Ústavní soud potvrdil, že příjmy z dobrovolného poskytování sexuálních služeb podléhají za obecných podmínek zdanění stejně jako jiné výdělky. Rozhodnutí staví do popředí princip rovného uplatňování daňových pravidel, zároveň ale otevírá praktickou otázku, nakolik bude stát schopen nezdaněné příjmy skutečně odhalovat.
Daňová povinnost se neodvíjí od společenského hodnocení konkrétní činnosti, ale od existence příjmu a zákonných podmínek pro jeho zdanění. Pokud stát vyžaduje zdanění výdělků ze zaměstnání, podnikání či dalších výdělečných aktivit, není podle tohoto přístupu důvod vytvářet nepsanou výjimku pro dobrovolně poskytované sexuální služby.
Podstatný je zejména princip předvídatelnosti. Zaměstnanci i drobní podnikatelé běžně odvádějí daň z příjmů bez ohledu na obor, v němž pracují. Stejná pravidla mají dopadat také na jiné dobrovolné výdělečné činnosti, pokud pro ně zákon nestanoví výslovnou výjimku. Zdanění přitom samo o sobě neznamená schválení nebo morální ocenění dané činnosti; jde o uplatnění daňových pravidel na dosažený příjem.
Rozhodující bude evidence a vymahatelnost
Pro veřejné rozpočty však nemusí soudní závěr automaticky znamenat vyšší skutečný výběr daní. Daň lze doměřit a vymáhat jen tam, kde jsou příjmy přiznány nebo je správce daně dokáže zjistit. Pokud osoba nevede evidenci, nepodává daňové přiznání a výdělky zatajuje, zůstává rozdíl mezi existencí zákonné povinnosti a jejím reálným plněním značný.
To není argument pro vyjmutí těchto příjmů z daňového systému, ale pro přiměřenou a funkční správu daní. Obecně platí, že samotné riziko zatajení příjmů nezbavuje poplatníka povinnosti daň odvést. Stát zároveň musí postupovat tak, aby kontrolní postupy odpovídaly zákonu a nepřekračovaly nezbytný rámec.
V debatě je nutné důsledně oddělit dobrovolnou výdělečnou činnost od případů násilí, vykořisťování a obchodování s lidmi. Tyto situace mají vlastní trestněprávní rozměr a závěr o zdanění dobrovolných příjmů na ně nelze bez dalšího přenášet. Z pohledu daňového práva ale rozhodnutí potvrzuje, že státní pokladna nemá rozlišovat zdroje legálně posuzovaných příjmů podle jejich společenské oblíbenosti.
