Americký pár odešel v roce 2018 do důchodu ve věku 62 let s úsporami kolem 1,4 milionu dolarů a během následujících osmi let zaplatil téměř nulovou federální daň z příjmu. Zásadní roli sehrálo načasování čerpání investic a převodů z penzijního účtu ještě před zahájením dávek Social Security a povinných minimálních výběrů.

Případ, který se objevil v diskusi investorů Bogleheads, ukazuje význam takzvaných přechodných let mezi předčasným odchodem do penze a 70. rokem života. Manželé měli přibližně 600 000 dolarů na běžném investičním účtu, 700 000 dolarů v tradičním programu 401(k), který převedli na individuální penzijní účet IRA, a dalších 100 000 dolarů na účtu Roth. Program 401(k) je v USA zaměstnanecký penzijní produkt s daňově odloženým zdaněním, zatímco účet Roth umožňuje při splnění pravidel čerpat prostředky bez další daně.

Právě v období od 62 do 70 let měli manželé větší kontrolu nad tím, kolik zdanitelných příjmů v daném roce vykážou. Ještě nepobírali Social Security, tedy americký systém starobních dávek, a současně se na ně nevztahovaly povinné minimální výběry z tradičních penzijních účtů. Tyto výběry, známé jako RMD, nutí americké důchodce od stanoveného věku postupně vybírat z daňově odložených úspor a zahrnout peníze do zdanitelného příjmu.

Manželé proto v této době převedli podstatnou část prostředků z tradičního účtu 401(k), respektive IRA, na účet Roth. Převod se sice obvykle započítává do běžného zdanitelného příjmu, ale může být výhodnější v letech, kdy domácnost nemá jiné vysoké příjmy. Budoucí růst převedených peněz pak může při dodržení podmínek uniknout federální dani z příjmu.

Volná kapacita v daňových pásmech

Výhodnost takového postupu závisí na konkrétním složení příjmů, hodnotě portfolia i platných sazbách. Pro manžele podávající společné daňové přiznání v USA sahá v roce 2025 dvanáctiprocentní federální pásmo od 23 851 do 96 950 dolarů zdanitelného příjmu. Po započtení standardního odpočtu tak mohou manželé podle uvedeného příkladu vykázat zhruba 120 000 dolarů hrubého příjmu, aniž by vstoupili do 22procentní sazby.

Nejde však o univerzální návod na nulovou daň. Výsledek ovlivňují zejména výnosy a prodeje na běžném investičním účtu, pořizovací cena prodaných aktiv, pravidla jednotlivých států USA, zdravotní pojištění i další zdroje příjmů. V popsaném případě měl běžný investiční účet nízkou pořizovací cenu, což může při prodeji znamenat vyšší kapitálový zisk a tím i vyšší daňovou povinnost.

Po osmi letech se pár chystal požádat o dávku Social Security až v 70 letech, kdy dosáhl maximální výše dávky plynoucí z odkladu jejího čerpání. Případ tak ilustruje, že pro americké domácnosti s rozsáhlejšími penzijními úsporami může pořadí výběrů a převodů rozhodovat nejen o okamžité dani, ale i o budoucí výši povinných zdanitelných příjmů.