V Nigérii se před prezidentskými volbami roku 2027 vyostřuje spor o hospodářskou politiku. Opoziční politik Atiku Abubakar obvinil vládu prezidenta Boly Tinubua, že oživuje staré kauzy kolem výdajů do elektroenergetiky, aby odvedla pozornost od otázky, jak stát naložil s penězi získanými po zrušení dotací na benzin. Jádrem střetu jsou prudce vyšší životní náklady, tlak na kupní sílu domácností i důvěra v nakládání s veřejnými penězi.

Abubakar, bývalý viceprezident a prezidentský kandidát strany African Democratic Congress, vyzval federální vládu, aby jej vyšetřila a stíhala, pokud má důkazy, že byl spojen s údajně problematickými výdaji kolem 16 miliard dolarů na energetické projekty. Tato částka je v Nigérii dlouhodobě spojována s investicemi a závazky do energetiky z éry vlády prezidenta Oluseguna Obasanja. Po jeho odchodu z úřadu v roce 2007 se jí zabývala Sněmovna reprezentantů, tedy jedna z komor nigerijského parlamentu.

Samotná výše sporné částky se v průběhu let měnila. V roce 2008 vláda prezidenta Umara Yar'Aduy otevřela otázku výdajů do energetiky s původně uváděnou sumou kolem 11 miliard dolarů, z níž se později stalo často citovaných 16 miliard. Obasanjo se tehdy hájil tím, že vyšetřování EFCC, tedy nigerijské protikorupční komise Economic and Financial Crimes Commission, i prezidentské přezkumy zpochybnily tvrzení, že by se celá suma jednoduše promrhala.

Podle dřívějších zpráv bylo z rozpočtovaných 10 miliard dolarů skutečně uvolněno asi 3,7 miliardy dolarů a zbytek zůstal na účtu u centrální banky Nigérie. Další zveřejněná zjištění z roku 2018 uváděla, že na program NIPP bylo přiděleno zhruba 1,2 bilionu nair, nigerijské měny, ale do odchodu Obasanjovy administrativy v roce 2007 bylo dodavatelům vyplaceno přibližně 360,7 miliardy nair. Na společnost PHCN, tehdejší státní podnik v elektroenergetice, podle týchž podkladů mezi lety 1999 až 2007 připadly výdaje asi 273,65 miliardy nair.

Abubakar tvrdí, že opakované připomínání těchto starých obvinění má překrýt současnou debatu o tom, kam směřují veřejné příjmy po ukončení dotací na pohonné hmoty. Zdůrazňuje, že se v minulosti opakovaně mluvilo o jeho možné odpovědnosti, ale žádná vláda podle něj nepředložila soudu důkazy vedoucí k obžalobě. Připomíná také, že ačkoli jako viceprezident vedl Národní radu pro privatizaci, samotný koncept energetického projektu podle svých slov nepodporoval a neřídil jeho realizaci.

Růst cen benzinu zvyšuje tlak na rozpočty domácností i firem

Bezprostředním ekonomickým pozadím sporu je rozhodnutí prezidenta Tinubua z května 2023 ukončit dlouholetý systém dotací na benzin. Vláda krok obhajovala tím, že dosavadní model neúnosně zatěžoval veřejné finance a že uvolněné prostředky mají jít do infrastruktury a sociálních programů. Zrušení podpory ale vedlo k rychlému růstu cen benzinu a následně i dopravy, potravin a dalších základních výdajů.

Právě tento řetězec zdražování se stal jedním z hlavních témat nigerijské opozice. Abubakar tvrdí, že obyvatelé přijali mimořádně bolestivá opatření s příslibem, že stát získané prostředky využije na rozvoj. Místo toho podle něj veřejnost vidí hlavně dražší pohonné hmoty, vyšší náklady na přepravu i oslabení kupní síly mezd. Z ekonomického hlediska jde o politicky citlivý problém také pro podniky, protože dražší energie a logistika zdražují provoz v zemi, kde jsou náklady na dopravu a záložní zdroje energie pro mnoho firem zásadní.

Opoziční politik navíc zpochybňuje rozpočtové priority vlády. Argumentuje, že zatímco domácnosti nesou následky zrušení dotací, silné ekonomické skupiny dál těží z daňových úlev, výjimek, kreditů a dalších koncesí. Spor se tak neposouvá jen k otázce sociální únosnosti reforem, ale i k transparentnosti veřejných příjmů a k tomu, kdo ve výsledku nese náklady úsporných opatření.

Prezidentská kancelář naopak Abubakara ostře kritizuje s tím, že během jediného týdne několikrát nejasně měnil postoj k budoucnosti benzinových dotací. Podle prezidentského poradce Bayoa Onanugy jednou zaznívalo, že by Abubakar podporu po zvolení obnovil a později postupně omezil, jindy jeho tým mluvil o zachování dotace do doby vyšší domácí rafinace a stabilnější nabídky. Následně sám Abubakar podle vlády znovu potvrdil záměr zavést cílenou dotaci.

Vláda proto žádá konkrétní odpovědi: kolik by takový program stál, kdo by na něj dosáhl, jak by byli příjemci určováni a z čeho by se opatření financovalo. Onanuga zároveň odmítl zjednodušený výklad, že za růst životních nákladů může pouze cena benzinu. Připomněl i další faktory, které v Nigérii tlačí vzhůru inflaci potravin a služeb, včetně kurzu měny, bezpečnostní situace, logistiky, skladování, záplav nebo nákladů v zemědělství.

Energetika a veřejné finance jako hlavní linie kampaně

Do debaty vstupují i další aktéři. Vládní strana APC vyzvala Abubakara, aby své výroky o tom, že za politickými a ekonomickými problémy země stojí „zloději“, podložil u soudu. Studentská organizace NANS zase kritizovala jeho slib návratu k dotacím jako politickou reakci na hospodářské potíže bez jasného strukturálního řešení. Podle ní by prosté obnovení starého systému mohlo vrátit stejné fiskální problémy, které vedly k jeho zrušení.

To ukazuje, že nigerijská debata už dávno není jen sporem o jednu dávnou položku v energetice ani o samotnou cenu benzinu. Jde o širší konflikt kolem důvěry ve stát, schopnosti vlády vysvětlit využití mimořádných příjmů a o to, zda úspory po zrušení dotací skutečně posilují infrastrukturu, školství, zdravotnictví či zemědělství. Pro zemi s vysokou citlivostí na ceny pohonných hmot je to zároveň téma, které přímo dopadá na podnikatelské náklady i finanční stabilitu domácností.

S blížícími se volbami v roce 2027 lze čekat, že otázka veřejných peněz, energetických investic a kompenzací za drahé pohonné hmoty zůstane jedním z hlavních ekonomických bojišť. Dokud vláda i opozice nepřinesou přesvědčivější a konkrétnější čísla o nákladech i přínosech svých návrhů, bude se spor dál točit kolem stejné otázky: zda Nigérie po bolestivých reformách skutečně získala prostor pro rozvoj, nebo jen novou podobu rozpočtového a politického napětí.