Vládní úpravy kolem minimální mzdy míří dál než k samotnému lednovému navýšení. Vedle růstu zákonného minima na 24 900 korun se řeší i automatický mechanismus valorizace a návrh, aby se stejným tempem vyvíjely také tarifní platy ve veřejné sféře. Právě tato kombinace podle kritiků může zesílit tlak na státní rozpočet, zaměstnavatele i širší ekonomiku.
Z jednání vlády se zástupci odborů a zaměstnavatelů v rámci tripartity vzešlo, že od ledna minimální mzda vzroste o 2500 korun. Samotné zvýšení minimální mzdy není v českém prostředí novinkou, podobné kroky dělaly i předchozí vlády. Novým prvkem je ale snaha nastavit předem daný mechanismus, podle něhož by se minimální mzda pravidelně odvíjela od průměrné mzdy.
Debata se tím přesouvá od jednorázového politického rozhodnutí k trvalému nastavení, které by mělo automatický dopad do dalších let. Pro firmy to znamená menší prostor pro přizpůsobení mzdových nákladů aktuální situaci v jednotlivých odvětvích. Zvlášť citlivé to může být pro zaměstnavatele s vyšším podílem nízkopříjmových profesí, kde i relativně malé zvýšení zákonného minima rychle zvyšuje celkové personální náklady.
Ještě větší rozpočtový význam má úvaha, aby se od minimální mzdy automaticky odvíjely také tabulkové, respektive tarifní platy ve veřejné sféře. V takovém případě by se růst minimální mzdy nepřeléval jen do soukromého sektoru, ale přímo i do výdajové strany veřejných rozpočtů. Každé další zvýšení by tak neznamenalo pouze vyšší mzdové náklady firem, ale také automatický tlak na státní kasu.
Kritici tohoto přístupu upozorňují, že vazba mezi minimální mzdou, průměrnou mzdou a veřejnými platy může vytvořit systém, v němž se jednou nastavený růst obtížně koriguje. V době slabšího ekonomického výkonu nebo napjatých veřejných financí by stát nesl vyšší mandatorní či kvazimandatorní výdaje, aniž by měl dostatek prostoru reagovat úsporami.
Vedle dopadu na rozpočet se zmiňuje i širší efekt do ekonomiky. Pokud by růst minimální mzdy zrychloval i další mzdové tabulky, mohl by posílit tlak na navyšování mezd napříč trhem práce. Pro část podniků by to znamenalo horší marže, omezení investic nebo snahu promítnout vyšší náklady do cen. V prostředí, kde firmy zároveň čelí dražším energiím, financování i nejisté poptávce, je téma mzdových automatů citlivé zejména pro menší a nákladově zranitelnější podniky.
Celá debata tak není jen sporem o výši nejnižší zákonné mzdy. Jde také o to, zda stát nastaví mechanismus, který bude v dalších letech automaticky přenášet mzdový růst do veřejných výdajů i do nákladů zaměstnavatelů. Právě tento dlouhodobý rozměr je z pohledu rozpočtu a podnikatelského prostředí podstatnější než samotné lednové zvýšení o 2500 korun.
