Materiály americké armády z Fort Campbell ukazují další posun ve využívání malých FPV dronů při výcviku speciálních sil. Vedle vojenského významu má tento trend i výrazný ekonomický rozměr: armády hledají levnější prostředky pro průzkum a přesné zásahy, budují nové nákupní kanály a zvyšují poptávku po dronech, senzorech, zabezpečeném spojení i ochraně proti rušení. Podobnou cestou, zatím v menším měřítku, jde také Česko.

Na snímcích zveřejněných přes americký armádní server DVIDS je zachycen příslušník 5th Special Forces Group (Airborne) při práci s malým dronem a FPV brýlemi, které přenášejí obraz z palubní kamery. Oficiální popisek hovoří o testování útočných dronů s výbušnou municí a jejich účinků. Podstatné technické prvky byly na fotografiích rozmazány: není patrný konkrétní model, parametry munice ani způsob její aktivace.

Takový postup odpovídá snaze armády představit nově budovanou schopnost, aniž by zveřejnila údaje využitelné proti ní. Nejsou proto známy ani dosah systému, odolnost datového spojení proti rušení či přesné vlastnosti použitého vybavení. Z veřejných materiálů nelze spolehlivě odvodit ani konkrétní účinnost těchto prostředků.

FPV technologie přitom mění zejména poměr mezi cenou a vojenským účinkem. Operátor vede stroj podle živého obrazu a může jeho let upravovat až do závěrečné fáze. Válka na Ukrajině ukázala, že relativně levné bezpilotní prostředky mohou ohrožovat i techniku, jejíž hodnota se pohybuje v desítkách milionů korun. Právě tato zkušenost urychlila zájem západních armád o sériové nákupy malých dronů a o jejich začlenění do výcviku menších jednotek.

Od improvizace ke standardizovaným nákupům

Výcvik ve Fort Campbell nenavazuje na jednorázový projekt. Pátá skupina speciálních sil zde již v červenci 2025 zkoušela různé bezpilotní systémy a v březnu 2026 se drony objevily při společném cvičení se 101. výsadkovou divizí. Na konci srpna 2026 pak 1st Special Forces Command uspořádalo soutěž Best Drone Team Competition, zaměřenou také na porovnání taktického nasazení a hledání nedostatků ve schopnostech jednotek.

Pro dodavatele nejde jen o příležitost prodávat samotné kvadrokoptéry. Roste význam výrobců optiky, kamer, baterií, řídicích systémů, šifrované komunikace a prostředků elektronického boje. Americká armáda zároveň rozvíjí program Blue UAS, který má pomáhat vybírat systémy s prověřeným původem komponent. Vedle ceny se tak při akvizicích stále více řeší bezpečnost dodavatelského řetězce, schopnost rychlé výroby a možnost průběžných úprav softwaru.

Americká námořní pěchota například začátkem srpna 2026 v Jižní Koreji testovala FPV drony Neros Archer proti různým typům cílů na vzdálenost přibližně 20 kilometrů. Podobné zkoušky jsou pro výrobce důležité jako praktická reference, zároveň ale zvyšují tlak na standardizaci munice, výcviku operátorů a pravidel bezpečného používání.

České investice míří k tisícům bezpilotních prostředků

Česká armáda zavádí FPV drony do výcviku například u 43. výsadkového pluku. Ministerstvo obrany plánuje do roku 2028 pořídit 3 000 dronů a do bezpilotních prostředků má investovat více než 350 milionů korun. Na bojové drony bylo dříve vyčleněno 1,5 miliardy korun. Cvičení Drone Shield 2026 má vedle nasazení bezpilotních systémů prověřovat také autonomní technologie a obranu proti dronům, a to za účasti inovačního programu NATO DIANA.

Rozdíl mezi českým a americkým přístupem je zatím hlavně v rozsahu a míře standardizace. Spojené státy už řeší nákupní procesy, ověřování komponent i odolnost systémů ve velkém institucionálním měřítku. Česko je převážně ve fázi rozšiřování výcviku a budování kapacit. Tlak na spolupráci v NATO ale naznačuje, že význam domácích i evropských dodavatelů dronových technologií bude dále růst.

Fort Campbell tak nepředstavuje pouze ukázku vojenského výcviku. Je také signálem pro obranný průmysl, že malé bezpilotní systémy přestávají být okrajovým vybavením a stávají se součástí dlouhodobých rozpočtů, výcvikových plánů a technologických investic.