Program kosmické lodi Starliner měl Boeingu otevřít významný trh pilotovaných letů k Mezinárodní vesmírné stanici. Zakázka NASA z roku 2014 měla hodnotu 4,2 miliardy dolarů, tedy výrazně více než 2,6 miliardy dolarů pro SpaceX. Po letech odkladů, technických závad a dodatečných výdajů se však výhoda zkušeného dodavatele obrátila: pravidelnou dopravu astronautů fakticky ovládl Dragon společnosti SpaceX, zatímco Boeing dál řeší, zda se mu podaří Starliner ekonomicky i technicky dokončit.

NASA se při zajištění letů k ISS rozhodla nakupovat službu, nikoli vyvíjet vlastní kosmickou loď s přesně nadiktovanými parametry. Soukromé firmy měly na vlastní odpovědnost dopravit astronauty na stanici a zpět, přičemž odměna byla stanovena předem. Tento model s pevnou cenou měl podporovat hospodárnost a přenášel riziko překročení nákladů na dodavatele.

Právě tento princip byl pro Boeing zásadní změnou. Firma byla dlouhodobě zvyklá na kontrakty typu cost plus, v nichž zadavatel proplácí uznatelné náklady navíc. Nejprve proto komerční programy NASA kritizovala a do dřívější soutěže na zásobování ISS se ani nepřihlásila. Když se ale ukázalo, že soukromí dodavatelé zvládají nákladní lety, Boeing se zapojil do soutěže o pilotované mise.

NASA postupně financovala několik návrhů. Boeing získal v roce 2010 osmnáct milionů dolarů na počáteční vývoj kapsle CST-100, později nazvané Starliner. V dalších kolech obdržel 92,3 milionu a následně 460 milionů dolarů. V září 2014 pak NASA vybrala Boeing a SpaceX jako hlavní dodavatele: Boeing získal kontrakt za 4,2 miliardy dolarů, SpaceX za 2,6 miliardy. Každá společnost měla zajistit bezpilotní test, demonstrační let s astronauty a šest operačních misí.

Odklady proměnily miliardovou zakázku v nákladný problém

Původní harmonogram Boeingu počítal s prvním bezpilotním letem na konci roku 2016 a se zahájením pravidelných letů o rok později. První test Starlineru se však uskutečnil až 20. prosince 2019. Loď tehdy kvůli chybě v palubním času neprovedla plánovaný manévr, spotřebovala příliš mnoho pohonných látek a k ISS nedoletěla. Během záchrany mise se navíc ukázala další chyba v sekvenci oddělení návratové kabiny a servisního modulu, která mohla při návratu představovat vážné riziko.

NASA proto požadovala opakování zkoušky. Druhý pokus nejprve zdržely nefunkční ventily servisního modulu, u nichž se řešila chemická reakce vlhkosti, oxidu dusičitého a hliníkových součástí. OFT-2 nakonec odstartoval 19. května 2022. Přestože se během letu objevily potíže s orientačními motory, tepelnou regulací i stykovacím uzlem, Starliner po necelých šesti dnech bezpečně přistál.

Další komplikace přišly před prvním letem s posádkou. Boeing musel řešit nedostatečně odolné spojky padákových šňůr i použití izolační pásky, která mohla být za určitých okolností hořlavá. Astronauti Barry Wilmore a Sunita Williamsová tak vzlétli až 5. června 2024. Při přibližování k ISS následující den selhalo pět orientačních a stabilizačních motorů; čtyři se podařilo znovu uvést do provozu a loď se ke stanici připojila přibližně s hodinovým zpožděním.

Vyšetřování po spojení s ISS přineslo další zjištění. Delší a opakované zážehy motorů mohly deformovat nebo posouvat teflonové těsnění v potrubí, a tím omezovat přívod pohonných látek. NASA nakonec rozhodla, že se Starliner vrátí bez posádky, což se stalo 7. září 2024. Wilmore a Williamsová, jejichž zkušební mise měla původně trvat osm dní, se na Zemi vrátili až v březnu následujícího roku v lodi Dragon.

Fixní cena zvýraznila rozdíl mezi Boeingem a SpaceX

Finanční potíž Boeingu nespočívá jen v samotném zpoždění programu. Společnost využívá rozsáhlou síť zavedených dodavatelů, kteří podle představitelů firmy nepřijali obdobný model pevné ceny. Náklady na změny, dodatečné práce a opravy tak Boeing musel hradit ze své očekávané marže. Tlak na výdaje navíc podle popsaného vývoje vedl k omezenému testování, což se následně projevilo drahými opravami a dalšími odklady.

SpaceX naproti tomu vyrábí velkou část komponentů vlastními silami a Dragon již zajišťuje pravidelné lety astronautů i zásobovací mise. Komerční nákladní lodě SpaceX a Northrop Grumman dohromady uskutečnily více než 50 zásobovacích letů k ISS, přičemž každá z firem zaznamenala jedno selhání nosné rakety. Podle kanceláře generálního inspektora NASA vyšel vývoj komerčních nákladních lodí čtyřikrát až šestkrát levněji, než kdyby jej zajišťovala přímo agentura.

NASA a Boeing na podzim 2024 upravily kontrakt a připravují ještě jeden bezpilotní let nazvaný Starliner 1, plánovaný na poslední čtvrtletí roku 2026. Financován má být ze série původně objednaných operačních misí. Pokud bude zkouška úspěšná, mohly by následovat tři půlroční lety v letech 2027 až 2030. NASA si však současně připravuje záložní variantu dopravy posádek Dragonem.

Boeing původně počítal také s turistickými lety a s přepravou lidí na budoucí komerční stanice. Od turistických misí už ale ustoupil a provozovatelé připravovaných stanic dávají jako hlavní dopravní prostředek přednost Dragonu, který je prověřený a levnější. Pokud Starliner do konce provozu ISS, plánovaného na leden 2031, nezíská stabilní využití, může se z původně prestižní miliardové zakázky stát program s pouhými třemi testovacími lety, jednou plánovanou bezpilotní misí a nejvýše třemi operačními starty.