Výdaje ze společného jmění, které nesloužily rodině a byly vynaloženy bez vědomí druhého manžela, nemusí při rozvodu zůstat bez vlivu na majetkové vyrovnání. Nejvyšší soud v projednávaném sporu odmítl závěr, podle něhož lze platby za návštěvy erotických klubů automaticky považovat za běžnou spotřebu domácnosti. Vedle částky 86 836 korun se ve stejné věci řeší také půjčka ve výši 8 478 000 korun.
Manžel podle soudních zjištění od června 2012 do prosince 2014 zaplatil ze společných peněz v erotických klubech celkem 86 836 korun. Manželka o těchto výdajích nevěděla a nedala k nim souhlas. Soud prvního stupně proto dospěl k závěru, že peníze nebyly využity na potřeby rodiny a při vypořádání společného jmění je třeba k nim přihlédnout.
Městský soud v Praze jako soud odvolací tento pohled původně změnil. Uvedl, že celková suma za více než dva roky nebyla mimořádně vysoká, a srovnával ji například s výdaji na alkohol. Podle jeho názoru mohly být i takové platby zahrnuty mezi běžné výdaje rodiny a jejích členů. Praktickým důsledkem by bylo, že by se o tuto částku majetkové vyrovnání mezi bývalými manžely neupravovalo.
Účel platby je důležitější než její výše
Nejvyšší soud v rozsudku ze 30. září 2026 pod sp. zn. 22 Cdo 2161/2026 s tímto posouzením nesouhlasil. Zdůraznil, že pro vypořádání není rozhodující jen rozsah výdaje, ale především jeho účel. Ani relativně nízká částka se nestává rodinnou spotřebou pouze proto, že významně nezatížila rozpočet domácnosti.
Podle soudu výdaje v erotických klubech nenaplňují potřeby rodiny a mohou být v rozporu s povinností vzájemné věrnosti manželů. Ta byla upravena v zákoně o rodině platném do konce roku 2013 a od ledna 2014 ji obsahuje také občanský zákoník. Nejvyšší soud současně odmítl obecnou argumentaci dřívější soudní praxí týkající se alkoholu. Ani nadměrné pití podle něj nepožívá bezvýhradnou ochranu, zejména pokud má dopad na manželské povinnosti či rodinné finance.
Rozhodnutí neznamená, že by manželka automaticky měla získat celých 86 836 korun. Nejvyšší soud neurčil konečnou podobu majetkového vyrovnání, zrušil však rozhodnutí odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Odvolací soud musí při novém posouzení respektovat, že tyto výdaje nelze bez dalšího odepsat jako běžnou spotřebu rodiny.
U půjčky téměř 8,5 milionu musí být doloženo použití peněz
Podstatně vyšší finanční význam má druhá část sporu, která se týká půjčky 8 478 000 korun sjednané manželem bez vědomí manželky. Soud prvního stupně pokládal samotný dluh za výlučný závazek manžela, současně ale vycházel z toho, že získané peníze se staly součástí společného jmění. Rozhodující proto bylo, zda a jak byly prostředky skutečně použity.
Manžel tvrdil, že peníze spotřebovala rodina. Soud prvního stupně však nepovažoval vysvětlení výrazného nárůstu výdajů domácnosti za přesvědčivé. Odvolací soud naopak uzavřel, že prostředky rodině sloužily. Manželka zpochybňovala toto hodnocení s poukazem na další platby, mimo jiné na samostatné cesty, hotely a návštěvy klubů.
Nejvyšší soud se touto částí věci zabýval již v rozsudku z 26. listopadu 2025, sp. zn. 22 Cdo 2463/2025. Odvolacímu soudu vytkl nedostatečné odůvodnění i nesprávné rozložení důkazního břemene. Jestliže jeden z manželů nakládal s významnou částkou ze společného majetku, musí právě on doložit, že peníze byly využity pro rodinné potřeby. Druhý manžel naopak nemusí prokazovat, kam přesně směřovala každá jednotlivá platba.
Pro majetkové spory po rozvodu je závěr důležitý zejména u vyšších, neobvyklých nebo nedoložených transakcí. Peníze ze společného jmění nemusí při vypořádání zmizet jen proto, že již byly utraceny. Pokud se prokáže, že nesloužily rodině, může se jejich použití promítnout do částky, kterou jeden z bývalých manželů při vyrovnání obdrží nebo bude povinen doplatit.

