé při hledání práce ztratí příjemové zajištění.

Riziko dlouhodobé nezaměstnanosti roste u starších i pečujících

Oslovení experti se shodují, že cílená pomoc má směřovat především k lidem nad 50 let, rodičům vracejícím se po rodičovské, samoživitelům, osobám se zdravotním omezením, dlouhodobě nezaměstnaným a absolventům bez praxe. Ke konci srpna bylo v evidenci úřadů práce kolem 373 tisíc lidí, z nichž 142 tisíc, tedy téměř 40 %, bylo ve věku nad 50 let. Samotná podpora ale podle nich nemůže nahradit funkční rekvalifikace, dostupnou péči o děti, zkrácené úvazky ani individuální práci úřadů s uchazeči.

Michal Španěl z portálu JenPráce.cz připomíná, že pracovní mobilita může mít pro ekonomiku měřitelný přínos. OECD uvádí, že zaměstnanci, kteří v Česku přejdou přímo k jinému zaměstnavateli, dosahují v průměru přibližně 12% růstu mzdy. Při přechodu přes evidenci úřadu práce činí průměrný růst asi 8 %. Přesuny pracovníků zároveň pomáhají předávat zkušenosti a know-how mezi firmami a odvětvími.

Za důležité považují odborníci především stabilitu pravidel, kvalitní a prakticky zaměřené rekvalifikace, širší nabídku částečných úvazků a snížení administrativních překážek pro zaměstnavatele. Firmám by podle nich pomohlo také rychlejší zaměstnávání kvalifikovaných cizinců a lepší podpora zapracování lidí, kteří jsou na trhu práce hůře uplatnitelní. Pružný pracovní trh tak nestojí jen na výši dávek, ale na schopnosti zaměstnanců bezpečně přejít do produktivnější práce a firem získat pracovníky s odpovídajícími dovednostmi.