Měsíc před americkými volbami v polovině prezidentského mandátu se rýsuje možnost výraznějšího úspěchu demokratů ve Sněmovně reprezentantů, Senátu i v soubojích o posty guvernérů. Podle komentáře Billa Emmotta ale prezident Donald Trump nejedná tak, jako by pro něj výsledek hlasování byl rozhodující. Autor v tom vidí především sázku na pokračování současného stylu vládnutí, a to i za případné ztráty republikánů v Kongresu.
Trump může podle Emmotta vycházet z toho, že před volbami už prostor pro změnu nálady voličů není velký. Za slabé gesto označuje například možnost používat pro řidiče kamionů červenou naftu osvobozenou od daně. Také zářijové setkání Republikánské strany, pojaté převážně jako prodloužený prezidentský mítink, autor nepovažuje za krok, který by straně výrazně pomohl.
Důležitější je však jiné vysvětlení: Trump podle komentáře předpokládá, že dokáže v posledních dvou letech mandátu prosazovat své priority podobně jako dosud, i kdyby kontrolu nad Kongresem převzali demokraté. Význam zákonodárného sboru se tím sice formálně nemění, praktický prostor prezidenta ale rozšiřují exekutivní příkazy, široké možnosti přesunů ve federálních rozpočtech a silné postavení hlavy státu v zahraniční politice.
Rozpočtová politika zvyšuje tlak na veřejné finance
Za hlavní domácí legislativní krok prvních dvou let po návratu do úřadu považuje Emmott Trumpův takzvaný velký krásný zákon vztahující se k rozpočtu na rok 2025. Tento zákon měl podle autora poskytnout prostředky pro politické priority administrativy a zároveň jí dát větší volnost při nakládání s federálními penězi, včetně přesunů mezi jednotlivými fondy bez nového souhlasu Kongresu.
Komentář upozorňuje, že rozpočtová politika může navzdory silné kondici americké ekonomiky zvyšovat riziko dluhových potíží. Podstatou problému je kombinace vysokých výdajů, omezené fiskální disciplíny a využívání veřejných prostředků k úzce vymezeným administrativním prioritám. Výrazné finanční zdroje tak podle Emmotta získala imigrační služba ICE, zatímco další prostředky měly směřovat na projekty ve Washingtonu.
Vedle rozpočtu zmiňuje autor snahu o větší federální vliv na volební pravidla. Ta však podle něj z velké části nenaplnila zamýšlený rozsah. V ostatních oblastech Trumpova administrativa často postupovala prostřednictvím exekutivních příkazů; soudy některé kroky brzdily, zatímco Kongres s republikánskou většinou podle komentáře nevystupoval jako dostatečně účinná protiváha.
Demokratický Kongres by mohl využít kontrolu nad výdaji
Pokud by demokraté v hlasování 3. listopadu získali kontrolu nad jednou či oběma komorami Kongresu, měli by k dispozici především vyšetřovací a rozpočtové nástroje. Mohli by se pokusit omezit financování vybraných kroků administrativy, případně prosazovat zákony reagující na možné střety zájmů a výkon prezidentské moci. Prezident by však mohl zákony vetovat a k přehlasování veta je nutná silná většina.
Emmott zároveň upozorňuje, že zásahy do rozpočtu by musely být nastaveny opatrně. Příliš rozsáhlé blokování vládních výdajů by mohlo narušit chod federálních institucí a proměnit se v politické riziko před prezidentskými volbami v roce 2028. Demokratická většina by proto sice mohla zvýšit dohled nad vládou, ale její schopnost zásadně změnit směr administrativy by zůstala omezená.
Pro skutečně výrazný obrat by podle autora bylo nutné, aby se proti prezidentovi postavila větší část republikánů, podobně jako tomu bylo v závěrečné fázi aféry Richarda Nixona v roce 1974. Významnou překážkou je i rozhodnutí Nejvyššího soudu z roku 2024, které prezidentům přiznalo imunitu vůči stíhání za úřední činy, aniž přesně vymezilo hranice tohoto pojmu.
Autor uzavírá, že Trumpův omezený zájem o midterms ukazuje spíše osobní a mocenský charakter jeho prezidentství než jednotný ideologický program. Pro veřejné finance a podnikatelské prostředí tak zůstává klíčové, zda Kongres dokáže obnovit účinnější rozpočtovou kontrolu a předvídatelnější pravidla pro nakládání s federálními prostředky.
