Brazilský veterán smíšených bojových umění Edson Barboza po porážce na turnaji UFC 330 oznámil konec kariéry. Teprve následně vysvětlil, že hlavním důvodem nebyl samotný sportovní výsledek, ale vážné zranění oka, které podle něj dál výrazně zvyšuje zdravotní riziko pokračování v zápasech.

Barboza odložil rukavice uprostřed klece po technickém knokautu od Estebana Ribovicse, rostoucího konkurenta v lehké váze. Turnaj UFC, tedy největší světová organizace pro MMA, hostila Philadelphia. Diváci jeho dlouhou kariéru ocenili potleskem a rozloučení následně podpořila i jeho manželka.

Právě rodina podle Barbozy dlouhodobě upozorňovala, že další pokračování může být příliš drahé z pohledu zdraví. Bojovník připustil, že navzdory nesouhlasu manželky chtěl pokračovat dál. Po zápase s Murphym ale přišla série tří porážek v řadě, kterou uzavřel právě duel na UFC 330.

Ekonomická stránka podobných rozhodnutí sice v jeho vyjádřeních nehrála hlavní roli, u veteránů bojových sportů je však odchod ze scény vždy i profesním mezníkem. Konec aktivní kariéry znamená uzavření příjmů z velkých zápasů, bonusů a smluv navázaných na účast v prestižních turnajích. V Barbozově případě ale převážilo to, že další starty v disciplíně založené na úderech by už podle jeho slov nebyly rozumné.

Po oznámení konce kariéry zároveň přiznal, že soutěžní motivace v něm zůstává. Uvedl, že bojování bylo jeho životem od mládí a že první profesionální zápas absolvoval už v 16 letech. Právě proto nevylučuje, že by pro něj bylo těžké odolat případným nabídkám na další zápasy, i když se jim nyní chce vyhnout.

Současně ale naznačil, že pokud by se ke sportu ještě někdy vrátil, spíše by šlo o grappling nebo turnaje v brazilském jiu-jitsu. Ty pro něj představují podstatně přijatelnější variantu než další plnohodnotné MMA souboje se strikingem, tedy s údery a kopy, které pro poškozené oko znamenají největší zátěž.

Barbozův odchod tak uzavírá kariéru jednoho z dlouholetých známých jmen UFC. Jeho poslední rozhodnutí ukazuje, že i u sportovců s mimořádnou odolností nakonec rozhoduje hranice, za níž by další výkon znamenal příliš vysoké osobní i profesní náklady.