Cena zlata v USA znovu roste, trhy varuje dluh i nejistota Fedu

Zlato se po téměř půlroční přestávce znovu výrazně zvedá a podle vývoje na trzích nejde jen o technický pohyb. Růst ceny drahého kovu v posledních dnech odráží hlavně obavy investorů z dalšího vývoje americké ekonomiky, z vysokého zadlužení Spojených států i z toho, jak bude americká centrální banka reagovat na inflační a růstová rizika.

Cena zlata letos na konci února, těsně před začátkem války na Blízkém východě, vystoupala na rekord nad 5300 amerických dolarů za unci, tedy zhruba 7500 australských dolarů. Následně několik měsíců klesala a minulý měsíc se dostala pod 4000 dolarů za unci. Tento týden se ale vrátila nad 4400 dolarů a za něco málo přes týden přidala více než osm procent.

Za pohyby oběma směry stály zřetelné impulzy. Útok Spojených států a Izraele na Írán vyhnal vzhůru ceny ropy a posílil inflační očekávání, čímž přerušil předchozí rekordní růst zlata. K jeho novému oživení naopak přispělo rozhodnutí amerického Fedu, tedy centrální banky USA, ponechat na minulém zasedání základní sazbu beze změny. Významnou roli sehrály i pochybnosti trhu, zda nový předseda Fedu Kevin Warsh dokáže rozptýlit obavy, že bude ustupovat politickým tlakům Donalda Trumpa.

Právě vztah mezi sazbami a cenou zlata je pro investory klíčový. Zlato nenese průběžný výnos, a když úrokové sazby klesají nebo se neočekává jejich růst, stává se atraktivnějším uchovatelem hodnoty. Slabší údaje z amerického trhu práce z minulého týdne navíc oslabily očekávání, že by Fed v září sazby zvýšil. Trh ale zároveň dál sleduje inflační data, která mohou pohled na stav největší světové ekonomiky znovu změnit.

Pro zlato je přitom paradoxně příznivá i kombinace slabšího růstu a trvale zvýšené inflace, tedy stagflace. V takovém prostředí posiluje jeho role bezpečného přístavu i ochrany proti znehodnocování peněz. Právě proto nynější zdražování kovu část investorů nečte jako dobrou zprávu, ale jako signál rostoucí nervozity.

Dluh Spojených států zvyšuje tlak na důvěru trhu

Silným dlouhodobým tématem je také americké veřejné zadlužení. Hrubý federální dluh USA se podle textu brzy přiblíží 40 bilionům dolarů, což odpovídá 124 procentům hrubého domácího produktu. Během druhé Trumpovy administrativy k němu za něco přes 18 měsíců přibyly téměř 4 biliony dolarů. Podle posledních projekcí Kongresového rozpočtového úřadu se schodek zvýší z 5,8 procenta HDP na zhruba 6,5 procenta HDP v tomto fiskálním roce.

Náklady na obsluhu dluhu se navíc blíží 1 bilionu dolarů ročně, což už se dostává nad velikost rozpočtu amerického ministerstva obrany v jeho dřívější podobě. Právě tento vývoj znovu otevírá debatu o takzvané fiskální dominanci, tedy o obavě, že vysoké vládní dluhy a rostoucí úroky mohou centrální banky tlačit k měkčí měnové politice. Pro investory by to znamenalo další oslabení důvěry v tradiční finanční aktiva a přesun do bezpečnějších útočišť, především do zlata.

Spojené státy přitom nejsou jedinou západní ekonomikou s přetíženou bilancí po pandemii covidu. Jsou ale středem světového finančního systému a jejich státní dluhopisy tradičně plní roli hlavního bezpečného aktiva. Pokud by investoři začali mít pocit, že americké veřejné finance narušují nezávislost měnové politiky, prostor pro ústup do bezpečí by se výrazně zúžil. I proto se zlato znovu dostává do popředí.

Do jeho ceny se současně promítají i Trumpovy obchodní války a pokračující konflikt na Blízkém východě. Cla zaváděná, rušená a znovu hrozící zvyšují nejistotu kolem inflace i růstu. Podobně i válka v regionu opakovaně mění výhled cen ropy. Když trhy čekaly, že Fed kvůli clům a dražší energii přitvrdí a zvýší sazby, zlato oslabovalo. Jakmile se zvýšila pravděpodobnost uklidnění konfliktu a vyhlídka na růst sazeb zeslábla, cena kovu se znovu vydala vzhůru.

Centrální banky mění rezervy, dolar ztrácí část výjimečného postavení

Letošní výkyvy navazují na delší trend, který začal v roce 2022 po ruské invazi na Ukrajinu. Země skupiny G7 tehdy zmrazily ruské devizové rezervy držené v zahraničí a tím ukázaly, že dominance amerického dolaru ve světových financích může být i geopolitickým nástrojem. Od té doby centrální banky podle textu zdvojnásobily nákupy zlata a tento kov už v jejich rezervách předstihl americké státní dluhopisy.

Takzvaná dedolarizace je podle autorova popisu patrná zejména v případě Číny, která nakupuje zlato každý měsíc už téměř dva roky bez přerušení. Vedle zkušenosti Ruska k tomu přispívá i odpor části zemí k razantní politice „America First“, kterou Trump uplatňuje vůči rivalům i tradičním spojencům.

Do budoucna navíc trhy sledují i další zdroje rizika. Zásahy Bank of Japan a amerického ministerstva financí na devizovém trhu při obraně jenu připomněly citlivost systému, který byl po desetiletí financován levnými japonskými penězi. Pokud by se rozsáhlé takzvané carry trades začaly rychle uzavírat nebo by japonští investoři ve velkém stahovali prostředky z amerických dluhopisů a akcií zpět domů, mohlo by to znovu otřást globálními financemi.

Další vrstvu nejistoty přidává boom kolem umělé inteligence. Text upozorňuje na vysoké valuace, rostoucí závislost na složitějších dluhových strukturách a na to, že tempo investic do AI převyšuje hotovost, kterou tento sektor zatím vytváří. Pokud by firmy nedokázaly rychle zvýšit schopnost generovat peníze, může se i tento příběh proměnit ve zdroj tržního stresu.

Právě v takovém prostředí bude pozornost upřena na první vystoupení Kevina Warshe na ekonomickém sympoziu v Jackson Hole ve Wyomingu na konci měsíce. Pokud nepřesvědčí trhy, že Fed zůstává pevně odhodlán dostat americkou inflaci pod kontrolu, může současný návrat zlata jen potvrdit, že investoři hledají ochranu před mnohem širšími problémy, než je samotný pohyb jedné komodity.